Předměty

Poslední úprava: KCLVOJVO (05.02.2019)

Pravidelná účast v přednášce.

Poslední úprava: KCLVOJVO (05.02.2019)

Základní literatura:

BACHER, Jutta: „Das Theatrum machinarum. Eine Schaubühne zwischen Nutzen und Vergnügen”. Erkenntnis – Erfindung – Konstruktion. Studien zur Bildgeschichte von Naturwissenschaften und Technik vom 16. bis zum 19. Jahrhundert. Ed. Hans Holländer. Berlin, 2000, s. 509-518.

BALTRUŠAITIS, Jurgis: Anamorphoses ou Thaumaturgus opticus. Paris, 1996.

BAROKO. Pět statí (B. Chudoba, Z. Kalista, J. Vašica, J. Racek, A. Kutal). Brno 1934.

BENJAMIN, Walter: Původ německé truchlohry. Praha 2016.

BINSWANGER, Ludwig: Ausgewählte Werke I. Formen mißglückten Daseins. Heidelberg 1992.

BLAŽÍČEK, Oldřich J.: Umění baroku v Čechách. Praha 1971.

BLUMENBERG, Hans: Die Legitimität der Neuzeit. Frankfurt am Main 1988.

BRAUNGART, Wolfgang (ed.): Manier und Manierismus. Tübingen 2000.

BUCI-GLUCKSMANN, Christine: La Raison baroque. De Baudelaire à Benjamin. Paris 1984.

BUCI-GLUCKSMANN, Christine: La Folie du voir. De l’esthétique baroque. Paris 1986. GOLINSKI, Jan: „The Place of Production“. Jan Golinski: Making Natural Knowledge. Constructivism and the History of Science. Cambridge 1998.

ČERNÝ, Václav: Až do předsíně nebes. Čtrnáct studií o baroku našem i cizím. Praha 1996.

DELEUZE, Gilles: Záhyb. Leibniz a baroko. Praha 2014.

FEJTOVÁ, Olga, LEDVINKA, Václav, PEŠEK, Jiří, VLNAS, Vít: Barokní Praha - barokní Čechie 1620-1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách. Praha 2004.

FISCHER-LICHTE, Erika: Estetika performativity. Mníšek pod Brdy 2011.

FOUCAULT, Michel: Archeologie vědění. Praha 2002.

KALISTA, Zdeněk: Tvář baroka. Praha 1992.

KIRCHNER, Thomas: „Der Theaterbegriff des Barocks“. Maske und Kothurn 31, 1985, s. 131-140.

LACHMANNOVÁ, Renate: „Rétorická instrumentace v Komenského vzdělavatelském románu duše Labyrint světa a ráj srdce“. Slovo a smysl 9-10, 2008.

SCHRAMM, Helmar, SCHWARTE, Ludger, LAZARDZIG, Jan:Theatrum Scientiarum. Band 1. Kunstkammer, Laboratorium, Bühne Schauplätze des Wissens im 17. Jahrhundert. Berlin – Boston 2008.

SCHRAMM, Helmar, SCHWARTE, Ludger, LAZARDZIG, Jan::Theatrum Scientiarum. Band 3. Spektakuläre Experimente. Praktiken der Evidenzproduktion im 17. Jahrhundert. [Spectacular Experiments. 17th Century Practices for the Production of Evidence]. Berlin – Boston 2003.

SCHRAMM, Helmar, SCHWARTE, Ludger, LAZARDZIG, Jan:Theatrum Scientiarum. Volume 1. Collection, Laboratory, Theater. Scenes of Knowledge in the 17th Century. Berlin – Boston 2008.

SCHRAMM, Helmar, SCHWARTE, Ludger, LAZARDZIG, Jan:Theatrum Scientiarum. Volume 2. Instruments in Art and Science. On the Architectonics of Cultural Boundaries in the 17th Century. Berlin – Boston 2014.

SEARLE, John R.: The Construction of Social Reality. New York, 1995.

VOJVODÍK, Josef: Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda. Praha 2008.

Poslední úprava: KCLVOJVO (05.02.2019)

Pravidelná účast v přednášce.

Poslední úprava: KCLVOJVO (05.02.2019)

Kultura baroka je v eminentním slova smyslu teatrální kulturou, která buduje jeviště, na nichž by bylo možné inscenovat nejen specifické „vzorce“ jednání a chovaní, ale také estetické, umělecké, technické, přírodovědné experimenty, které, jak se zdá, v mnohém předznamenávají experimenty historických avantgard. Z této perspektivy možno 17. století interpretovat jako monumentální Theatrum scientiarum, jak ukazují autoři stejnojmenného, rozsáhlého, do osmi svazků rozloženého projektu (2000-2010), mapujícího formy a strategie experimentálního vědění raného novověku. Tyto experimenty mají výrazně performativní charakter, totiž v tom smyslu, že umělecké a v širším smyslu kulturní procesy, jejich utváření, strategie, organizace i jejich reflexe jsou provázeny i provázány dynamikou interakcí, změn a událostí. Samotný, pro kulturu nejen baroka, ale raného novověku vůbec, paradigmatický pojem „theatrum“ má – jako „metafora“ ve smyslu Hanse Blumenberga – performativní charakter: jako prostor shromažďování, třídění, reflexe encyklopedického vědění (Komenský), poznání i experimentu. Je heterotopickým i heterochronním prostorem, spojujícím prostorové, časové i theo-antropologické extrémy: přítomné „teď“ i věčnost, imanenci a transcendenci, božské i lidské. Velké „theatrum mundi“ mělo však i negativní konotaci, zpochybňující tradiční modely racionality a samotný pojem „reality“, jako labyrint, v němž nelze rozlišit zdání a skutečnost, klam a pravdu. Jak píše Richard Alewyn ve své knize o barokním „velkém divadle světa“ (1959): „Nemáme nikdy zcela přesně vědět, zda se nacházíme ještě v trojrozměrném prostoru nebo již v dvojrozměrném zdání. Máme asi věřit, že jsme ještě na vezdejším světě, zatímco ve skutečnosti jsme již za jeho hranicemi a nemáme nikdy tak úplně pozbýt pochyby, zda se také doopravdy nenacházíme už tam anebo možná ještě tady. […] Jestliže nemůžeme nikdy přesně vědět, kde končí skutečnost a kde začíná klam, je tedy potom vůbec zpochybněna realita světa.“ Zvláštní úlohu hrála také nauka o afektech, která se jako zvláštní oblast etiky opírala o antickou filozofii a v kontextu nově probuzených přírodovědných a antropologických zájmů 17. století a pod vlivem politických teorií, inspirovaných Machiavellim, prožívala v té době velkou renesanci. Pro teorii a poetiku barokní tragédie a barokního divadla z toho vyplývaly podstatné důsledky: jestliže se afekty vymknou rozumové kontrole, vedou lidskou bytost do zkázy s dějinně katastrofickými důsledky bestializace člověka. V přednášce půjde především o tematizaci výše načrtnutého vztahu mezi uměním a vědou, experimentem a performativitou s výhledem na uměleckou a estetickou teorii a praxi historické avantgardy.

Poslední úprava: KCLVOJVO (05.02.2019)