PředmětyPředměty(verze: 806)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Portrét: zrození individuality a její reflexe (v literatuře a výtvarném umění) - ABO500189
Anglický název: Portrait: the birth of individualisme in literature and art
Zajišťuje: Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2015
Semestr: zimní
Body: 0
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:0/2 Z [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Rozvrh   Nástěnka   
Literatura
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (23.08.2014)

Primární texty:

GOGOL, Nikolaj Vasiljevič: Portrét (1835/1842). Různá vydání, v souboru Petrohradských povídek i samostatně.

POE, Edgar Allan: Oválný portrét (The Oval Portrait, 1842). Různá vydání.

ZEYER, Julius: "Inultus. Legenda pražská". In: Týž: Tři legendy o krucifixu (1892/1895). Různá vydání.

HEYM, Georg: Der Dieb (Zloděj, 1911). In: G. Heym: Zloděj a jiné podivné figury. Host: Brno 1998.

_____________________________________________________________________

GENET, Jean: L' atelier d'Alberto Giacometti. Décines: l'Arbalète, 1986. Anglicky: The Studio of Alberto Giacometti. In: Selected Writings of Jean Genet. Harper Collins 1995.

LEIRIS, Michel: Francis Bacon, face et profil, In: Týž: Écrits sur l'art. CNRS Éd.: Paris 2011, s. 519-543. Anglicky: Francis Bacon: Full face and in profile. Arthur A. Bartley: New York - London 1987.

 

Sekundární literatura (výběrově):

 

BARTH, Hans: Erkenntnis der Existenz. Basel-Stuttgart 1965.

BELTING, Hans: An Anthropology of Images. Picture, Medium, Body. Princeton University Press 2014.

BOEHM, Gottfried: Bildnis und Individuum. Űber den Ursprung der Porträtmalerei in der italienischen Renaissance. München 1985.

BONAPARTE, Marie: The life and works of Edgar Allan Poe, a psycho-analytic

Interpretation. London: Imago 1949. [sv. 2].

DIDI-HUBERMAN, Georges: Ninfa moderna. Esej o spadlé draperii. Přel. Josef Fulka. Fra: Praha 2010.

IMDAHL, Max: "Relationen zwischen Porträt und Individuum" [1988]. In: Týž: Gesammelte Schriften 3. Reflexion, Theorie, Methode. Suhrkamp: Frankfurt am Main 1996, s. 591-616.

KAFALENOS, Emma: "Effects of Sequence, Embedding and Ekphrasis in Poe's "The Oval Portrait"". In: James Phelan, Peter J. Rabinowitz (eds.): A Companion to Narrative Theory, Wiley-Blackwell Publishing 2005, s. 253-268.

SIMMEL, Georg: "Die ästhetische Bedeutung des Gesichts". In: Týž: Brücke und Tür. Essays des Philosophen tur Geschichte, Religion, Kunst und Gesellschaft, Stuttgart 1957, s. 153-159.

Anglicky: "The Aesthetic Significance of the Face". In: K. H. Wolff (ed.): Georg Simmel 1858-1918. A Collection of Essays. Ohio State Univ. Press 1958, s. 276-281.

WITTELS, Fritz: "Mona Lisa und weibliche Schönheit. Eine Studie über Bisexualität". Imago 20, 1934, s. 316-329. Anglicky: "Mona Lisa and Feminine Beauty: A Study in Bisexuality". International Journal of Psychoanalysis 15, 1934, s. 25-40.

Sylabus
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (23.08.2014)

Estetická zkušenost s lidskou individualitou vedla v renesanci k pokusu ukázat výtvarnými prostředky lidskou bytost jako nezaměnitelného jedince, jenž by byl srozumitelný sám ze sebe. Zároveň šlo o esteticko-umělecké zproblematizování scholastické myšlenky, že individualita je nevyslovitelná. V průběhu 19. století začalo ovšem portrétní umění ztrácet svoji pozici, jež mu do té doby náležela. Autonomie a jedinečnost osobnosti, "promlouvající" z tváře, způsob jejího uměleckého ztvárnění, specifická interakce mezi individualitou portrétovaného a individualitou diváka, to vše pozbylo, jak se zdá, v epoše civilizační moderny své původní přitažlivosti. Také perspektiva portrétovaného a jeho pozorovatele ztratila společný základ. Tento vývoj měl v umění 20. století za následek radikální přehodnocení pojmu individua a subjektu, přestože ani některé proudy a směry avantgardních hnutí portrét definitivně neopustily (Nová věcnost, z umělců Picasso, Giorgio de Chirico, Bohumil Kubišta ad.). Čím rychleji se však od začátku 20. století proměňovala a přehodnocovala pozice tradičního portrétního umění, tím intenzivnější bylo umělecko-filozofické uvažování o jedinečnosti lidské bytosti, o otázkách individuality, možnostech vyjádření a ztvárnění skrytého niterného života v esteticko-filozofických a filozoficko-antropologických úvahách, ale také v umělecko-historickém diskurzu. Přesto, anebo právě proto je nástup rané avantgardy provázen návratem lidské tváře do filozofie umění a do teorie umění: lidské tváře jako manifestace a externalizace jedinečné osobnostní, niterné a duchovní jednoty individua. Podobně také v literatuře: zvláštní pozornosti a zájmu autorů se portrét (umění a umělci vůbec) jako literární téma těšil v romantismu, v epoše "zrození" a sebereprezentace moderní subjektivity ve všech oblastech uměleckého tvoření, a v poromantismu (biedermeier, "žánrový" realismus), přibližně do poloviny 19. století. Znovuoživení zájmu o portrét jako literární námět přinesla symbolistická moderna přelomu 19. a 20. století (The Picture of Dorian Gray, 1891), a zejména moderna raných desátých let 20. století, především v souvislosti s psychoanalýzou, se zájmem o hraniční stavy, které fascinovaly již umělce romantismu, jako iracionalita, psychické vyšinutí, sebeztráta, introspekce, ať již v novele Georga Heyma Der Dieb (Zloděj, 1911) nebo v románu Jamese Joyce A Portrait of the Artist as a Young Man (1914/1915), přestože u Joyce je "portrét" míněn spíše metaforicky. S nástupem avantgardních hnutí se portrét v literatuře nezadržitelně promění v bílé nic s černým čtvercem. Jeho místo zaujme - v souvislosti se sílícím vlivem nových (technických) médií, zejména fotografie a filmu - fyziognomie jako výraz nápadného oživení zájmu o "obraz člověka", o lidskou tvář a její studium, jak o tom svědčí celá řada publikací z oblasti kulturní antropologie a filozofie, psychologie, dějin kultury i sociologie. Dalo by se říci, že s postupným mizením portrétu z umělecké literatury se lidská tvář a portrét jako umělecké médium ztvárnění singularity a nezaměnitelné individuality jedince, stanou od počátku 20. stolení velkým tématem umělecko-teoretické, umělecko-psychologické a filozoficko-antropologické reflexe.V semináři půjde právě také o sledování těchto zlomů, interferencí a "ahistorických" přesahů (např. romantismus - surrealismus, expresionismus a psychoanalýza, estetika, dějiny a teorie umění).

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK