Last update: Mgr. Eliška Pincová (23.09.2020)
Obsah kurzu: Je celkem rozšířená představa, že v dnešní době se normální člověk charakterizuje postojem ateisty, zatímco teisté jsou jakýmsi reliktem minulosti. V tomto kurzu chceme ukázat, že ve 20. a 21. století se některá devocionální náboženství vyvinula více či méně v náboženství morální. Začátek tohoto procesu je explicitně obsažen v Platonově Ústavě, která je textem o uspořádání spravedlivé lidské společnosti, která ale v čisté podobě nemůže existovat = utopie. Je tedy návodem, jak nahradit náboženství založené na mýtu náboženstvím morálním.
Ateismus je v tomto smyslu krajní postoj, který by také mohl založit morální náboženství. Jak by to muselo vypadat, je explicitně doloženo ve Spinozově etice, vybudované po geometrickém způsobu. Do důsledku vzato je to taky utopie. Spinozův ateismus je panteismus a vede k popření života.
Kromě ateismu se lze setkat s velmi primitivní formou náboženství, kterou pro účely tohoto kurzu nazvěme konzumerismus = nauka jak si užít života. Je to přístup, kdy život je pro mně jenom ten „můj život“, jen ten může mít smysl, žádný smysl mimo můj život přece není. Důsledná pozice konzumerismu je tedy egodeismus – zbožnění sebe sama.
Stoupenci morálního náboženství trvají na smyslu, jako na něčem, co nemůže být jen moje, ale na čem pouze mohu mít podíl. V morálním náboženství je výchozí myšlenka, že život je dar (Dar darů). Chceme tedy ukázat, že ačkoliv si dnes většina lidí myslí, že jsou ateisty, ve skutečnosti je možností více.
Chceme se pokusit ukázat, že první formou, v níž se morální náboženství realizovalo, je křesťanství, a to proto, že jeho morální kořeny jsou platonské. V dějinách křesťanství jsou dlouhá období, která platonská neboli morální nejsou (konstituce katolické církve končí rozchodem s Platonem a převládnutím aristotelského postoje) a trvale je to možná většinovým postojem. Proto titul našeho kurzu končí otazníkem. V tomto smyslu můžeme říci, že židovství nebo islám morálními náboženstvími nejsou, anebo jsou jím v mnohem menším smyslu, i když morální rozměr v nich nepochybně obsažen je, stejně i v některých formách buddhismu a hinduismu. V konzumerismu však morální aspekt téměř úplně chybí.
