PředmětyPředměty(verze: 806)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Česká literatura 20. století I (do r. 1939) [1] - ABO300150
Anglický název: Czech Literature of the First Half of the 20th Century (till 1939) [1]
Zajišťuje: Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2007
Semestr: zimní
Body: 2
E-Kredity: 0
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:0/2 Z [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: KCLSEDLA (23.09.2005)

Možno říci, že již samotný počátek 20. století je ve znamení převratných teorií času (H. Minkowski, A. Einstein, M. Planck, M. Palágyi, H. Bergson), které výrazně ovlivnily filozofii a literaturu, ale také výtvarné umění,
divadlo, hudbu a samozřejmě film jako nové umělecké médium 20. století.,Temporika´ je také jedním z hlavních témat, přímo paradigmat literatury, umění slova (a vyprávění) 20. století: vysvobození se "ze zajetí času"
znovuobjevením minulého, dosažením magického bezčasí ("Time must have a stop", A. Huxley), ale také "strach z času" v Age of Anxiety (W. H. Auden) nebo "posedlost" časem atd., to vše jsou příznačné pozice
kulturně-historické, filozofické a literární,temporiky´ 20. století. Emil Staiger považuje dimenzi času za vůbec hybnou sílu básnické obrazotvornosti. Nikoliv náhodou je 20. století také věkem,nihilismů´, ať už
nietzscheovského, spenglerovského, heideggerovského, derridovského nebo dalšího jiného, ale také věkem (spenglerovské),gerontologie´ západní civilizace a kultury a různých eschatologií, "konzervativních" i
revolučních. Ale čas znamená také trvání, paměť, kulturní vědomí a tradici. Zdá, že v umění slova i obrazu 20. století se protínají, kříží, konkurují a proti sobě stojí dva velké modely času (a časovosti), určující ve
specifickém smyslu tvůrčí principy: na jedné straně princip diskontinuity, přerušení (tradice), zlomu, iniciality a "nového začátku" a na druhé straně princip trvání, "toku", kulturního vědomí tradice, (produktivního)
"opakování" a teleologie.
Literatura
Poslední úprava: KCLSEDLA (23.09.2005)

Základní literatura:
BÍLEK, Petr A.: Mácha a Hrubín, skutečnost a výraz. (K pojetí skutečnosti ve vztahu k tvaru díla). Česká literatura 35, 1987, č. 2, s.115-118.

BLAŽÍČEK, Přemysl: Skutečnost u Karla Tomana. [Ve sbírce Měsíce.] Česká literatura 40, 1992, č. 5, s. 474-482.

BLAŽÍČEK, Přemysl: Poezie Karla Tomana. Praha 1995.

BOLTON, Jonathan: Elegie veřejné a soukromé. Melancholie u Seiferta, Ortena a Blatného. Česká literatura 49, 2001, č. 2, s. 128-142.

ČAPEK, Jakub (ed.): Filosofie Henri Bergsona. Základní aspekty a problémy. Praha 2003.

ČERNÝ, Václav: První a druhý sešit o existencialismu. Praha 1992.

FREIMANOVÁ, Milena (ed.): Povědomí tradice v novodobé české kultuře. Studie a matiriály III. Plzeňského sympozia k problematice 19. století. Praha 1988.

HODROVÁ, Daniela (ed.): Proměny subjektu I, II. Praha 1993, 1994.

HOMOLÁČ, Jiří: Dvě máchovské básně. (Mezitextové navazování jako jeden z výstavbových principů textu [F. Hrubín: Tvář bez podoby, J. Hora: Zastřená tvář].) Česká literatura 38, 1990, č. 6, s. 516-524.

HUSSERL, Edmund: Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí. Praha 1970. [2. vyd., Rychnov nad Kněžnou 1996.]

KUBÍNOVÁ, Marie: Seifertova poezie plynoucího času. (K poetice knih Jablko z klína a Ruce Venušiny.) Česká literatura 35, 1987, č. 4, s. 306-319.

KUBÍNOVÁ, Marie: Sebereflexe tvůrčího subjektu a téma slova. [Zejména u Halase, Holana a Weinera.] Česká literatura 40, 1992, č. 6, s. 547-571.

MED, Jaroslav: Od skepse k naději. (K básnickému typu Viktora Dyka.) Česká literatura 35, 1987, č. 3, s. 227-244.

MINKOWSKI, Eugene: Le temps Vécu. Paris 1933.

MOURKOVÁ, Jarmila: Horova poezie času a ticha. Česká literatura 17, 1969, č. 6, s. 583-595.

PAPOUŠEK, Vladimír: Existencialisté. Existenciální fenomény v české próze 20. století. Praha 2004.

PETERKA, Josef: Kalendářní cyklus. In: D. Hodrová, Poetika české meziválečné literatury. Proměny žánrů. Praha 1987, s. 178-188.

RICOEUR, Paul: Čas a vyprávění I. Zápletka a historické vyprávění. Praha 2000.

RICOEUR, Paul: Čas a vyprávění II. Konfigurace a fiktivní vyprávění. Praha 2002.

STAIGER, Emil: Die Zeit als Einbildungskraft des Dichters. Untersuchungen zu Gedichten von Brentano, Goethe und Keller. Zürich-Leipzig 1939/1953.

VALOUCH, František: Čepovo pojetí času. Česká literatura 46, 1998, č. 6, s. 576-582.

VOJVODÍK, Josef: Od estetismu k eschatonu. Motivická sémantika lyrického díla Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat. Praha 2004.

WIENDL, Jan: Krajina, člověk, víra. Ideologický aspekt v Zahradníčkově poezii 2.poloviny 30. let. Česká literatura 48, 2000, č. 5, s. 476-482.

Sylabus
Poslední úprava: KCLSEDLA (23.09.2005)

Tematické okruhy:
0. Strategie a figury trvání: čas, kontinuita, tradice, teleologie; teoretické a interpretační modely; exkurs: T. S. Eliot, The Waste Land / Pustá země (1922) jako jeden z iniciačních textů 20. století.

1. Strategie trvání mezi kosmickým časem a časem lidí (a věcí)

Březina (Ruce, eseje Úsměvy času, Přítomnost); V. Dyk (Válečná tetralogie)

K. Toman (Sluneční hodiny, Měsíce).

2. Strategie trvání mezi permanentní proměnou a zčasověním existence

K. Biebl (Nový Ikaros); Nezval (Edison, Signál času); V. Holan (Triumf smrti);

F. Halas (Sepie, Kohout plaší smrt); J. Hora (Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha).

3. Strategie trvání jako opakování a "nové vidění" minulého, původního

J. Seifert (Ruce Venušiny, Jaro, sbohem); J. Zahradníček (Žíznivé léto, Pozdravení slunci);

F. Hrubín (Zpíváno z dálky, Země po polednách).

4. Strategie trvání jako "vhození" do (prázdnoty) času

I. Blatný (Melancholické procházky); H. Bonn (Dozpěv [básnické dílo, 1995]); J. Orten

(Cesta k mrazu, Elegie).

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK