Předmět se systematicky zabývá vztahem přírody a lidské společnosti, člověka a jeho životního prostředí. Definuje
zásadní pojmy, zákonitosti a souvislosti důsledně v kontextu sociální a kulturní ekologie, resp. sociální ekologie.
Představuje obor a oborové paradigma, práci s odbornou literaturou včetně problematiky překladu a terminologie.
Teaching methods - Czech
Last update: Mgr. Tomáš Mašek (23.09.2020)
V případě, že výuka v ZS 20/21 proběhne tzv. hybridně nebo plně distančně, přednášky i semináře budou probíhat distanční formou, tj. online. Jako platforma pro výuku bude jednotně využíván program MS Teams. Pro všechny přednášky budou v Moodlu/Sisu/MS Teams dostupné studijní opory, tj. prezentace přednášek a další podklady (doporučená literatura ad.). Výuka bude probíhat v časech daných rozvrhem a harmonogramem akademického roku FHS. Vzhledem k obtížné a těžko předvídatelné situaci je doporučována co největší účast na výuce. V případě seminářů a kurzů s kontrolovanou docházkou bude nadále platit podmínky 80% účasti. Zakončení kurzu proběhne dle sylabu (zkouška, zápočet) ve formě, kterou v únoru 2021 umožní epidemielogická situace (v případě online formy budou studenti včas a podrobně informováni).
Syllabus - Czech
Last update: Mgr. Tomáš Mašek (01.10.2019)
* Základní osnova kurzu:
1. Úvod do studia: struktura výuky oboru a kurzu, studijní požadavky. Úvod do oborové problematiky. Základní přírodovědná i společenskovědní terminologie, definiční vymezení, diskuse. Seznámení s charakterem, předmětem a metodami ekologie, sociální a kulturní ekologie a sociální ekologie. 2. Charakter vztahu přírody a společnosti, člověka a životního prostředí. Shodnost a odlišnost ostatních organismů a člověka jako biologické a reflektující bytosti: tři roviny postavení člověka v přírodě, biocentrismus, ekocentrismus a přiznaný antropocentrismus. 3. Historická a kontextuální podmíněnost vzniku ekologie a sociální ekologie a jejich specifické postavení mezi ostatními vědními obory. 4. Pojetí ekosystému, statky a služby ekosystémů (přírody), systémové služby (podpůrné a regulační; příklady); milléniové cíle. Ekologické zákony a společnost. Systémy, struktury a procesy v antropogenně přeměněném prostředí jako dvojí paradigma ochrany přírody a krajiny. Pojem životního prostředí a vztah k přírodě. 5. Sociální ekologie, její předchůdci a vznik. Biodiverzita a typy diverzity. Koncept UNESCO Člověk a biosféra jako systémové řešení vztahu příroda - společnost. 6. Společnost, kultura a sociální systém: kultura jako adaptační strategie; civilizace. Typy civilizací a jejich vztah k přírodě a životnímu prostředí. Odlišnosti mimoeuroamerických civilizací a kultur, lidská práva a základní svobody. 7. Historický vývoj vztahu člověka a společnosti k přírodě a životnímu prostředí: konceptualizace. Výrobní způsoby, uspokojování lidských potřeb a organizace společnosti a jejich dopad na jednotlivé složky životního prostředí a biosféry včetně globálních životodárných biosférických systémů v prostoru a v čase. 8. Období předhistorické. Předliterární společnosti, odlišné vnímání reality. Období zemědělské (1. část). 9. Období zemědělské (2. část). Primární produkce, preference odlišných strategií a biotopů. Uzavřený statek jako model; venkov a město. 10. Období průmyslové. Demografický růst. Generalizace dopadů lidské činnosti horizontálně i vertikálně. Pokrok, rozvoj poznání a jeho dopady na přírodu a společnost. 11. Období komunikační I. Informace a komunikace. Informační exploze a její dopad na jednotlivé oblasti společnosti (přírodní a společenské vědy, umění, sdělovací prostředky, psychika, kolektivní vědomí). 12. Období komunikační II. Zprostředkovanost moderního světa, mnohovrstevnatost a změna hierarchií postmoderní přítomnosti, mediální svět, virtuální. Interpretativní sociologie a Thomasův teorém vs. příroda objektivní a příroda jako sociální konstrukt.
* Povinná literatura:
BRANIŠ, Martin. Základy ekologie a ochrany životního prostředí. 3. vyd., aktualizované. Praha: Informatorium, 2004. 204 s. ISBN 80-7333-024-5. DUVIGNEAUD, Paul. Ekologická syntéza. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 416 s. MÍCHAL, Igor. Ekologická stabilita. 2. rozšířené vydání. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, Veronika, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6. PETRUSEK, Miloslav. 2006. Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). 464 s. � ISBN 978-80-86429-63-2. REID, Walter V., et al. Ekosystémy a lidský blahobyt: syntéza: Zpráva Hodnocení ekosystémů k miléniu. 1. vyd. � Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 2005. 138 s. ISBN 80-239-6300-7. RYNDA, Ivan ‒ HÁK, Tomáš. Lidé a ekosystémy. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí a Společnost pro trvale udržitelný život, 2001. 108 s. ISBN 80-902-635-6-9.
* Doporučená literatura:
COLINVAUX, Paul. Ecology 2. Chichester: John Wiley & Sons, Inc., 1993. 378 p. ISBN 0471599549. CRUTZEN, Paul, J. Geology of mankind: the Anthropocene. Nature, 2002, vol. 415, no. 6867, p. 23. ISSN 0028-0836. DALY, Herman, E. ‒ COBB, John, B. For the Common Good: Redirecting the Economy toward Community, the Environment, and a Sustainable Future. 1st ed. Boston: Beacon Press, 1989. 482 p. ISBN 0-8070-4705-8. JENÍK, Jan ‒ PAVLIŠ, Jindřich. Terestrické biomy. Lesy a bezlesí země. Brno: Mendelova univerzita v Brně. 2011. 238 s. ISBN 978-80-7375-481-5. Míchal, Igor ‒ Petříček, Václav (ed.). Péče o chráněná území, 1. díl: Nelesní společenstva; 2. díl: Lesní společenstva. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 714 s. ISBN 80-86064-42-5; 452 s. ISBN 80-86064-14-X.
Course completion requirements - Czech
Last update: Mgr. Tomáš Mašek (01.10.2019)
Ke splnění předmětu musí student vypracovat překlad v rozsahu 10 000 znaků a následně se zúčastnit konzultace překladu v podobě kolokvia.
