Osoba a čas - AFS100714
Anglický název: Person and Time
Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2019
Semestr: zimní
Body: 0
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:2/2, Z [HT]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Kompetence:  
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Další informace: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=6508
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: doc. Mgr. Jakub Čapek, Ph.D.
doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D.
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: doc. Mgr. Jakub Čapek, Ph.D. (27.09.2018)
V přednáškách tohoto kurzu se zaměříme na novější filosofické úvahy k pojmu „osoba“. Tento pojem bývá nejpozději od Locka spojován s problematikou vědomí (sebevědomí). Zároveň si ovšem podržuje své starší, etické a právní konotace. Zatímco u Locka je osoba definována zároveň sebevědomím i zodpovědností, Kant přikročí k razantnímu rozdělení těchto dvou problematik tím, že oddělí (epistemologický) subjekt a (morální) osobu.

Značnou část myšlení o lidském jedinci v 19. a 20. století lze chápat v návaznosti na rozlišení subjekt – osoba: zatímco např. Husserl tuto distinkci přijímá, jiní autoři v ní spatřují ztrátu smyslu pro živost, dějovost a dramatičnost specificky lidského způsobu existování. To, co myslitelé od Kierkegaarda, přes Nietzscheho a Bergsona, až po Heideggera a Ricoeura vnímali jako návrat k plnému pojmu člověka (jedince), lze uchopit nejen negativně (odmítnutím duality subjekt – osoba), ale pozitivně, totiž filosofickým uchopením časové dimenze lidského existování.

Četba k přednášce bude věnována interpretaci textů různých filosofických tradic 19. a 20. století. Texty probírané v semináři jsou vybrány buď ze souboru primární literatury ke skeletové zkoušce z filosofie 19. a 20. století nebo z okruhů k bakalářské zkoušce (třetí část zkoušky: „Současná filosofie“).

Materiály ke kurzu (primární a sekundární literatura, pokyny k psaní seminárních prací, požadavky na referát atd.) budou průběžně vyvěšovány v systému moodle: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=6508
Podmínky zakončení předmětu
Poslední úprava: doc. Mgr. Jakub Čapek, Ph.D. (25.09.2018)

Požadavky na zápočet

 

Podmínkou udělení zápočtu je:

 

a) pravidelná účast na přednáškách a seminářích (studenti se připravují z hodiny na hodinu, tj. čtou texty)

 

b) krátký test I, zadaný v polovině listopadu a odevzdaný do konce listopadu: studenti odpoví v rozsahu 6-8 normostran na 3 otázky, které dostanou koncem listopadu. Otázky budou vycházet z výkladů a textů probraných v rámci přednášky.

 

c) třetí povinnost je možné plnit dvěma způsoby.

 

První možnost: referát textu v rámci seminární četby. Handout k referátu je třeba zaslat s týdenním předstihem, tj. nejpozději do předcházející středy, v případě nejasností konzultovat během konzultací J. Čapka (pondělí 15h00-16h00, místnost 223) nebo T. Matějčkové (úterý 11.00–12.00, místnost 222)-

 

NEBO

 

Druhá možnost: absolvování krátkého testu II, který je obdobou testu I.

 

Zápočet za ZS bude udělen na základě splnění všech tří podmínek nejpozději k 9. lednu 2018.

Literatura
Poslední úprava: doc. Mgr. Jakub Čapek, Ph.D. (25.09.2018)

Literatura

H. Arendtová, Život ducha, přel. J. Lusk, Praha 2001.

H. Arendtová, Mezi minulostí a budoucností, přel. T. Suchomel – M. Palouš, Praha 2002.

H. Bergson, Čas a svoboda, Praha 1994.

G. W. F. Hegel, Fenomenologie ducha, přel. J. Patočka, Praha 1960.

M. Heidegger, Bytí a čas, Praha 2008.

E. Husserl, Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, I‒II, Praha 2002, 2006.

E. Husserl, Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí, Praha 1996.

S. Kierkegaard, Nemoc ke smrti, přel. M. Mikulová-Thulstrupová, Praha 1993.

T. Koblížek – R. Roreitner (vyd.), Hegel ve Francii. Francouzská recepce Hegelovy filosofie času, Praha 2018.

J. M. E. McTaggart, „The Unreality of Time“, Mind. A Quarterly Review of Psychology and Philosophy, č. 68, 1908, str. 457‒474 (viz moodle).

F. Nietzsche, Mimo dobro a zlo, Praha 2003.

F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra, přel. O Fischer, Praha 2009.

F. Nietzsche, O užitku a škodlivosti historie pro život, přel. J. Krejčí, Praha 2005, str. 75‒147.

J. Patočka, Věčnost a dějinnost, Praha 2007.

P. Ricoeur, O sobě samém jako o jiném, Praha 2016.

 

Sylabus
Poslední úprava: doc. Mgr. Jakub Čapek, Ph.D. (25.09.2018)

Plán kurzu

1.       Úvodní přednáška I: pojem osoby v novější filosofii – JČ (3.10.)

četba: McTaggart „The Unreality of Time“

 

2.       Úvodní přednáška II: čas světa a čas duše – JČ (10. 10.)

četba: McTaggart „The Unreality of Time“

 

3.       Od Kanta k Hegelovi: první fenomenologizace času? - TM (17. 10)

četba: Kojeve: „Úvod do četby Hegela. Poznámka o Věčnosti, Času a Pojmu“ I

 

4.       Čas ve francouzské recepci Hegela: Vyhladil Hegel čas? - TM (24. 10.)

četba: Kojeve: „Úvod do četby Hegela. Poznámka o Věčnosti, Času a Pojmu“ II

 

5.       Prožívaný čas: H. Bergson – JČ (31. 10.)

četba: Bergson, Čas a svoboda, kap. II.

 

6.       Existencialisti a čas: Nemoci lidské časovosti a jejich protilék – TM (7. 11.)

četba: Nietzsche: O užitku a škodlivosti historie pro život, rozsah bude upřesněn.

 

7.       Existencialisti a čas: Věčnost, okamžik a osoba v Kierkegaardově Pojmu úzkosti– TM (14. 11)

četba: Kierkegaard: Nemoc ke smrti

 

8.       E. Husserl: čas a prožívání času – JČ (21. 11.)

četba: Husserl I (Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí)

 

9.       Claude Romano, Osoba a událost - JČ (28. 11.)

četba: Husserl II (Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí)

 

10.    M. Heidegger, Vulgární čas a čas existence – JČ (5. 12.)

četba: Heidegger I (Bytí a čas, §§ 65, 78-79).

 

11.    Hannah Arendtová – Vzpomínaný čas, osoba svědkem - TM (12. 12.)

četba: Heidegger II (Bytí a čas, §§ 80-81).

 

12.    P. Ricoeur: osoba jako příběh v čase – JČ (19. 12.)

četba: Pátá studie knihy O sobě samém jako o jiném („Osobní a narativní identita“)

 

13.    Jan Patočka – TM. Osoba v čase a v dějinách (9. 1)

četba: „Přirozený svět a fenomenologie“