PředmětyPředměty(verze: 806)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Lyrika Paula Celana a Yvese Bonnefoy II - ABO500321
Anglický název: The Poetry of Paul Celan and Yves Bonnefoy II
Zajišťuje: Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2011
Semestr: letní
Body: 2
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:0/2 Z [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Mgr. Josef Hrdlička, Ph.D.
Rozvrh   Nástěnka   
Literatura
Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (09.02.2011)

Základní literatura:

BONNEFOY, Yves (hlavní básnické sbírky, uveden rok prvního vydání)

Du mouvement et de l'immobilité de Douve (1953)
Hier régnant désert (1958)
Pierre écrite (1965)
Dans le leurre du seuil (1975)
Poèmes (1947-1975) (1978) (souborné předchozích sbírek s předmluvou J. Starobinského)
Là où retombe la flèche (1986)
Ce qui fut sans lumière (1987)
Début et fin de la neige (1995)
Les Planches courbes (2001)
Traité du pianiste et autres écrits anciens (2008) (souborné vydání raných básnických textů)
La Longue Chaîne de l'ancre (2008)

Prózy

L'Arrière-pays (1972)
Rue Traversière (1977)
Récits en rêve (1987)
La Vie errante, suivi de Une autre époque de l'écriture (1993)

Eseje (výběr)

Peintures murales de la France gothique (1954)
L'Improbable (1959)
Arthur Rimbaud (1961)
Un rêve fait à Mantoue (1967,, souborně s L’improbabla 1980)
Rome, 1630: l'horizon du premier baroque (1970)
Le Nuage rouge (1977)
La Vérité de parole (1988)
Entretiens sur la poésie (1972-1990) (1990)
Baudelaire: la tentation de l’oubli (2000)
Sous l'horizon du langage (2002)
Notre besoin de Rimbaud, Seuil (2009)
Překlady do češtiny a slovenštiny:

O pohybu a nehybnosti jámy. Psaný kámen. Překlad a doslov Jiří Pelán. Praha 1996.
Oblá prkna. Překlad a doslov Jiří Pelán. Zblov [Edice Opus] 2007.
Včera, keď vládla púšť, přel. Michal Bartko, Bratislava, Slovenský spisovateľ, 1967.

CELAN, Paul (básnické sbírky, uveden rok prvního vydání)

Der Sand aus den Urnen (1948)
Mohn und Gedächtnis (1952)
Von Schwelle zu Schwelle (1955)
Sprachgitter (1959)
Die Niemandsrose (1963)
Atemwende (1967)
Fadensonnen (1968)
Lichtzwang (1970)
Schneepart (1971)
Zeitgehöft (Späte Gedichte aus dem Nachlass, 1976)

Souborná kritická vydání Celanova díla:

Gesammelte Werke in fünf Bänden. Hrsg. Beda Allemann und Stefan Reichert. Frankfurt am Main 1983.
Die Gedichte. Kommentierte Gesamtausgabe in einem Band. Hrsg. Barbara Wiedemann. Frankfurt am Main 2003.

Překlady do češtiny a slovenštiny:

Sněžný part. [Výbor z básní]. Usp., překlad a doslov Ludvík Kundera. Praha 1986.
Piesok z urien (výbor), přel. Ivan Kupec, Bratislava, Slovenský spisovateľ, 1966.

Překlady do angličtiny:

Poems of Paul Celan: A Bilingual German/English Edition. Revised Edition. Translated by Michael Hamburger, 2001.
Selected Poems and Prose of Paul Celan. Edited and translated by John Felstiner, 2000.

