PředmětyPředměty(verze: 849)
Předmět, akademický rok 2019/2020
   Přihlásit přes CAS
Historiografie A - AHS111013
Anglický název: Historiography A
Zajišťuje: Ústav českých dějin (21-UCD)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2019
Semestr: zimní
Body: 0
E-Kredity: 8
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
letní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:1/1 --- [hodiny/týden]
letní s.:1/1 Z+Zk [hodiny/týden]
Počet míst: zimní:15 / 15 (neurčen)
letní:neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.
doc. Mgr. Daniela Tinková, Ph.D.
Vyučující: PhDr. Jan Koura, Ph.D.
doc. PhDr. Dana Picková, CSc.
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: BENESZ (22.09.2015)

Anotace kursu:
Předmět seznamuje studenty s vývojem historiografie a historického myšlení od doby zrodu evropské historiografie do současnosti. Soustřeďuje se na charakter a vývojové proměny metodiky historiografické práce, na povahu, strukturu a funkce historických textů, na sociokulturní kontext historiografie v jednotlivých obdobích a na charakteristiku vývoje metodologického a teoretického myšlení jako součásti celku historického myšlení. Součástí informační báze kursu je pochopitelně funkční thesaurus bibliografických a biografických údajů. Důraz je kladen na vývoj moderní a soudobé historiografie. Součástí výuky je interpretace základních (paradigmatických) textů pro jednotlivá období.
Při výkladu jednotlivých etap vývoje dějepisectví je důraz kladen na:
1) povahu historiografie v jednotlivých vývojových etapách a její sociokulturní zakotvení
2) postavení historiografie v systému vědění a její vztahy k jiným disciplínám
3) heuristiku, kritiku a techniku historické práce
4) hlavní osobnosti a díla a jejich začlenění do systému historického poznávání v jeho vývoji
Rozvržení kurzu (1. - 2. semestr):
přednáška 1 - 2: Dějiny dějepisectví jako historická disciplína
přednáška 3 - 5: Rétorický model dějepisectví (3./5. až 17./18. stol.)
přednáška 6 - 8: Vědecké paradigma I. - Věda, osvícenství a racionalita
přednáška 9 - 13: Vědecké paradigma II - Empiricko kritický model dějepisectví (18. stol. až poč. 20. stol.)
přednáška 14 - 16: Vědecké paradigma III - "Nová historiografie" (hist. věda od školy Annales po současnost)
přednáška 17 - 18 Postmoderní situace - postmoderní historie - posthistorie? Krize nebo nový počátek?
Literatura:
a) základní
M. BLÁHOVÁ: Staročeská kronika tak řeč. Dalimila v kontextu středověké historiografie lat. kulturního okruhu a její pramenná hodnota. In Staročeská kronika tak řečeného Dalimila (3), Praha 1995.
Kol: Čítanka k dějinám dějepisectví I - IV, Praha 1983-1990 (skripta FF UK)
Andrzej F. Grabski: Dzieje historiografii, Poznań 20031, 2006 2.
G. G. Iggers - Q. E. Wang - S. Mukherjee: A Global Hiastory of Modern Historiography. Person Education Limited 2008. Něm. překl. Geschichtskulturen. Weltgeschichte der Historiographie von 1750 bis heute. Göttingen 2013.
R. Kožiak - J. Šuch - E. Zeleňák: Kapitoly zo súčasnej filozofie dejín. Bratislava 2009. (antologie textů)
J. MAREK - F. KUTNAR: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I. - II., Praha 1973 a 19771, 19972, 20093.
J. ŠUSTA: Dějepisectví evropského okruhu západního, Praha 19331, 19462.
J. Topolski: Od Achillesa do Beátrice de Planissoles. Zarys historii historiografii. Warszawa 1998.

