PředmětyPředměty(verze: 855)
Předmět, akademický rok 2019/2020
  
Historiografie A - AHS111013
Anglický název: Historiography A
Zajišťuje: Ústav českých dějin (21-UCD)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2019
Semestr: zimní
Body: 0
E-Kredity: 8
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
letní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:1/1 --- [hodiny/týden]
letní s.:1/1 Z+Zk [hodiny/týden]
Počet míst: zimní:55 / 55 (neurčen)
letní:60 / 60 (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.
doc. Mgr. Daniela Tinková, Ph.D.
Vyučující: prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.
PhDr. Jan Koura, Ph.D.
doc. PhDr. Dana Picková, CSc.
doc. Mgr. Daniela Tinková, Ph.D.
Rozvrh   Nástěnka   
Soubory Komentář Kdo přidal
stáhnout HISTORIOGRAFIE-DANIELA TINKOVA.docx doc. Mgr. Daniela Tinková, Ph.D.
Anotace
Poslední úprava: BENESZ (22.09.2015)

Anotace kursu:
Předmět seznamuje studenty s vývojem historiografie a historického myšlení od doby zrodu evropské historiografie do současnosti. Soustřeďuje se na charakter a vývojové proměny metodiky historiografické práce, na povahu, strukturu a funkce historických textů, na sociokulturní kontext historiografie v jednotlivých obdobích a na charakteristiku vývoje metodologického a teoretického myšlení jako součásti celku historického myšlení. Součástí informační báze kursu je pochopitelně funkční thesaurus bibliografických a biografických údajů. Důraz je kladen na vývoj moderní a soudobé historiografie. Součástí výuky je interpretace základních (paradigmatických) textů pro jednotlivá období.
Při výkladu jednotlivých etap vývoje dějepisectví je důraz kladen na:
1) povahu historiografie v jednotlivých vývojových etapách a její sociokulturní zakotvení
2) postavení historiografie v systému vědění a její vztahy k jiným disciplínám
3) heuristiku, kritiku a techniku historické práce
4) hlavní osobnosti a díla a jejich začlenění do systému historického poznávání v jeho vývoji
Rozvržení kurzu (1. - 2. semestr):
přednáška 1 - 2: Dějiny dějepisectví jako historická disciplína
přednáška 3 - 5: Rétorický model dějepisectví (3./5. až 17./18. stol.)
přednáška 6 - 8: Vědecké paradigma I. - Věda, osvícenství a racionalita
přednáška 9 - 13: Vědecké paradigma II - Empiricko kritický model dějepisectví (18. stol. až poč. 20. stol.)
přednáška 14 - 16: Vědecké paradigma III - "Nová historiografie" (hist. věda od školy Annales po současnost)
přednáška 17 - 18 Postmoderní situace - postmoderní historie - posthistorie? Krize nebo nový počátek?
Literatura:
a) základní
M. BLÁHOVÁ: Staročeská kronika tak řeč. Dalimila v kontextu středověké historiografie lat. kulturního okruhu a její pramenná hodnota. In Staročeská kronika tak řečeného Dalimila (3), Praha 1995.
Kol: Čítanka k dějinám dějepisectví I - IV, Praha 1983-1990 (skripta FF UK)
Andrzej F. Grabski: Dzieje historiografii, Poznań 20031, 2006 2.
G. G. Iggers - Q. E. Wang - S. Mukherjee: A Global Hiastory of Modern Historiography. Person Education Limited 2008. Něm. překl. Geschichtskulturen. Weltgeschichte der Historiographie von 1750 bis heute. Göttingen 2013.
R. Kožiak - J. Šuch - E. Zeleňák: Kapitoly zo súčasnej filozofie dejín. Bratislava 2009. (antologie textů)
J. MAREK - F. KUTNAR: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I. - II., Praha 1973 a 19771, 19972, 20093.
J. ŠUSTA: Dějepisectví evropského okruhu západního, Praha 19331, 19462.
J. Topolski: Od Achillesa do Beátrice de Planissoles. Zarys historii historiografii. Warszawa 1998.