Doporučená literatura:

Sekundární literatura (Bonnefoy)

BUCHS, Arnaud: Yves Bonnefoy à l'horizon du surréalisme. La réalité à l'épreuve du langage et de l'image, Paris, Galilée, 2005.
FINCK M., - LANÇON, D. - STAIBER, M. (eds.): Yves Bonnefoy et l’Europe du xxe siècle, Strasbourg, Presses de l’Université de Strasbourg, 2003.
JACKSON, John E.: La question du sujet. Un aspect de la modernité européenne. T. S. Eliot - Paul Celan - Yves Bonnefoy, Neuchâtel: Editions de la Baconnière, 1978.
JACKSON, John E.: "Yves Bonnefoy et "la souche obscure des revês" in Y. Bonnefoy, Rue traversière et autres récits en rêve, Paris, Gallimard, 1992, s. 205-230.
JACKSON, John E.: A la souche obscure des rêves - La dialectique de l'écriture chez Yves Bonnefoy, Mercure de France, 1993.
LANÇON, Daniel - NEE, Patrick (eds.): Yves Bonnefoy. Poésie, recherche et savoir, actes du colloque de Cerisy (août 2006), Hermann, 2007.
NAUGHTON, John T.: The Poetics of Yves Bonnefoy. Chicago, Univ. of Chicago Pr., 1984.
NEE, Patrick: Yves Bonnefoy penseur de l'image, ou les Travaux de Zeuxis, Gallimard, 2006.
RICHARD, Jean-Pierre: "Yves Bonnefoy entre le nombre et la nuit" in J.-P. Richard, Onze Études sur la poésie moderne, Paris, Seuil, 1964.
STAROBINSKI, Jean: "Yves Bonnefoy: la poésie entre deux mondes", Critique, č. 350, 1979, přetištěno jako úvod k Poèmes, Poésie/Gallimard, 1982.
THELOT, Jérôme: Poétique d'Yves Bonnefoy, Genève/Paris, Droz/Minard, 1983.

Sekundární literatura (Celan)

