PředmětyPředměty(verze: 953)
Předmět, akademický rok 2023/2024
   Přihlásit přes CAS
Venkov mezi tradicí a modernitou I. - AHS400230
Anglický název: Countryside between Tradition and Modernity I.
Zajišťuje: Ústav hospodářských a sociálních dějin (21-UHSD)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2019
Semestr: zimní
Body: 6
E-Kredity: 12
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
letní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:0/2, Z [HT]
letní s.:0/2, Zk [HT]
Počet míst: zimní:neurčen / neurčen (neurčen)
letní:neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Kompetence:  
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Je zajišťováno předmětem: AHSV10393
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc.
Anotace
Revoluční změny let 1848/49 otevřely cestu rychlému rozvoji kapitalistických vztahů na venkově a konstituování
moderních agrárních podnikatelských elit. Venkovské obyvatelstvo se stalo uvědomělou součástí české národní
společnosti, jež si ovšem nutně podrželo svou specifiku. Jak připomíná František Kutnar: „sedláci již neobdělávají
pouhou půdu, nýbrž vlast – a to je statek daleko vyšší a hodnotnější než bezejmenná a dějinami a prací generací
nepoznamenaná země“. Tím byla do budoucna určena role českého zemědělce v národní společnosti. Péče o
půdu jako národní majetek se stala nezastupitelnou odpovědností českého venkova, jež vstoupila jako integrální
část české selské mentality do vnímání stavovství a následně i do stanov a programů jeho institucionálních
struktur. Špičky venkovské společnosti se ve druhé polovině 19. století přetvářely v sebevědomou sociální
skupinu schopnou hospodářsky a politicky artikulovat své zájmy.
Mentalita úspěšného obyvatele českého venkova se v krátké době proměnila. Proměnu vyjadřoval posun od
mentality „poddanské“ k mentalitě novodobého svobodného sedláka. Prohlubuje se vazba ke „gruntu“, smyslem
hospodářova snažení není jen jeho udržení a prosté zajištění obživy rodiny, ale i zvelebení statku, jenž má přejít
na syna, jakož i zajištění přiměřené existence ostatního potomstva (např. studia dalších synů či zajištění věna
dcerám, aby se mohly „rovnorodě“ vhodně provdat). Rozvolňují se patriarchální vztahy a zvětšuje se distance
mezi úspěšným hospodářem, hospodyní a čeledí, jakož i ostatním zemědělským dělnictvem. Vytvářejí se nové
sociální skupinové distinkce a vzorce chování vyjádřené i změnou oslovení (přechod od sousede, sousedko,
kmotře, kmotro na hospodáři, hospodyně, pane, paní). Narůstá kontrast mezi blahobytem „pantáty“ a materiálním
zabezpečením zemědělského dělníka svázaného deputátem či nízkou mzdou. Mentalitní změny rezultují ve
vyhraňování selského stavovství.
Soustavný, v různých obdobích více či méně dynamický, rozvoj venkovských agrárních elit dal základ formování
nacionálně českých elit finančně průmyslových. Ačkoliv se tyto elity od elit agrárních odloučily, jednalo se o
odlučování pozvolné a nikdy ne zcela naplněné. Obě skupiny se sobě navzájem na jedné straně vzdalovaly, na
straně druhé byly trvale spojeny „národním zájmem“. Vzájemné zájmové prolínání nacionálně českých elit
agrárních, průmyslových, obchodních a finančních mající platformu v národní emancipaci bylo současně
komplementováno zájmovým vyhraňováním, jež se odvíjelo od specifických sociálně ekonomických rolí
jednotlivých segmentů elit. To sebou neslo i prvky výrazně konkurenční. Zájmové vyhraňování tak vedlo k
supranacionální (česko-německé) spolupráci v agrárním prostředí markantní v době první Československé
republiky. České agrární elity se zjevně právem nahlížely jako sloup národní společnosti, který umožnil její přežití
do moderní doby, stál na počátku její emancipace a vzestupu, a na němž se významně podílel až do naplnění
státní svrchovanosti.
Na přelomu 19. a 20. století pokročil proces konstituování ekonomiko-zájmových struktur a formování stavovské
mentality českého sedláka již tak daleko, že byly vytvořeny předpoklady pro konstituování centrálního
reprezentativního subjektu selských zájmů politické povahy. Založení České agrární strany roku 1899 představuje
nesporný vývojový mezník. Nástup nového ambiciózního a také omlazeného vedení spojeného se jménem
Antonína Švehly rozšířilo základnu českého politického agrarismu o další venkovské sociální vrstvy. Byl to právě
Švehla, kdo přišel s mobilizačně integrujícím heslem: „Venkov jedna rodina“. Tato taktika spolu se zavedením
všeobecného volebního práva v roce 1907 vytvořily nový prostor pro působení agrárních elit, které se akreditovaly
i „ve velké politice“ na celorakouské úrovni.
Význam agrárního sektoru a jeho špiček v ekonomice, politice a národní společnosti podtrhla I. světová válka.
Agrární elity omezené svým stavovstvím – do značné míry stále ještě mentálně zakotveným v 19. století – se
staly rovnocenným partnerem tradičních městských stran a mohly přijmout rovnocennou a širokou účast na
konstituování obnovené české (československé) státnosti a na formování jejího politického, ekonomického,
sociálního i kulturního vývoje.
Síla českého agrárního hnutí, jež sice operovalo tradiční úlohou selského stavu v národní společnosti,
spočívala ve schopnosti integrovat atraktivitou svého politicko-hospodářského programu a mimořádnou váhou
svých vlivových sítí větší část venkovského obyvatelstva. V centru jeho pozornosti stanul na počátku nosný projekt
pozemkové reformy. V průmyslově agrárním Československu byla podpora hnutí do té míry významná, že
postačovala na těsné vítězství ve volbách (s výjimkou let 1919-1920) a agrární elity se staly osou všech vládních
koalic. Angažmá v orgánech zákonodárné a výkonné moci přinášelo posílení vlivových sítí, jejich vrůstání do státní
správy a rezultovalo v markantní rozšíření agrární podnikatelské sféry na oblast průmyslu, zejména zbrojního a
strojírenského, jakož i peněžnictví. Agrární elity angažované ve státní správě či průmyslovém sektoru se začaly
vzdalovat profilu selské stavovské společnosti. Jejich špičky se „kapitalizovaly“, což vyvolávalo nesouhlas
konzervativních tradicionalistů. Část elit vzešlých z agrárního prostředí mentálně „opouštěla“ svůj stav. Přes trend
sbližování špiček průmyslového a agrárního podnikání se majetková vzdálenost mezi nimi nezmenšovala, ale
naopak spíše zvětšovala. Tato skutečnost neznamenala, co je pro vývoj státu a společnosti významné, snižování
či stagnaci politického a mocenského vlivu agrárních elit, který naopak sílil.
Jako vůdčí element všech vládních koalic, počínaje rokem 1920, se agrární strana a její špičky podílely na
formování státní hospodářské politiky a jejím ovlivňování hospodářského prostředí. V průběhu druhé poloviny 20.
let zesílil politický a ekonomický vliv agrární strany natolik, že zvolna převážil při formování československé
hospodářské politiky nad vlivem skupiny finančně průmyslové.
Výstup představuje písemná práce studenta tématicky se pohybující na vytčených badatelských polích, jež bude
profilována v souladu s individuálním studentovým zájmem.
Poslední úprava: Pullmann Michal, doc. PhDr., Ph.D. (24.09.2012)
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK