|
|
|
||
Poslední úprava: doc. Ing. Petr Klusoň, Dr., DSc. (29.11.2016)
jedů). Z toxikologického hlediska je můžeme rozdělit do dvou skupin. První je tvořena biologicky aktivními organickými sloučeninami, druhou skupinu tvoří prvky a jejich sloučeniny, které řadíme do oblasti anorganické chemie. Jedovaté přírodní organické látky se podle svého původu dělí na rostlinné jedy, toxické sloučeniny mikroskopických hub, houbové toxiny, bakteriální toxiny a živočišné jedy. Zřejmě nejznámnějším zdrojem přírodních toxických látek jsou vyšší jedovaté rostliny. Bývají charakteristické pro určitý rostlinný druh, mohou se však vyskytovat i u více rostlinných druhů, někdy také u celého rodu. Další rozsáhlou skupinu přírodních jedů přinášejí nižší houby, tzv. mikromycety. Mikromycety jsou vícebuněčné mikroorganismy, které spolu s kvasinkami a kvasinkovitými mikroorganismy tvoří obrovskou skupinu mikroskopických hub. Podstatnou skupinu producentů toxických přírodních látek tvoří jedovaté vyšší houby, makromycety, tedy ty, které vytvářejí plodnice obsahující houbové jedy. Další skupinou jsou mikrobiální toxiny. To jsou látky bílkovinné povahy, jsou antigenní a vyvolávají imunitní odezvu organismu. Zpravidla vznikají jako metabolity určitých mikroorganismů, především bakterií. Neméně významné jsou jedy živočišné. Určité druhy zvířat patřící do všech skupin od prvoků až po savce, s výjimkou ptáků, mají schopnost vytvářet toxiny, které jim umožňují chycení a trávení potravy a obranu proti predátorům. Anorganické jedy přírodního původu jsou reprezentovány řadou toxických prvků jakými jsou například olovo, rtuť, antimon, kadmiun a jejich sloučeninami. |
|
||
Poslední úprava: RNDr. Jolana Tátosová, Ph.D. (16.05.2016)
Poznámky z přednášek a tato doporučená literatura
1. Linhart (2014): Toxikologie - Interakce škodlivých látek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky. Vydavatelství VŠCHT Praha, Praha. 2. E. Hodgson (2004): A Textbook of Modern Toxicology. Third Edition, John Wiley, New Jersey. 3. J. Mann (1996): Jedy ‒ drogy ‒ léky. Academia, Praha. 4. P. Klusoň (2015): Jedová stopa. Academia, Praha. 5. H. Lüllmann, K. Mohr, M. Wehling (2009): Farmakologie a toxikologie. Grada, Praha. 6. O. Riedl, V. Vondráček (1980): Klinická toxikologie. Avicenum, Praha. 7. M. Deyl, K. Hísek (2003): Naše květiny. Academia, Praha. 8. Hofmann (1980): LSD - my problem child. McGraw-Hill, New York. 9. F. Hampl, S. Rádl, J. Paleček (2007): Farmakochemie. Nakl. VŠCHT, Praha. 10. R. G. Wasson, A. Hofmann, C. A. P. Ruck (2008): The Road to Eleusis ‒ Unveiling the Secret of the Mysteries. North Atlantic Books, Berkeley. 11. J. Horák, I. Linhart, P. Klusoň (2007): Toxikologie a ekologie. Vydavatelství VŠCHT Praha, Praha. 12. H. Lüllmann, K. Mohr, L. Hein (2007): Barevný atlas farmakologie. Grada-Avicenum, Praha. |
|
||
Poslední úprava: RNDr. Jolana Tátosová, Ph.D. (16.05.2016)
Předmět je ukončen písemnou a ústní zkouškou, kontrola studia v průběhu semestru je zajištěna dvěma testy. Úspěšnost v testech i v testu zkouškovém musí být vyšší než 60 procent. Úspěšné zvládnutí průběžných testů je podmínkou k udělení zápočtu a pro přihlášení se ke zkoušce. Přednášky nejsou povinné, avšak účast na přednáškách bude sledována. Je zvažováno i zadání krátké semestrální práce, jejímž cílem by bylo především přispět k rozvoji písemného a případně i prezentačního odborného projevu posluchačů PřF UK. |
|
||
Poslední úprava: doc. Ing. Petr Klusoň, Dr., DSc. (29.11.2016)
1. Základní terminologie používaná v toxikologii, hlavní toxikologické parametry a zjišťování toxicity. Účinky toxické látky, vztah účinku a dávky, osud cizorodé látky v organismu. |
|
||
Poslední úprava: RNDr. Jolana Tátosová, Ph.D. (16.05.2016)
Předmět může být navštěvován studenty ze všech přírodovědných oborů PřF UK. Určen je však především posluchačům z chemických, biochemických a biologických oborů, oborů se zaměřením na toxikologii a samozřemě na životní prostředí. Určitá znalost chemie je pro tento předmět výhodná. |