BLANCHOT, Maurice: Le Dernier à parler. Paris-Berlin 1984.
BÖSCHENSTEIN, Bernhard - WEIGEL, Sigrid (eds.): Ingeborg Bachmann und Paul Celan. Poetische Korrespondenzen. Vierzehn Beiträge. Frankfurt 1997 [2. vyd. 2000].
BOLLACK, Jean: Poésie contre poésie: Celan et la littérature. Paris 2001.
BOLLACK, Jean: L'écrit: une poétique dans l'oeuvre de Celan. Paris 2003.
BONNEFOY, Yves: Ce qui alarma Paul Celan. Paris 2007.
BRODA, Martine (ed.): Contre-Jour. Études sur Paul Celan. [Colloque de Cerisy] 1986.
BRODA, Martine: Dans la main de personne. Essai sur Paul Celan. Paris 1986.
COHEN, Laurent: Paul Celan. Paris 2000.
CORBEA-HOSIE, Andrei (ed.): Paul Celan. Biographie und Interpretation Bukarest - Konstanz 2000.
DERRIDA, Jacques: Schibboleth. Pour Paul Celan. Paris 1986.
DERRIDA, Jacques: Sovereignties in question: the poetics of Paul Celan, New York, Fordham University Press, 2005.
FELSTINER, John: Paul Celan: Poet. Survivor. Jew. New Haven - London 1995.
FIORETOS, Aris (ed.): Wordtraces. Readings of Paul Celan. Includes contributions by Jacques Derrida, Werner Hamacher, and Philippe Lacoue-Labarthe. Baltimore - London 1994.
FIRGES, Jean: "Den Acheron durchquert ich." Einführung in die Lyrik Paul Celans. Vier Motivkreise: Die Reise, der Tod, der Traum, die Melancholie. Tübingen 1999.
FRANCE-LENORD, Hadrien: Paul Celan et Martin Heidegger: le sens d'un dialogue. 2004.
GADAMER, Hans-Georg: Wer bin Ich und wer bist Du? Ein Kommentar zu Paul Celans Gedichtfolge 'Atemkristall'. Frankfurt 1973 [2. vyd. 1986]. Anglicky: Gadamer on Celan: ‘Who Am I and Who Are You?’ and Other Essays. Trans. and ed. by Richard Heinemann and Bruce Krajewski, 1997.
HAINZ, Martin A.: Masken der Mehrdeutigkeit. Celan-Lektüren mit Adorno, Szondi und Derrida. Wien 2003.
HAMACHER, Werner - MENNINGHAUS, Winfried (eds.): Paul Celan. Frankfurt 1988.
JACKSON, John E.: La question du sujet. Un aspect de la modernité européenne. T. S. Eliot - Paul Celan - Yves Bonnefoy, Neuchâtel: Editions de la Baconnière, 1978.
KLEINDIENST, Robert: Beim Tode! Lebendig! Paul Celan im Kontext von Roland Barthes' Autorkonzept. Eine poetologische Konfrontation. Würzburg 2006.
KLIGERMAN, Eric: Sites of the Uncanny: Paul Celan, Specularity and the Visual Arts. Berlin - New York 2007.
LACOUE-LABARTHE, Philippe: La poésie comme expérience. Paris 1986.
LÉVINAS, Emmanuel: Paul Celan. De l'être à l'autre. Paris - Berlin 2003.
MAY, Markus - GOSSENS, Peter - LEHMANN, Jürgen (eds.): Celan-Handbuch. Leben - Werk - Wirkung. Stuttgart - Weimar 2008.
MENNINGHAUS, Winfried: Paul Celan. Magie der Form. Frankfurt 1980.
PÖGGELER, Otto: Spur des Worts. Zur Lyrik Paul Celans. Freiburg 1986.
NOUSS, Alexis: Paul Celan. Préface d'Antoine Spire. Paris 2010.
NEUMANN, Peter Horst: Zur Lyrik Paul Celans. Eine Einführung. Göttingen 1968; [2. vyd. 1990].
QUÉVAL, Marie-Hélène et all.: Paul Celan "Die Niemandsrose". Lectures d'une Œuvre. Paris 2002.
SCHÖNE, Albrecht: Dichtung als verborgene Theologie: Versuch einer Exegese von Paul Celans "Einem, der vor der Tür stand". Göttingen 2000.
SCHESTAG, Thomas: Mantisrelikte: Blanchot, Fabre, Celan. Basel 1998.
SILBERMANN, Edith: Begegnung mit Paul Celan. Erinnerung und Interpretation. Aachen 1995.
SZONDI, Peter: Celan-Studien. Frankfurt 1972. Anglicky: Celan Studies. Translated by Susan Bernofsky and Harvey Mendelsohn, 2003.

Sylabus
Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (09.02.2011)