b) další literatura
Z. BENEŠ: Historický text a historická skutečnost, Praha 1993
Z. BENEŠ: Historický text a historická kultura, Praha 1995.
M. BENTLEY: Modern Historiography. An Introduction. London - N. Y. 1999, 2006.
V. I. BIBLER: Myšlení jako tvorba, Praha 1985
P. BURKE: Francouzská revoluce v dějepisectví. Praha 2004.
P. BURKE: Variety kulturních dějin. Brno 2006.
Geschichtsdiskurs, Bd. 1 - 5, Hrsg. W. KÜTTLER, J. RÜSEN, E. SCHULIN, Frankfurt (M.) 1993 a d. 1. sv. má podtitul Grundlagen und Methoden der Historiographiegeschichte, 2. sv. Anfänge modernen historischen Denkens, 3. sv. Die Epoche der Historiesierung (1997), 4 sv. Krisenbewusssein, katastropheerfahrungen und Innovationen 1880-1945 (1997), 5 sv. Globale Konflikte, Erinnerungsarbeit und Neuorientierungen seit 1945 (1999)
M. HAVELKA: Spor o smysl českých dějin, Praha 1995
G. IGGERS: Dějepisectví ve 20. století. Praha 2002.
K. KUČERA: Historie a historici, Praha 1992
J. MAREK: Jaroslav Goll, Praha 1991
J. MAREK: O historismu a dějepisectví, Praha 1992
Pop History. Milena Bartlová (ed.). Praha 2003.
D. Špelda, Proměny historiografie vědy. Praha 2009.
J. ŠTAIF: Historici, dějiny a společnost. Praha 1998.
J. ŠUCH: Narativny konstruktivismus Hydena Whitea a Franka Ankersmitha, Ostrava 2010.
M. VÖLKEL: Geschichtschreibung. Köln 2006.
L. VÖRÖS, Analytická historiografia versus národné dějiny. "Národ jako sociálna reprezentácia. Pisa 2010.
D. TŘEŠTÍK: Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení, Praha 1968.
D. TŘEŠTÍK: Kosmas, Praha 19671, 19722.
D. TŘEŠTÍK: Mysliti dějiny, Praha 1999.

Podmínky atestací:
U testu či zkoušky se zkouší celková orientace v základních problémech spojených s vývojem a charakterem historiografie podle bodů 1 - 4 uvedených výše.

Sylabus
Poslední úprava: doc. Mgr. Daniela Tinková, Ph.D. (07.09.2018)

 

 

 Historiografie, vyučující doc. Daniela Tinková, Ph.D., ZS 2018/2019

Kurs se zaměří na výklad základních mezníků vývoje myšlení o dějinách od antiky, přes ustavení historie jako moderní vědecké disciplíny až do současnosti. Výklad povede posluchače k osvojení základních kompetencí k pochopení proměn myšlení o minulosti a jeho komplexních předpokladů a podmínek. Převládající výkladové režimy a jejich sociální souvislostí budou rozděleny do následujících logických celků (okruhů):  A) Předosvícenecké období (retorické, kosmologické a teleologicko-eschatologické výkladové modely, zrod kritických historiografických pramenných metod)  B) Moderní historiografie (idealistický a liberálně-nacionalistický výkladový model, ustavení moderní historické vědy, diferenciace a/nebo fragmentace jejích podoborů, idiografické, nomotetické a strukturalistické přístupy)  C) Tzv. postmoderní výzvy a jejich recepce (poststrukturalismus, kritika historiografické narativity, konstrukce možných dějin apod.). 

Kurs bude veden formou přednášky se seminářem (četbou).

Examinace:  rozsah předmětu – dvousemestrální v letním semestru zápočet a zkouška (AHS111013), nebo zkouška (AHS222013)

Podmínky atestace: Zápočet –  pravidelná aktivní účast   

Zkouška – předložení seznamu prostudované odborné literatury      (min. 6 titulů, z toho min. 3 monografie), na jehož základě bude vedena rozprava, prověřující: - základní orientaci v probíraných okruzích. - schopnost zařadit směr/školu/osobu/dílo  do souvislostí vývoje poznávání minulosti. - orientaci v teorii a metodologii historické vědy, eventuálně ve vztahu k dalším vědeckým oborům, podoborům nebo polím výzkumu.