b) další literatura
Z. BENEŠ: Historický text a historická skutečnost, Praha 1993
Z. BENEŠ: Historický text a historická kultura, Praha 1995.
M. BENTLEY: Modern Historiography. An Introduction. London - N. Y. 1999, 2006.
V. I. BIBLER: Myšlení jako tvorba, Praha 1985
P. BURKE: Francouzská revoluce v dějepisectví. Praha 2004.
P. BURKE: Variety kulturních dějin. Brno 2006.
Geschichtsdiskurs, Bd. 1 - 5, Hrsg. W. KÜTTLER, J. RÜSEN, E. SCHULIN, Frankfurt (M.) 1993 a d. 1. sv. má podtitul Grundlagen und Methoden der Historiographiegeschichte, 2. sv. Anfänge modernen historischen Denkens, 3. sv. Die Epoche der Historiesierung (1997), 4 sv. Krisenbewusssein, katastropheerfahrungen und Innovationen 1880-1945 (1997), 5 sv. Globale Konflikte, Erinnerungsarbeit und Neuorientierungen seit 1945 (1999)
M. HAVELKA: Spor o smysl českých dějin, Praha 1995
G. IGGERS: Dějepisectví ve 20. století. Praha 2002.
K. KUČERA: Historie a historici, Praha 1992
J. MAREK: Jaroslav Goll, Praha 1991
J. MAREK: O historismu a dějepisectví, Praha 1992
Pop History. Milena Bartlová (ed.). Praha 2003.
D. Špelda, Proměny historiografie vědy. Praha 2009.
J. ŠTAIF: Historici, dějiny a společnost. Praha 1998.
J. ŠUCH: Narativny konstruktivismus Hydena Whitea a Franka Ankersmitha, Ostrava 2010.
M. VÖLKEL: Geschichtschreibung. Köln 2006.
L. VÖRÖS, Analytická historiografia versus národné dějiny. "Národ jako sociálna reprezentácia. Pisa 2010.
D. TŘEŠTÍK: Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení, Praha 1968.
D. TŘEŠTÍK: Kosmas, Praha 19671, 19722.
D. TŘEŠTÍK: Mysliti dějiny, Praha 1999.

Podmínky atestací:
U testu či zkoušky se zkouší celková orientace v základních problémech spojených s vývojem a charakterem historiografie podle bodů 1 - 4 uvedených výše.

Sylabus
Poslední úprava: doc. Mgr. Daniela Tinková, Ph.D. (08.09.2019)

 

 

HISTORIOGRAFIE:

              Cílem kurzu je představit souhrnně dějiny dějepisectví v jejich komplexní šíři časové i tematické. Kurz sleduje v podstatě chronologickou linii s důrazem na historiografii 19. a 20.-21. století, s níž se studující budou ve své práci setkávat nejčastěji. V prvním semestru se výuka soustředí na období zhruba do poloviny 20. století, kdy se historie pozvolna utvářela jako „katedrová“, „univerzitní“ věda a filozofii dějin nahrazovala nová velká paradigmata dominantní ve společenských vědách (historismus, pozitivismus, marxismus, strukturalismus, psychoanalýza). Letní semestr se pak zaměří na období poválečné a soudobé historiografie, kdy se „velká paradigmata“ postupně rozkládala a byla nahrazována novými přístupy a metodami.

Kurz je standardně veden formou kombinace přednášky se seminářem / čtením – tedy samostatnou četbou studujících (referáty a diskuse).

•         Podmínky atestace: Zápočet –  pravidelná aktivní účast (s referátem)   

•         Zkouška – předložení seznamu prostudované odborné literatury   (jednooboroví: min. 6 titulů, z toho min. 3 monografie, z nichž 1-2 by měly vycházet z literatury základní; dvouoboroví:  min. 1 titul ze základní literatury, 2 tituly z literatury doporučené), na jehož základě bude vedena rozprava, prověřující základní orientaci v probíraných okruzích, schopnost zařadit směr/školu/osobu/dílo  do souvislostí vývoje poznávání minulosti a prokázat orientaci v teorii a metodologii historické vědy, eventuálně ve vztahu k dalším vědeckým oborům, podoborům nebo polím výzkumu.

