|
|
|
||
Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (29.05.2008)
věčnosti, hodnotné od bezcenného, jestliže se subjekt identifikoval pouze s tím, co po něm zůstane po smrti, mění se, počínaje osvícenstvím, zásadním způsobem chápání smrti, času, osudu, postoje ke světu atd. a také ztvárnění smrti v literatuře a výtvarném umění. V semináři půjde o to ukázat, jakým způsobem se proměňoval - v návaznosti na romantickou "lásku ke smrti", ale také na téma sebeoběti (nebo sebevraždy) básníka - ambivalentní obraz smrti v moderní poezii přibližně 10. a 20. let 20. století v kontextu (po)symbolistické moderny a rané avantgardy a v poli napětí mezi symbolistickou erotizací a estetizací smrti, (apollónsko-orfickým) kultem smrti jako záruky věčného života paměti kultury, a smrtí jako tvůrčím a existenciálním paradoxem. Pozornost bude věnována otázce, jakým způsobem a v jakých "podobách" je u Březiny, Rilka a Mandelštama metafyzika smrti, vědomí smrti, "autentičnosti smrti" (v protikladu k "neuatentičnosti" života), která teprve otevírá prostor neustálé proměny (a tím i trvání), "transformována" v thanatopoetiku. Půjde tedy o rekonstrukci specifické estetické a speciálně poetické dimenze myšlení a psaní o smrti jako absolutní jinakosti, tím paradoxnější, že je tematizována, ačkoliv se vymyká jakékoliv "žité" zkušenosti. A ukazuje se také, že konceptualizace smrti v (po)symbolistické moderně je důležitou předehrou tematizace smrti (a umírání) v literatuře meziválečné avantgardy, ať už se jedná o apoteózu smrti "starého světa" ve futurismu (částečně i expresionismu), o poetistickou bagatelizaci a "vytěsnění" smrti v utopickém "světě, který se směje" nebo v surrealistickém modelu světa sjednocených protikladů (např. v Bretonových Spojitých nádobách), ale také smrti jako sebeosvobozujícího a zároveň sebezničujícího principu (např. u René Crevela ad.). |
|
||
Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (29.05.2008)
Literatura: BŘEZINA, Otokar 1933: Básnické spisy. Sv. I. Vyd. Miloslav Hýsek. Melantrich: Praha. 1975: Básnické spisy. Vyd. Břetislav Štorek. Čs. spisovatel: Praha. 1996: Eseje. Vyd. Petr Holman. Votobia: Olomouc. MANDELŠTAM, Osip 1967: Collected Works in three Volumes. Vol I: Poetry. Ed. by P. Struve and B. A. Filipoff. [Americká edice ruského originálu]. Washington. 1988: Verše (2. vyd.). Odeon [Světová četba]: Praha. RILKE, Rainer Maria 1930: Elegie z Duina. Přel. Pavel Eisner. Brno. 1937: Rekviem. Přel. Bohuslav Reynek. Pardubice 1937. 1944: Sonety Orfeovi. Přel. Václav Renč. Praha. 1987: Sämtliche Werke in 6 Bänden. Insel Verlag: Frankfurt am Main. 1990: ? a na ochozech smrt jsi viděl stát. [Antologie z básnického díla]. Vyd. Hanuš Karlach. Čs. spisovatel: Praha.
Sekundární literatura (výběrově)
ARIES, Philippe: Dějiny smrti. Praha ASSMANN, Jan: Kultura a paměť: písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku. Praha 2001. BLANCHOT, Maurice: Literární prostor. Herrmann a synové: Praha 1999. BOLLNOW, Otto Friedrich: Rilke. W. Kohlhammer Verlag: Stuttgart 1956. FREUD, Sigmund: Nespokojenost v kultuře. / Časové poznámky o válce a smrti. In: Freud, Sigmund: O kultuře a člověku. Praha 1989, s. 316-380, 175-199. FROMM, Erich: Lidské srdce a jeho nadání k dobru a zlu. Mladá Fronta: Praha 1969 [zvláště kap. 3. Láska ke smrti a láska k životu]. GUARDINI: Romano: Rainer Maria Rilkes Deutung des Daseins. Matthias Grünewald-Verlag: Mainz 1996. HANSEN-LÖVE, Aage: Mandel'shtam's Thanatopoetics. In: R. Vroon - J. E. Malmstad (eds.): Readings in Russian Modernism. To Honor V. F. Markov. Moskva 1993, s. 121-157. LORENZOVÁ, Helena - PETRASOVÁ, Taťána (vyd.): Fenomén smrti v české kultuře 19. století. Koniasch Latin Press: Praha 2000. MACHO, Thomas: Todesmetaphern. Suhrkamp: Frankfurt am Main 1987. SVATOŇ, Vladimír: Z druhého břehu: Studie a eseje o ruské literatuře. Torst: Praha 2002. VIEWEGH, Josef: Sebevražda a literatura. Nakl. Tomáše Janečka: Brno 1996. VOJVODÍK, Josef: Od estetismu k eschatonu. Modely světa a existence v lyrickém díle Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat. Academia: Praha 2004. |