Sylabus:

ZS Formování „velkých paradigmat“

1.      Úvod.

Dějiny dějepisectví jako historická disciplína.

2. Od dějepisectví starověku ke křesťanskému obrazu dějinnosti. Od středověkých kronik k humanistické a barokní erudici a kritice.

3. Osvícenství: od erudice k „dějinám mravů“ a nové filozofii dějin (Vico, Voltaire, Condorcet, Herder; Eruditi vs. „filozofové“. Četba: Vico, Voltaire;

4. osvícenská historiografie v českých zemích

5. Francie mezi revolucí 1789 a revolucí 1848. Spory o Francouzskou revoluci – od De Maistra k Micheletovi. Nová filozofie dějin: A. Comte a pozitivismus.

6. Německo 1. pol. 19. století: Romantismus, historismus, idealismus. Ranke, Comte, Guizot. Profesionalizace historické vědy (Humboldtovy reformy), historické časopisy. „Pozitivismus“. 

7. F. Palacký a historiografie v českých zemích v 1. pol. 19. stol.

8. Francie 2. poloviny 19. století a kolem roku 1900. Pozitivní historická věda: H. Taine. Ustavování univerzitní historiografie a Revue historique; Sociologické výzvy: E. Durkheim

9. Ustavování univerzitní historiografie v Německu 2. pol. 19. století. Humboldtovy reformy a spory o podstatu historie; německý Historikerstreit a spory o Lamprechta; M. Weber; německá historická škola – G. Schmoller, M. Weber, W. Sombart; Wilhelm Dilthey, Jacob Burckhardt

10. Gollova škola ; spor o smysl českých dějin; meziválečná historiografie

11. Revue de Synthese a „škola“ Annales I., a II. generace. Strukturalismus, longue durée

12. Marx a marxismus. Albert Mathiez/Albert Soboul: Francouzská revoluce; E. Hobsbawm; E. P. Thompson

13. kolokvium

 

Letní semestr: Poválečná historiografie; rozpad „velkých paradigmat“

1.      Úvod.

2.      Česká historiografie meziválečného a raného poválečného období ; F. Kutnar; Z. Kalista

3.      Mezi marxismem a strukturalismem – česká poválečná historiografie. F. Graus; J. Macek; O. Urban, J. Petráň, M. Hroch  

4.      III. Generace Annales – „mentality“

5.      Psychohistorie – freudiánství: Erik H. Erikson a Norbert Elias

Postmoderní výzvy a současná historiografie (cca 1970-2000)

6.      Změna atmosféry v 60. a 70. letech. Kritiky. L. Stone. Návrat vyprávění a postmoderní výzvy.

7.      Mikrohistorie / historická antropologie a počátky „nových kulturních dějin“

8.      Michel Foucault; diskurs a diskontinuita dějin 

9.      Jazykový obrat a kritická analýza diskursu; dějiny pojmů a historická sémantika

10.   Od women´s / men´s history k gender history. J. W. Scottová, … 

11.   Intelektuální dějiny / dějiny idejí a dějiny věd

12.   Čas a vyprávění. Leduc, Ricoeur ; Paměťová studia (Nora, Assmann??) ; Histoire croisée a kulturní transfery

13.    Kolokvium

 

 

Základní literatura:

 

IGGERS, Georg G.: Dějepisectví ve 20. století: od vědecké objektivity k postmoderní výzvě. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2002.

 

BURKE, Peter: Co je kulturní historie? Praha: Dokořán, 2011.

 

 BURKE, Peter: Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929-1989). Praha: NLN, 2004.

