Anamorfóza, chiasmus, hyperbola - ABO500152
Anglický název: Anamorphosis, chiasmus, hyperbole
Zajišťuje: Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2014
Semestr: letní
Body: 0
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:0/2, Z [HT]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Kompetence:  
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Rozvrh   Nástěnka   
Literatura
Poslední úprava: KCLVOJVO (24.01.2014)

Výchozím uměleckým textem diskuse bude "capriccio" E. T. A. Hoffmanna Princezna Brambilla (poslední vyd. v překladu Hanuše Karlacha: E.T.A. Hoffmann, Princezna Brambilla a jiné fantastické povídky. Mladá Fronta 3003, s. 228-380).

Budu se snažit text nascanovat (zdaří-li se mi to...), je však stránkově poměrně rozsáhlý, takže bych zájemcům o účast v semináři navrhoval, aby si Hoffmannovo skvělé capriccio pokud možno opatřili a přečetli (pravděpodobně existuje i starší vydání).

Základní sekundární literatura k semináři viz sylabus.

Sylabus
Poslední úprava: KCLVOJVO (24.01.2014)

Charakteristika kursu:  Optická technika a konstrukční princip, pojmenovaný neologismem anamorfósis (ανα-μόρφωσις - "proti-tvar", "patvar"), "povstává" v raném novověku jako spolu-, především však jako protihráč centrální perspektivy, a záhy proniká z optiky také do estetiky a filozofie jako provokace novověké teorie poznání. Ideově a historicky se princip anamorfózy vztahuje ke karteziánské kritice evidence empirického vědění a pochyb o viditelném, ačkoliv Descartes sám se k anamorfóze nikde explicitně nevyjadřuje. Anamorfóza, která vzniká složitými geometrickými propočty, nechává subverzně explodovat zákonitosti perspektivy s jejich nárokem věrného ztvárnění "skutečnosti" viditelného světa. Ve výtvarném umění se princip anamorfózy stal proslulým díky svému přímo paradigmatickému stejně tak jako zneklidňujícímu ztvárnění na dvojportrétu Hanse Holbeina Vyslanci (1533, Národní galerie v Londýně), který zase na počátku 20. století inspiroval Henryho Jamese k stejnojmennému románu The Ambassadors (1903) a v hlubinné psychologii Jacquese Lacana k jeho interpretaci v semináři z 26. února 1964, kde Holbeinovu anamorfózu dešifruje jako "skvrnu", jako něco, co uniká perspektivickému pohledu a divákovi odkrývá jinou, latentní perspektivu. Aktuálně je znovuobjevován a diskutován kritický potenciál anamorfózy v (negativní) filozofii médií: její teoretik Dieter Mersch ji chápe jako "strategii diference" a para-doxní možnost osvětlit za běžných okolností a podmínek skrytou medialitu média. Podobně také (původně rétorická) figura chiasmu, zaujímající prominentní pozici v Merleau-Pontyho fenomenologii ne-viditelného, může být interpretována jako figura přístupu a poznání diference, heterogenity a alterity a zároveň jako znepokojení provokující figura unikání a neslučitelnosti: chiastické křížení pohledů může znamenat vpád jinakosti do viděného, do našeho pohledu, anebo chiastické vidění zkušenost disparity, neboť přes veškerou snahu o identitu se chiastické pohledy míjejí. Z této perspektivy je možné uvažovat o anamorfóze a chiasmu jako o figurách a formách hyperbolické zkušenosti (jak o ní uvažuje Bernhard Waldenfels), která se vyskytuje ve zvláštní přemíře, nadbytku, ukazujícím, co a když je něco více a jinak. Hyperboličnoúzce souvisí s mimořádným, jež vybočuje z řádu a uspořádanosti, aniž by se od ní ovšem zcela vzdálilo, a vyvolává tak údiv, ale i úděs. Souvisí však i s ne-možným ve smyslu radikalizace možného: nemožné, které dostává (nejdříve) podobu ještě-ne-možného. V této podobě se nemožné stýká s cizím (s nezařaditelným, nad-bytečným). V semináři půjde o sledování a interpretaci těchto anamorfotických a chiastických strategií a zkušeností jako hyperbolických zkušeností na základě četby a diskuse vybraných uměleckých a filozofických textů.

 

Literatura:

BALTRUŠAITIS, Jurgis: ‎Anamorphoses ou Traumaturgus opticus. Flammarion: Paris [1969] 1984. Angl. Anamorphic art: Chadwyck-Healey: Cam­bridge 1977.

BARTHES, Roland: "Arcimboldo, or Magician and Rhétoriquer". In: Týž: The Responsibility of Forms. Critical Essays on Music, Art and Representation. Hill and Wang: New York 1985, s. 129-148.

DERRIDA, Jacques: Khôra. Galilée: Paris 1993.

Angl. Překlad: "Khôra". In: T. Dutoit: On the Name. Stanford University Press:  Stanford 1995.

LACAN, Jacques: Le Séminaire Livre XI. Les quatre concepts fondamentaux de la psychanalyse. Seuil: Paris 1973. Angl. Týž: The Four Fundamental Concepts of Psycho-Analysis. W. W. Norton & Company Ltd.: New York - London [1981] 1998.

LACHMANN, Renate: "Slast přeludu a stereoskopie. K jedné pozdní povídce Ivana Turgeněva". In: Táž: Memoria fantastika. Herrmann & synové: Praha 2002, s. 217-264.

MASSEY, Lyle: Pictur­ing Space, Dis­placing Bodies. Ana­morpho­sis in Early Modern Theories of Perspec­tive. Uni­ver­sity Park, Pa: Penn­sylvania State Uni­ver­sity Press 2007.

MERLEAU-PONTY, Maurice: Viditelné a neviditelné. Oikoymenh: Praha 2004.

MERSCH, Dieter: "Medi­ale Pa­ra­doxa. Einlei­tung in eine nega­tive Me­dien­philo­sophie." Sic et Non. Zeit­schrift für Philo­sophie und Kultur im Netz 6, 2006.

TOPPER, David: "On Ana­morphosis. Setting Some Things Straight". Leonar­do, 33,č. 2, 2000, s. 115-124.

VELTMAN, Kim H.: "Perspec­tive, Ana­morphosis and Vision". Marbur­ger Jahrbuch, 21, 1986, 93-117.

WALDENFELS, Bernhard: Hyperphänomene. Modi hyperbolischer Erfahrung. Suhrkamp: Frankfurt am Main 2012.