Last update: PhDr. Soňa Schneiderová, Ph.D. (30.01.2024)
Náplní předmětu je přiměřená teoretická a terminologická průprava (rozdíl mezi ústní i písemnou komunikací; typologie komunikačních situací, adekvátní vyjadřovací prostředky atd.) z oblasti rétoriky a teorie komunikace a následně praktický nácvik veřejného vystupování, simulace různých typů komunikačních situací a soustředění se na schopnost kritické analýzy projevu vlastního, dalších komunikačních partnerů a veřejných mluvčí.
Důraz je kladen na rozlišování přiměřených vyjadřovacích a stylových prostředků a celkové vystupování včetně neverbální komunikace vzhledem k dané komunikační situaci, médiu, žánru, útvaru; důsledně je vyžadována znalost spisovné normy a odlišení noremních prostředků od prostředků nenoremních a neadekvátních vzhledem k určité komunikační situaci. Neznamená to, že veřejný projev musí nutně působit nepřirozeně a škrobeně nebo hyperkorektně. Je potřeba především odlišovat psanost a mluvenost, vidět rozdíl v rozdílných situacích. Existují také veřejná vystoupení, kdy je možné používat hovorovou spisovnou češtinu. Kultivovaný projev také neznamená jen projev spisovný.
Studenti získají kromě základních poznatků o komunikaci zejména konkrétní orientaci v každodenní praktické a zejména veřejné komunikaci.