•         Jednooboroví: Standardně jsou kladeny 2 otázky – jedna obecnější, druhá založená některém z přednášených tematických okruhů a bližší samostatné volbě studující/ho na základě jeho / její četby; Dvouoboroví: 1 otázka obecnější založená na základní literatuře.  

 

 

 

OSNOVA:

ZS:

Blok A: „Předkatedrová“ historiografie a filozofie dějin

•         1. Úvod.

•         Dějiny dějepisectví jako historická disciplína.

•         2. Od dějepisectví starověku ke křesťanskému obrazu dějinnosti. Od středověkých kronik k humanistické a barokní erudici a kritice.

•         3. Osvícenství: od erudice k „dějinám mravů“ a nové filozofii dějin (Vico, Voltaire, Condorcet, Herder; Eruditi vs. „filozofové“. Četba: Vico, Voltaire;

•         4. osvícenská historiografie v českých zemích

•         Blok B: Formování „katedrové“ historiografie a „velkých paradigmat“ (1: pol. 19. století - pol. 20. stol.)

•         5. Francie mezi revolucí 1789 a revolucí 1848. Guizot. Spory o Francouzskou revoluci – od De Maistra k Micheletovi. Nová filozofie dějin: A. Comte a pozitivismus.

•         6. Německo 1. pol. 19. století: Romantismus, historismus, idealismus. Ranke, Profesionalizace historické vědy (Humboldtovy reformy), historické časopisy.

•         7. F. Palacký a historiografie v českých zemích v 1. pol. 19. stol.

•         8. Francie 2. poloviny 19. století a kolem roku 1900. Pozitivní historická věda: H. Taine. Ustavování univerzitní historiografie a Revue historique; Sociologické výzvy: E. Durkheim

•         9. Ustavování univerzitní historiografie v Německu 2. pol. 19. století. Humboldtovy reformy a spory o podstatu historie; německý Historikerstreit a spory o Lamprechta; M. Weber; německá historická škola – G. Schmoller, M. Weber, W. Sombart; Wilhelm Dilthey, Jacob Burckhardt

•         10. Gollova škola ; spor o smysl českých dějin; meziválečná historiografie

•         11. Revue de Synthese a „škola“ Annales I., a II. generace. Strukturalismus, longue durée

•         12. Marx a marxismus. Albert Mathiez/Albert Soboul: Francouzská revoluce; 13. kolokvium

 

LS: BLOK C: Rozklad velkých paradigmat. Historiografie po II. světové válce

1) Úvod.

Opakování. „Velká paradigmata“ – strukturalismus, marxismus; psychoanalýza

•         2) Česká historiografie meziválečného a raného poválečného období ; F. Kutnar; Z. Kalista

•         3) Poválečný západní marxismus a neomarxismus. Frankfurtská škola, J. Habermas; E. Hobsbawm; E. P. Thompson 

4) Mezi marxismem a strukturalismem – česká poválečná historiografie. F. Graus; J. Macek; O. Urban, J. Petráň, M. Hroch 

5) III. Generace Annales – „mentality“

6) Psychoanalýza; Psychohistorie a freudiánství: Erik H. Erikson a Norbert Elias

7) Změna atmosféry v 60. a 70. letech. Kritiky. L. Stone. Návrat vyprávění a postmoderní výzvy. Michel Foucault; diskurs a diskontinuita dějin

8) Mikrohistorie / historická antropologie a počátky „nových kulturních dějin“

9) Jazykový obrat; od dějin pojmů a historické sémantiky ke kritické analýze diskursu;

10) Od women´s / men´s history k gender history. J. W. Scottová, … 

11) Intelektuální dějiny / dějiny idejí a dějiny věd

12) Paměť, čas a vyprávění. Hayden White; Paměťová studia (Nora, Assmann??) ; Oral History

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK