|
|
|
||
Poslední úprava: FOUVERON (13.05.2018)
1. nácvik časových proporcí zvukových segmentů (zejm. vokálů) i slabik při realizaci v textu, slovní přízvuk<br> 2. nácvik obtížných hlásek a hláskových kombinací (podle individuální potřeby studentů) 3. speciální ortoepické jevy (např. asimilace, palatalizace ... (podle individuální potřeby studentů) 4. realizace souvislé řeči s důrazem na melodické a temporální charakteristiky Během semestru jsou průběžně pořizovány audionahrávky, které slouží pro nácvik percepce, screening individuálních obtíží a zpracování seminární práce. |
|
||
Poslední úprava: FOUVERON (13.05.2018)
Cílem výuky je rozšířit mluvní kompetence studentů, a to z jak z hlediska vlastní produkce řeči, tak z hlediska percepce. Nácvik vlastní výslovnosti bude zaměřen zejména na jevy, které jsou pro nerodilé mluvčí obtížné a jejichž odchylná realizace může ztěžovat komunikaci a působit rušivě. |
|
||
Poslední úprava: FOUVERON (13.05.2018)
Docházka 75 % Aktivní účast, průběžná vlastní příprava při nácviku jednotlivých jevů. Klasifikovaná písemná práce: analýza 2 typů projevů z hlediska odchylek od standardní české výslovnosti. |
|
||
Poslední úprava: FOUVERON (13.05.2018)
Základní: Cvrček, V. a kol. (2010): Mluvnice současné češtiny 1. Praha: Karolinum. Pouze kap. 4 Fonetika a fonologie (autor Jan Volín), str. 35–64 Palková, Z. (1997): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. 2. vyd. vybrané kapitoly Palková, Z. (1989): Základní kurz české výslovnosti (pro cizince). Praha: SPN.
Doporučená: Palková, Z.(2006): Charakteristické rysy zvukové stavby češtiny. In: Hasil, J. (ed.) Přednášky z XLIX běhu LŠSS. Praha, s. 22–34. Výslovnost spisovné češtiny. Výslovnost slov přejatých. (1978). Praha: Academia. Pokorná, J. – Vránová, M. (2007): Přehled české výslovnosti. Praha: Portál. Vyštejn, J. (1991): Vady výslovnosti. Praha: SNP.
Další literatura je doporučována podle aktuální potřeby. |