Pokračování semináře ze zimního semestru. Četba básní obou autorů bude doplněna o sekundární literaturu. Především významné filosofické interpretace Paula Celana (Derrida, Gadamer, Blanchot, Lévinas) a eseje Yvese Bonnefoy. Na prvním semináři bychom se zabývali Blanchotovým textem Le Dernier à parler (ve francouzštině a němčině by měl být k dispozici na http://elektra.ff.cuni.cz/studijni-texty).
Informace: josef.hrdlicka@gmail.com.
Lyrické dílo Paula Celana (1920-1970) a Yvese Bonnefoy (1923) je považováno za vrchol básnické moderny (a modernosti) druhé poloviny 20. století, především té její linie, která navazuje na romanticko-(post)symbolistickou tradici (Novalis, Hölderlin, Baudelaire, Rimbaud, Mallarmé, Valéry, Hofmannsthal, Rilke), kterou ovšem Celan i Bonnefoy dále rozvíjejí a zároveň, nezřídka radikálním způsobem, proměňují. Pro básnické začátky Celana i Bonnefoy bylo důležité setkání s poetikou surrealismu, stejně tak jako její postupné opouštění, když oba básníci hledali větší konkrétnost a ve specifickém smyslu i věcnost. Poesie obou také lidsky si blízkých básníků (Celan překládal básně Yvese Bonnefoy, který zase psal o Celanově poezii), bývá často charakterizována jako "hermetická", "absolutní", na hranici srozumitelnosti. K tomuto úsudku sváděla a svádí okolnost, že vztah k filozofii, zvláště k Hegelovi, Heideggerovi, Buberovi, Lévinasovi, zaujímá u obou básníků velmi podstatné místo. A naopak Celanova poezie je od šedesátých let předmětem zájmu filozofů a jejich interpretací (Gadamer, Adorno, Derrida, Lévinas, Blanchot, Pöggeler, Bollack). Do popředí se tedy dostává otázka, zda je poezie Paula Celana a Yvese Bonnefoy, jak se domnívá kritika, především poetickou odpovědí na filozofické otázky naší doby nebo zda je tato poezie skutečně jen pokračováním metafyziky básnickými prostředky? Často se však přehlíží, že Celanova poezie, i když je její psaní pro básníka zároveň poetologicky reflektovaným experimentem s jazykem, vychází z bezprostřední životní zkušenosti; tou klíčovou zkušeností byla pro Celana válka a holocaust. Dalo by se také říci, že jeho poezie je odpovědí na to, jak je možné s touto zkušeností žít a zároveň odpovědí na Adornovo diktum, že po Osvětimi nemůže už být napsána žádná báseň. Celan sám charakterizuje své básně, jak píše v posledním dopise před smrtí svému nakladateli, jako "rozvrhy bytí, hledající sebe samotné". Básnictví, které nevyrůstá z existenciální zkušenosti, které není spojeno s existenciální zkušeností, je podle Celana lživé. Kromě toho chápe Celan báseň jako dialog s druhým, který mluví, i když je to "zoufalý rozhovor".
U Yvese Bonnefoy naznačují již názvy jeho básnických cyklů básníkův poetologicko-filozofický program, k němuž patří téma podstaty básnictví, absolutna a kritika reality prostřednictvím znakových systémů. Bonnefoy se vymezuje proti tradiční sémiotické trojici reference, pojmu a slova, kterou považuje za inadekvátní, přesněji řečeno nedostatečnou postihnout a vyjádřit "absolutní realitu" přítomnosti.
Při soustředěném a pozorném čtení zjistíme, že Celanova poezie směřuje ke stále výraznější konkrétnosti a "skutečnosti" slova, k jasnosti a tedy i k "jednoduchosti" na hranici mezi vyslovitelným a nevyslovitelným, smyslem a ztrátou smyslu. Charakteristika této poezie jako "hermetická", temná", "absolutní", proti které se ovšem básník sám kriticky vymezuje, souvisí s tím, že Celana již nezajímají ani mimeticky-realistické, ale ani symbolické aspekty tradičního básnictví. Jeho básně se zříkají narace a stávají se, jak ukazuje Jacques Derrida (Schibboleth. Pour Paul Celan, 1986), téměř performativním gestem psaní, mluvení, čtení, vnímání, pro které už neplatí běžná literární, estetická, teologická, filosofická nebo rétorická kritéria.
V semináři půjde o to sledovat na základě intenzívní četby básnických sbírek Celana a Bonnefoy problematickou "blízkost" básnických obrazů světa a jejich v podstatě velmi odlišných poetik. Na druhé straně ovšem směřuje básnické vidění a poetika Celana i Bonnefoy ke konkrétnosti, ke skutečnosti života a světa věcí a u obou básníků se také setkáváme s několika stále se vracejícími klíčovými motivy: kámen, voda/moře, země, oko, srdce, ruka, oheň, světlo, strom, květina, hvězda, noc. Jejich lyrické dílo vyzývá ke srovnání a otázce, s jakou modernitou se v jejich poezii setkáváme, a především co básně Paula Celana a Yvese Bonnefoy znamenají v naší době a pro naši dobu.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK