|
|
|
||
|
Cílem předmětu je podat ucelený výklad o soukromém právu římském jakožto právním řádu, na jehož základě se historicky formovalo kontinentální, a také české soukromé právo. Z toho důvodu se obsah předmětu zaměřuje na pochopení a fungování základních institutů a principů římského soukromého práva, které se stalo předobrazem moderního soukromého práva, jehož výklad pokračuje v dalších ročnících studia. Při výuce římského práva je proto kladen důraz zejména právo majetkové (zejm. věcná práva, obligační právo, dědické právo), které z římského práva nejvíce ovlivnilo obsah a strukturu moderního soukromého práva. Nedílnou součástí předmětu je zvládnutí základní terminologie soukromého práva. Výklad látky je hojně prokládán původní kazuistikou, která ilustruje fungování právních institutů na praktických příkladech.
Předmět je zahájen seznámením se základními státoprávními reáliemi starověkého Říma, stejně jako s prameny římského práva, jejichž znalost je podstatná pro pochopení dalšího výkladu římskoprávní materie. Studenti jsou v této souvislosti obeznámeni se základním metodikou práce s prameny a orientaci v nich. V tomto kontextu jsou také obeznámeni se základními pojmy, jako ius civile, ius honorarium, ius gentium a ius naturale. Při výkladu pramenů je důraz zejména na prétorský edikt, republikovou legislativu, význam a činnost jurisprudence a Corpus iuris civilis. Dle tradiční systematiky začíná výklad právní materie právem osob a rodinným právem jakožto úvodem do práva majetkového a obecných nauk právních. Studenti jsou seznámeni s koncepcí právní subjektivity a svéprávnosti, s principem personality práva, příbuzenstvím, právní povahou manželství a také s dalšími specifickými instituty této oblasti práva (noxální ručení, adejktické žaloby ad.). Těžiště celého předmětu spočívá ve výkladu majetkového práva, tedy věcných práv, obligačního práva a dědického práva. V oblasti věcných práv je výklad soustředěn na vysvětlení pojmu vlastnictví, a to zejména v kontextu držby (possessio) a věcných práv k věci cizí, zejména pak služebností (servitutes). Studenti jsou seznámeni se základními principy originárních a derivativních způsobů nabývání vlastnictví, a to s důrazem na problematiku aplikace principu nemo plus iuris. V rámci pojednání o držbě je zdůrazněn vztah mezi základními pojmy: držba (possessio) – detence (possessio naturalis) – vlastnictví (dominium), a dále pak je podrobně rozebrána problematika ochrany držby (interdicta) a ochrany vlastnictví (rei vindicatio, actio negatoria ad.) včetně jejich vzájemného vztahu, stejně jako ochrana tzv. bonitárního vlastnictví a domnělého vlastnictví (actio Publiciana). V oblasti dědického práva je výklad rozčleněn na pojednání o principech intestátní a testamentární posloupnosti, včetně jejich vzájemné provázanosti (zejm. posloupnost proti testamentu, ochrana neopomenutelných dědiců). Důraz je položen na vysvětlení základních principů univerzální sukcese, mimo jiné v kontextu institutů singulární sukcese (dědické odkazy) a dalších institutů nabývání mortis causa. Výklad hmotněprávních institutů je doplněn výkladem o základních principech procesního práva, které historicky stojí v základech římského práva. Je zdůrazněn význam žalob (actiones) ve vývoji římského práva a jejich vztah k formování subjektivních práv, prolínání institutů hmotného a procesního práva ve vývoji právního vztahu, je pojednáno o zahájení a průběhu civilního řízení, účincích litiskontestace a soudního rozhodnutí, stejně jako o základech exekuce. Z oblasti obecných nauk je v rámci výuky pojednáno o obecných principech právního jednání a vývoje právních vztahů (neplatnost a naříkatelnost právního jednání, error a jeho druhy ad.). Obecné nauky jsou vykládány jako úvodní část práva obligačního, a to zejména z důvodů propedeutických. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (18.09.2024)
|
|
||
|
Přednášky budou probíhat presenční formou v m. č. 100. Ve třech etapách (k 30. říjnu, 27. listopadu a 20. prosinci) budou zveřejněny nahrávky odpřednášených témat z předchozích akademických let.
Seminární výuka bude kontaktní, pokud by byla kontaktní výuka znemožněna, bude organisována prostřednictví on-line seminářů. Neurčí-li vyučující jinak, základním komunikačním kanálem pro sdílení materiálů bude systém Moodle. Poslední úprava: Šejdl Jan, JUDr., Ph.D. (29.09.2023)
|
|
||
|
1. Klasifikovaný zápočet je udělen na základě úspěšného absolvování písemného testu z látky přednášené v zimním semestru. 2. Zápočtové testy jsou organizovány jednotně pro všechny studenty daného předmětu. V jiný, než vypsaný termín není možné test konat a jeho splnění nelze nahradit jinou formou. Přihlášení na test probíhá prostřednictvím informačního systému. Zveřejnění výsledků testu probíhá přes informační systém a samotné zveřejnění výsledků daného termínu testu je potvrzeno na elektronické nástěnce katedry (v informačním systému). V akademickém roce bude vypsáno šest termínů zápočtových testů, a to pět termínů v zimním zkouškovém období a jeden v průběhu letního semestru. Další termíny nebudou přidány. 3. Zápočtový test je koncipován formou znalostního testu, který se skládá z 20 otázek, kdy každá správně zodpovězená otázka je hodnocena nejvýše jedním bodem. K udělení zápočtu je třeba získat nejméně 15 bodů, kdy 19 a více získaných bodů je klasifikováno známkou 1; 18 a 17 získaných bodů známkou 2; 16 a 15 získaných bodů je klasifikováno známkou 3. 4. Během semestru může student získat na základě úspěšného splnění dvou seminárních úkolů k dobru nejvíce 2 body, které mu budou započteny do celkového výsledku každého jeho zápočtového testu, který student na konci semestru v jednotlivých termínech absolvuje. Seminární úkoly plní studenti ve svých seminárních skupinách, a to dle zadání vyučujícím skupiny. Konkrétní podobu seminárních úkolů, i s termíny jejich konání, oznámí vyučující s předstihem na svém semináři. Náhradní termíny na plnění seminárních úkolů se nevypisují. Studenti, kteří mají na základě ISP možnost splnit předmět ve dvou po sobě jdoucích akademických letech (tzv. rozložený ročník), mají možnost požádat o zápis seminární výuky i v druhém roce svého studia, přičemž v takovém případě ztrácejí v předchozím roce získané seminární body a mají možnost získat seminární body znovu. Pokud si seminární výuku ve druhém roce nezapíší, jsou jim po celé dva roky přičítány body získané v prvním roce studia. Sčítání bodů ze dvou akademických roků je v tomto smyslu vyloučeno. 5. Zápočtový test trvá vždy 30 minut. 6. Studentům není dovoleno, aby při psaní zápočtového testu používali jakékoli právní nebo jiné texty, ani jiné pomůcky. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (18.09.2024)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: - Prameny práva - Právo osob - Věcná práva - Procesní právo - Obecné nauky Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (18.09.2024)
|
|
||
|
Základní literatura: 1. J. Kincl, V. Urfus, M. Skřejpek. Římské právo. C.H. Beck. Praha. 1995. 2. M. Skřejpek. Římské soukromé právo. Systém a instituce. Aleš Čeněk. Plzeň. 2017. 3. D. Falada. Recepce římského práva. Aleš Čeněk. Plzeň. 2016. 4. Kompendia z římského práva, KDP PFUK (dokument PDF; v aktuální verzi ke stažení v IS) 5. Seminární praktikum z římského práva, KPD PFUK (dokument PDF; v aktuální verzi ke stažení v IS) 6. Principy římského práva, KPD PFUK (dokument PDF; v aktuální verzi ke stažení v IS) Ostatní literatura: 1. M. Skřejpek. Římské právo v datech. C. H. Beck. Praha. 1997. 2. M. Skřejpek. Poodkryté tváře římského práva. Havlíček BRAINTEAM. Praha. 2006. 3. M. Skřejpek. Ius et religio, právo a náboženství ve starověkém Římě. Pelhřimov. 1999. 4. M. Skřejpek. Prameny římského práva. ORAC. Praha. 2004. 5. M. Skřejpek. Lex et ius. Právo a zákony antického Říma. Plzeň, A. Čeněk, 2018. 6. M. Skřejpek; P. Bělovský, J. Šejdl, D. Falada; Římské právo v občanském zákoníku, Auditorium: Praha 2017 7. Bělovský, P. Usucapio: Vydržení v římském právu, Auditorium: Praha 2018 8. Iustiniani institutiones (překl. P. Blaho, M. Skřejpek.). Karolinum. Praha. 2010. 9. Digesta seu pandactae. Tomus I, Fragmenta selecta (překl. M. Skřejpek, P. Blaho). Karolinum. Praha. 2015. 10. Digesta seu pandactae. Tomus II, Fragmenta selecta (překl. M. Skřejpek, P. Černoch, K. Žytková). Karolinum. Praha. 2019. 11. Gaius. Učebnice práva ve čtyřech knihách (překl. J. Kincl). Plzeň. 2007. 12. L. Heyrovský. Dějiny a systém soukromého práva římského. Praha. 1910 (případně jiné vydání). 13. J. Vančura. Úvod do studia soukromého práva římského. Praha. 1923. 14. V. Urfus. Historické základy novodobého práva soukromého. C. H. Beck. Praha. 2001. 15. M. Skřejpek. Latinsko-český slovníček římského práva. Aleš Čeněk. Plzeň. 2012. 16. M. Skřejpek, P. Bělovský, D. Falada, J. Šejdl. Případy z římského práva. Aleš Čeněk. Plzeň. 2018. 17. Zimmermann, R. The Law of Obligations: Roman foundations of the Civilian Tradition, Oxford university Press 1996 18. Du Plessis, P.; Ando, C.; Tuori, K. The Oxford Handbook of Roman Law and Society, Oxford University Press 2016 Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (18.09.2024)
|