Last update: prof. Dr. phil. Pavel Himl (18.09.2023)
Kritika modernity, formulovaná po 2. světové válce v Adornově a Horkheimerově "Dialektice osvícenství" a prakticky rozvíjená v aktivistických hnutích od 60. let 20. století, se dnes stala, zdá se, mainstreamem, jak dokládá mj. ohlas Bruno Latoura v humanitních a sociálních vědách, alespoň některých. Tato kritika zaznívá z různých pozic, od konzervativní přes feministickou a postkoloniální až po ekologickou a anarcho-komunalistickou. Odmítnutí transcendentních autorit ruku v ruce s medicínským pokrokem a byrokratickým odsobněním mělo vyústit až ve znevážení lidského života. Ve jménu společenského zájmu potlačuje stát svobodu jednotlivce nakládat s vlastním tělem a životem, nařizuje mu očkování nebo to, jak se může jmenovat, či co se musí naučit, a stále více kontroluje jeho pohyb. Údajná západní racionalita a sekularita stejně jako společenské a hodnotové kánony jsou jen nástroje moci nad jinými, neevropskými kulturami a náboženstvími. Technologický pokrok a vidina neustálého růstu přivedly na pokraj ekologické katastrofy nejen země, z nichž Západ za nerovných podmínek čerpá své zdroje, ale i Evropu samotnou.
Tato kritika je ale mnohdy v rozporu s tím, jak se evropské společnosti spravují a jak se vnímá drtivá většina jejich příslušníků. Na rovině sebepojímání a sociálních praxí jsme my, Evropané a Evropanky, stále ještě modernisty, byť znejistěnými - našimi daněmi platíme a užíváme veřejné školství, zdravotnictví a sociální systém, na cesty za hranice se nevydáváme bez požadovaných (biometrických) dokumentů, sledujeme tytéž zprávy a věříme ve svrchovanost individua, jeho právo na seberealizaci a univerzalitu lidských práv.
Spíše než na ideje, které měly zakládat evropskou modernu, se přednáška zaměří právě na sociální praxe a na administrativní, ale i osobní techniky (foucaltovské "techniques de soi"), kterými se společnosti moderní odlišovaly od předmoderních. Hovořit budeme například o komunikačním propojování a vytváření nových společenství v souvislosti s knihtiskem a novinami, o měnícím se postavení náboženství ve veřejné sféře, o romantické představě štěstí, zdraví a sociálního vzestupu a institucích k jejich pojištění, o snu o nekonečné kultivovatelnosti člověka stejně jako o způsobech, jimiž stát dělal ze svých obyvatel občany a přisuzoval jim identitu (např. právě v podobě pasů).
Literature - Czech
Last update: prof. Dr. phil. Pavel Himl (18.09.2023)
Povinná:
Adorno, Theodor W., Horkheimer, Max. Dialektika osvícenství : filosofické fragmenty. Praha: OIKOYMENH, 2009, 247 s. ISBN 978-80-7298-267-7.
Tinková, Daniela (ed.). Zrození občana : antologie dokumentů z Francouzské revoluce. Praha: Academia, 2015, 475 s. ISBN 978-80-200-2423-7.
Himl, Pavel. Pozorovat, popsat, stvořit : osvícenská policie a moderní stát 1770-1820. Praha: Argo, 2019, 415 s. ISBN 978-80-257-2906-9.
Latour, Bruno. We have never been modern. Cambridge: Harvard University Press, 1999, 157 s. ISBN 0-674-94839-4.
Scott, James C.. Seeing like a state : how certain schemes to improve the human condition have failed. New Haven ; London: Yale University Press, 2020, 445 s. ISBN 978-0-300-24675-9.
Graeber, David. Utopie pravidel : o technologii, stupiditě a skryté přitažlivosti byrokracie. Praha: Prostor, 2017, 281 s. ISBN 978-80-7260-352-7.
Syllabus - Czech
Last update: prof. Dr. phil. Pavel Himl (18.09.2023)
1) Úvodní přednáška - modernita a její kritika
2) Písmo, alfabetizace, literalita, vzdělávání jako sociální motor?
3) Pošta, noviny, komunikace - drží "imagined communities" ještě něco pohromadě?
4) Pomáhat a chránit: policie a "násilí" veřejné správy
5) Jména, data, adresy: od "datové nahoty" k ochraně osobních údajů
6) Komu patří děti, komu patří tělo: medicína a zdravotní politika
9) Dohlížet a napravovat? Proměny trestní politiky
10) Zrod romatického individua a vynález "tradiční rodiny"
11) Stát: Leviathan nebo pojišťovna štěstí?
12) Závěrečný test
Course completion requirements - Czech
Last update: prof. Dr. phil. Pavel Himl (18.09.2023)
Podmínkou uzavření kurzu bude úspěšné absolvování závěrečného testu, který bude spočívat v historické kontextualizaci několika vybraných společenských jevů či tezí, které se jich týkají, potažmo v kritickém komentáři k nim. Nepůjde o faktografický test, jeho zadání bude vycházet z přednášek, průběžná účast bude tedy jedním z předpokladů pro úspěšnou atestaci.