 

BOROVSKÝ, Tomáš, ed., HANUŠ, Jiří, ed. a ŘEPA, Milan, ed. Kultura jako téma a problém dějepisectví. Vyd. 1. Brno: Matice moravská pro Historický ústav AV ČR a Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura, 2006.

 

HANUŠ, Jiří, ed. a VLČEK, Radomír, ed. Historik v proměnách doby a prostředí 19. století. Vyd. 1. Brno: Matice moravská pro Historický ústav AV ČR a pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura, 2007. 

 

 HANUŠ, Jiří, ed. a VLČEK, Radomír, ed. Historik v proměnách doby a prostředí 20. století. Vyd. 1. Brno: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura, 2009.

 

R. Kožiak - J. Šuch - E. Zeleňák: Kapitoly zo súčasnej filozofie dejín. Bratislava 2009.  

 

KUTNAR, František - MAREK, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 3., dopl. vyd.. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009.

 

LEDUC, Jean. Historici a čas. Kalligram, 2005.

 

Jiří MALÍŘ a kol., Úvod do studia dějepisu I, II, Brno 2014 – online https://digilib.phil.muni.cz/data/handle/11222.digilib/130405/monography.pdf a https://digilib.phil.muni.cz/data/handle/11222.digilib/130406/monography.pdf

 

J. MAREK: Jaroslav Goll, Praha 1991 
J. MAREK: O historismu a dějepisectví, Praha 1992 
ŘEPA, Milan. Poetika českého dějepisectví. Host, 2006.

 

STORCHOVÁ, Lucie (Ed.): Koncepty a dějiny. Proměny pojmů v současné historické vědě. Praha: Scriptorium, 2014.

 

ŠTAIF, Jiří: Historici, dějiny a společnos : historiografie v českých zemích od Palackého a jeho předchůdců po Gollovu školu, 1790-1900. Část I., II. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 1997.

 

 

 

Doporučená literatura:

 

APPLEBY, Joyce - HUNT, Lynn - JACOB, Margaret: Jak říkat pravdu o dějinách. Historie, věda, historie jako věda a Spojené státy americké. Brno: CDK, 2002.

 

BENEŠ, Zdeněk: Historický text a historická kultura. Praha: Karolinum, 1995. BENEŠ, Zdeněk: Historický text a historická skutečnost. Studie o principech českého humanistického dějepisectví. Praha: Karolinum, 1993.

 

BLOCH, M. Obrana historie aneb historik a jeho řemeslo. Praha 1967.

 

BURIAN,  J./LISOVÝ, I./PSÍK, R. Úvod do dějepisectví antického starověku. Ostrava 2007

 

BURKE, Peter: Variety kulturních dějin. Brno: CDK, 2006.

 

ČINÁTL, Kamil: Dějiny a vyprávění. Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa. Praha: Argo, 2011.

 

DÜLMEN, Richard van, Historická antropologie, přel. Josef Boček, Praha, Dokořán 2002. 
FAIRCLOUGH, Norman, Analysing Discourse: Textual Analysis for Social Research. London: Routledge 2003

 

FERGUSON, Niall: Virtuální dějiny. Historické alternativy. Praha: Dokořán, 2001.

 

M. HAVELKA: Spor o smysl českých dějin, Praha 1995 

 

HORSKÝ, Jan: Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním. Úvahy o povaze, postupech a mezích historické vědy. Praha: Argo, 2009.

 

HORSKÝ, Jan - STORCHOVÁ, Lucie (Ed.): Paralely, průsečíky, mimoběžky. Teorie, koncepty a pojmy v české a světové historiografii 20. století. Ústí nad Labem: Albis International, 2009.

 

CHARTIER, R.: Na okraji útesu. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010.

 

JIROUŠEK, Bohumil (Ed.): Proměny diskursu české marxistické historiografie. Kapitoly z historiografie 20. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav ve spolupráci s NTP Pelhřimov, 2008.

 

Reinhart KOSELLECK, Vergangene Zukunft. Zur Semantik geschichtlicher Zeiten (1979)

 

Reinhart KOSELLECK, The Practice of Conceptual History: Timing, History, Spacing Concepts (2002)

 

K. KUČERA: Historie a historici, Praha 1992 
LANDWEHR, Achim: Historische Diskursanalyse. Frankfurt: Campus, 2008. LANDWEHR, Achim: Kulturgeschichte. Stuttgart: UTB, 2009.

 

Giovanni LEVI, On Microhistory, in: Peter Burke (ed.), New Perspectives of Historical Writing, Oxford 1991, s. 93-113.

 

Martin NODL a Daniela TINKOVÁ (eds.), Antropologické přístupy v historickém bádání, Praha, Argo 2007

 

Michal PULLMANN, Výzva kulturní sociologie Pierrea Bourdieu pro sociální dějiny, Cahiers du Cefres 29- Francouzská inspirace pro společenské vědy v českých zemích, Praha 2003, s. 227-237
RICOEUR, Paul, Čas a vyprávění III., přel. Miroslav Petříček jr., Praha, Oikoymenh, 2007SCOTT, Joan W.: Gender: A Useful Category of Historical Analysis. In: The American Historical Review, Vol. 91, No. 5 (Dec., 1986), pp. 1053-1075, https://www.jstor.org/stable/1864376?seq=1#page_scan_tab_contents

 

ŘEZNÍKOVÁ, Lenka. Moderna a historismus / historické reprezentace v proměnách literatury na přelomu devatenáctého a dvacátého století. 1. vyd. Praha: Libri, 2004.

 

STŘEDOVÁ, Veronika. František Kutnar a strukturalismus v interpretaci sociálních a hospodářských dějin. Vyd. 1. Praha: Scriptorium, 2009

 

ŠTAIF, Jiří: František Palacký. Život, dílo, mýtus. Praha: Vyšehrad, 2009.

 


ŠTEFEK, K. Stručný nástin vývoje filozofie dějin. Hradec Králové 1999.

 

ŠUCH, Juraj: Narativny konstruktivismus Haydena Whitea a Franka Ankersmitha, Ostrava 2010. 
THOMPSON, Edward Palmer: Making History. Writings on History and Culture. New York: New Press, 1994. THOMPSON, Edward Palmer: The Poverty of Theory and Other Essays. London: Merlin Press, 1978. TŘEŠTÍK

 

TŘEŠTÍK, Dušan: Češi a dějiny v postmoderním očistci. Praha: NLN, 2005. VAŠÍČEK, Zdeněk: Archeologie, historie, minulost. Praha: Karolinum, 2006.

 

D. TŘEŠTÍK: Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení, Praha 1968. 
D. TŘEŠTÍK: Kosmas, Praha 1971, 1972.

 

D. TŘEŠTÍK: Mysliti dějiny, Praha 1999

 

WHITE, Hayden, Tropika diskursu, kulturně kritické eseje, přel. Ladislav Nagy, Praha, Karolinum, 2010

 

ZWETTLER, O. a kol. Úvod do studia dějepisu a technika historikovy práce. Brno 1996

 


 

 

Giambattista Vico, Základy nové vědy o společné přirozenosti národů, Praha, Academia 1991 (překlad Martin Quotidian) 

 

J. G. Herder: Myšlenky k filozofii dějin lidstva (1784-91), překlad Václav Petrbok: http://texty.citanka.cz/herder/sn1-1.html

 

Herder, Johann Gottfried von. Vývoj lidskosti. Překlad Jan Patočka. V Praze: Jan Laichter, 1941

 

 

 

Historiografie - vyučující Kamil Činátl, Ph.D., zimní semestr 2017/2018

 

V prvním semestru se kurz zaměří na vývoj, jímž prošlo od starověku evropské dějepisectví. Látka nebude koncipována chronologicky, ale tematicky. Tato perspektiva umožní srovnávat různorodé přístupy k problémům, které jsou pro poznání minulosti charakteristické. Kurz kombinuje formát přednášky a cvičení. Na výklad zprostředkovaný učitelem integrálně navazuje práce s texty. Splnění kurzu předpokládá pravidelnou docházku, četbu textů a účast v diskuzi nad nimi.

