Předměty

Váš prohlížeč nepodporuje JavaScript nebo je jeho podpora vypnutá. Některé funkce nemusejí být dostupné.

Estetika výjimečného stavu: fikce, fantazie, skutečnost - ABO500280

Anglický název:	The concept of "state of emergency" between aesthetics, literary fiction and reality
Zajišťuje:	Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
Fakulta:	Filozofická fakulta
Platnost:	od 2016
Semestr:	letní
Body:	0
E-Kredity:	2
Způsob provedení zkoušky:	letní s.:
Rozsah, examinace:	letní s.:0/2, Z [HT]
Počet míst:	neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost:	neomezen
4EU+:	ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu:	ne
Kompetence:
Stav předmětu:	nevyučován
Jazyk výuky:	čeština
Způsob výuky:	prezenční
Způsob výuky:	prezenční
Úroveň:
Je zajišťováno předmětem:	ABO500277

Garant:	prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.

Rozvrh Nástěnka

Anotace

Poslední úprava: KCLVOJVO (28.01.2016)

Může "výjimečný stav" jako "mechanismus výjimky" obsahovat estetický potenciál? Z filozofického a právně-politického hlediska rozvedl teorii výjimečného stavu italský filozof Giorgio Agamben ve své knize Homo sacer. Il potere sovrano e la nuda vita (1995, český překlad: Homo sacer. Suverénní moc a pouhý život, Oikoymenh: Praha 2011). Agamben definuje výjimečný stav jako politicko-právní fenomén, spojený se suspendováním právního řádu a zároveň jako "komplexní topologickou figuru". Vychází ze "struktury výjimky" německého teoretika a filozofa práva Carla Schmitta (1888-1985), autora "politické teologie", podle níž jsou "výjimky zajímavější než normální případ. Normální [stav] nedokazuje nic, výjimka dokazuje vše; nepotvrzuje pouze pravidlo, pravidlo vůbec žije pouze výjimkou. […] Výjimka uvažuje o všeobecném s energickou vášní." Schmittova "struktura výjimky" a Schmittova teorie, která byla již ve dvacátých letech 20. století myšlenkově přitažlivá a provokativní pro řadu filozofů a autorů (např. Ernst Jünger, Helmuth Plessner, Walter Benjamin ad.) a Agambenova reflexe výjimečného stavu otevírají textové strategie také na poli literárních fikcí. Jako literární strategie obsahuje "výjimečný stav" spektrum topoi a myšlenkových figur, spojených s dialektikou výjimečného stavu a normality. Ale také: výjimečný stav jako politický akt, v němž "mlčí zákon a právo", iniciuje - paradoxně a zdánlivě zcela iracionálně - estetické a umělecké strategie za hranicemi normality. Jde o zneklidňující fenomén, související s otázkou, jak je možné, že ve stavu extrémů a ab-normálnosti - války, teror, katastrofy, epidemie, věznění apod. - mohou vznikat díla s decidovaně estetickým účinkem. Tyto otázky budou v semináři sledovány na základě četby a diskuse literárních i teoretických textů.

Literatura

Poslední úprava: KCLVOJVO (28.01.2016)

Základní literatura:

Agamben, Giorgio: Homo sacer. Suverénní moc a pouhý život, Oikoymenh: Praha 2011.

Schmitt, Carl: Politická theologie. Oikoymenh: Praha 2012.

Schmitt, Carl: Římský katolicismus a politická forma. Oikoymenh: Praha 2013.

Schmitt, Carl: Teorie partyzána. Poznámka na okraj k pojmu politična. Oikoymenh: Praha 2008.

Strauss, Leo: Eseje o politické filosofii. Oikoymenh: Praha 1995.

Artaud, Antonin: Divadlo a jeho dvojenec. Hermann a synové: Praha 1994.

Blanchot, Maurice: Literární prostor. Hermann a synové: Praha 1999.

Kafka, Franz: Deníky 1909-1912. Nakl. Franze Kafky: Praha 1997.

Kafka, Franz: Deníky 1913-1923. Nakl. Franze Kafky: Praha 1998.

Kleist, Heinrich: Zemětřesení v Chile. In: Deset německých novel. Čs. spisovatel: Praha 1962.

Seebald, Winfried Georg: Austerlitz. Paseka: Praha - Litomyšl 2009.

Jan Zahradníček: Žalm z roku dvaačtyřicátého. In: Stará země [Akord: Brno 1946]: Jan Zahradníček: Dílo II. Čs. spisovatel: Praha 1992, s. 135-148.

Jan Zahradníček: Dům strach. In: Jan Zahradníček: Dílo II. Čs. spisovatel: Praha 1992, s. 289-369.

Sylabus

Poslední úprava: KCLVOJVO (28.01.2016)

Může "výjimečný stav" jako "mechanismus výjimky" obsahovat estetický potenciál? Z filozofického a právně-politického hlediska rozvedl teorii výjimečného stavu italský filozof Giorgio Agamben ve své knize Homo sacer. Il potere sovrano e la nuda vita (1995, český překlad: Homo sacer. Suverénní moc a pouhý život, Oikoymenh: Praha 2011). Agamben definuje výjimečný stav jako politicko-právní fenomén, spojený se suspendováním právního řádu a zároveň jako "komplexní topologickou figuru". Vychází ze "struktury výjimky" německého teoretika a filozofa práva Carla Schmitta (1888-1985), autora "politické teologie", podle níž jsou "výjimky zajímavější než normální případ. Normální [stav] nedokazuje nic, výjimka dokazuje vše; nepotvrzuje pouze pravidlo, pravidlo vůbec žije pouze výjimkou. […] Výjimka uvažuje o všeobecném s energickou vášní." Schmittova "struktura výjimky" a Schmittova teorie, která byla již ve dvacátých letech 20. století myšlenkově přitažlivá a provokativní pro řadu filozofů a autorů (např. Ernst Jünger, Helmuth Plessner, Walter Benjamin ad.) a Agambenova reflexe výjimečného stavu otevírají textové strategie také na poli literárních fikcí. Jako literární strategie obsahuje "výjimečný stav" spektrum topoi a myšlenkových figur, spojených s dialektikou výjimečného stavu a normality. Ale také: výjimečný stav jako politický akt, v němž "mlčí zákon a právo", iniciuje - paradoxně a zdánlivě zcela iracionálně - estetické a umělecké strategie za hranicemi normality. Jde o zneklidňující fenomén, související s otázkou, jak je možné, že ve stavu extrémů a ab-normálnosti - války, teror, katastrofy, epidemie, věznění apod. - mohou vznikat díla s decidovaně estetickým účinkem. Tyto otázky budou v semináři sledovány na základě četby a diskuse literárních i teoretických textů.