 

1)      Vyprávění: Jak se měnilo pojetí dějepisného vyprávění od starověku až po současnost?

 

2)      Pramen. Dějepisci vždy vycházeli z nějakých pramenů. Zdroje informací o minulosti se však v průběhu staletí měnily a spolu s nimi i metody jejich kritiky.

 

3)      Instituce historického poznání: dějepisné poznávání se neodehrává ve vakuu, ale je vždy zasazeno do určitého sociálního kontextu. Jak různorodé instituce (církev, stát, věda) ovlivňovaly historický výzkum a poznání?

 

4)      Předmět: co je subjektem dějepisného výzkumu a vyprávění? Jsou to slavní jedinci, společenské třídy či národy? Jak se měnilo pojetí předmětu v historiografii.

 

5)      Objektivita: jak říkat pravdu o dějinách? Epistomologické rámce historického poznání se měnily a s nimi i představy o tom, zda a jak může dějepisectví dosáhnout objektivity.

 

6)      Historie a paměť: historie nepředstavuje jen soubor dat, ale často v podobě příběhů vstupuje do společenských rámců a ovlivňuje myšlení a jednání lidí. Jak uchopit tuto kulturní a sociální funkci historie / paměti?

 

7)      Smysl dějin: historie často budila emoce a polemiky, které povětšinou souvisely právě s výkladem smyslu historických událostí. Jak se měnilo pojetí smyslu dějin od mytologie, teologie přes filosofii až k metodologii historické vědy?

 

8)      Média: v posledních desetiletích došlo k dramatické proměně médií, která společnosti zprostředkují historické poznání. Jak proměny médií (od knihtisku po internet) ovlivňovaly práci dějepisců?

 

9)      Didaktika dějepisu: jak se učil a učí školní dějepis? Proměny historie ve škole zajímavě odrážejí společenskou situaci a vývoj historické vědy. Jak by měl vypadat moderní dějepis?

 

10)   Styl a historiografie: dějepisný styl se v průběhu staletí měnil. Z přehledu těchto proměn lze vymezit řadu poučení pro praktickou stylistiku v současnosti.

 

 

 

V druhém semestru se kurz zaměří především na poválečnou historiografii. Prostřednictvím problémových okruhů se uchazeči seznámí s klíčovými diskuzemi v současné historiografii. Předpokládá se aktivnější podíl studentů, kteří mohou preferovat témata, jež souvisejí s tématy a metodologií jejich bakalářských prací. Seznam okruhů je otevřený pro případné rozšíření.




    1. Interdisciplinarita: historická věda se při hledání vhodných metod výzkumu inspirovala u jiných společenskovědních oborů. Zaměříme se na to, jak historiografii ovlivnila antropologie, geografie, lingvistika, sociologie aj.

 


    1. Národ: otázka národní identity představuje pro historickou vědu zajímavý problém. Existují národy od počátku dějin, nebo vznikly až v moderní době? Jak vysvětlit mimořádný mobilizační potenciál, který s sebou představa národa v dějinách nese?

 


    1. Mikro/makro perspektiva: otázka úhlu pohledu a měřítka hrála v historiografii vždy významnou roli. Mikrohistorie vhodně ukazuje, jaké možnosti tyto kategorie nabízejí historickému výzkumu.

 


    1. Gender: v českém prostředí se téma genderu často zužuje na dějiny žen, ačkoliv představuje i kategorii historické analýzy. Prověříme možnosti využití genderové perspektivy v historickém výzkumu.

 


    1. Holocaust: meze a možnosti interpretace. Šoa představuje pro historiografii interpretační problém. Ukážeme si různé možnosti uchopení tématu v historiografii, které jsou ilustrativní pro pluralitu metod v současné historiografii.

 


    1. Postkolonialismus: postkoloniální studia přinesla společenským vědám řadu inovací na úrovni témat i metod. Pokusíme se tyto podněty aplikovat na historický výzkum.

 


    1. Totalitarismus: možnosti a meze interpretace. Na poli historiografie soudobých dějin se vedly a vedou diskuze o vhodném výkladovém rámci, který by nám umožnil porozumět historii nacismu a komunismu. Prostřednictvím těchto diskuzí nahlédneme dynamický charakter současné vědy a otestujeme si schopnost argumentace ve vztahu k různým metodám výzkumu.

 


    1. Ideologie: česká historiografie má bohatou zkušenost s ideologizací vědeckého výzkumu. Politika však ovlivňuje vědu i mimo kontext totalitních režimů. Zaměříme se kriticky na vztah ideologie a historického výzkumu.

 


    1. Kulturní trauma: paměť se stala jedním z klíčových témat poválečné historiografie. Perspektivou vzpomínání na (zejména) válečná traumata vstupuje historie do veřejného prostoru. Zamyslíme se nad možnostmi historiografie ve vztahu k paměti – příkladně k tzv. vyrovnávání se s minulostí.

 


    1. Biografie: životopisy stále patří k nejrozšířenějším žánrům historiografie. Teoretická reflexe tohoto žánru je tak důležitá. Zaměříme se na různé možnosti, jak psát biografii.



 

 

Základní literatura:

 

APPLEBYOVÁ, Joyce; HUNTOVÁ, Lynn; JACOBOVÁ, Margaret. Jak říkat pravdu o dějinách. Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002.

 

ASSMANN, Jan. Kultura a paměť: písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku. Prostor, 2001.

 

BOLTON, Jonathan (ed.). Nový historismus. Host, 2007.

 

BURKE, Peter. Francouzská revoluce v dějepisectví. Lidové noviny, 2006.

 

BURKE, Peter. Variety kulturních dějin. Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006.

 

CAINE, Barbara. Biography and history. Palgrave Macmillan, 2010.

 

DÜLMEN, Richard van. Historická antropologie. Vývoj, problémy, úkoly. Praha, 2002.

 

FURET, François, BESANÇON Alain, NOVÁK, Miroslav (ed.). Komunismus a fašismus. Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 2002.

 

HAVELKA, Miloš. Dějiny a smysl: obsah, akcenty a posuny" české otázky" 1895-1989. Lidové noviny, nakladatelství, 2001.

 

HAVELKA, Miloš. Spor o smysl českých dějin. Torst, 1995.

 

HROCH, Miroslav (ed.). Pohledy na národ a nacionalismus: čítanka textů. Sociologické nakladatelství, 2003.

 

CHARTIER, Roger. Na okraji útesu. Pavel Mervart, 2010.

 

IGGERS, Georg G. Dějepisectví ve 20. století. Od vědecké objektivity k postmoderní výzvě, 2002.

 

Kolektiv autorů. Úvod do studia dějepisu 1-2. Masarykova univerzita Brno, 2014.

 

KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Lidové noviny, 1997.

 

LEDUC, Jean. Historici a čas. Kalligram, 2005.

 

ŘEPA, Milan. Poetika českého dějepisectví. Host, 2006.

 

SOMMER, Vítězslav. Angažované dějepisectví: stranická historiografie mezi stalinismem a reformním komunismem (1950-1970). Nakl. Lidové Noviny, 2011.

 

STORCHOVÁ, Lucie (ed.). Koncepty a dějiny. Proměny pojmů v současné historické vědě. Scriptorium 2014.

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK