|
|
|
||
|
Last update: doc. PhDr. Petra Košťálová, Ph.D. (12.01.2021)
Kurz je podrobněji zaměřen na dějiny a kulturu oblasti Kavkazu, východní Anatolie a severní Mezopotámie v období starověku a raného středověku. Celý region je významný nejen z hlediska archeologických nálezů z období paleolitu a neolitu – bez větší nadsázky bývá označován za „kolébku lidstva“ – ale hrál svou nezaměnitelnou úlohu i v době známých větších celků v oblasti Úrodného půlměsíce; vyskytuje se v korespondenci egyptských faraónů, asyrských panovníků a chetitských králů jako „horní země“ Uruatri, Uruaštu, Biainili, Nairi. V nejstarších textech právě sem bývají lokalizovány mýty o potopě nebo o Ráji. Po postupném zániku říše Urartu v době železné se objevily první říše arménských a gruzínských vládců; bájná Kolchida, Ibérie, Armíníja. Zmínky o Arménii neboli zemi Hajů najdeme ve starořecké literatuře, stejně jako v literatuře staroperské; následně se o toto území střetly římské legie s Parthy (legionáři po sobě zanechali nejvýchodnější nápis u ázerbájdžánského Baku). Přijetí křesťanství na počátku 4. století a bohatá literární tradice v arménštině a posléze i gruzínštině, datující od začátku století pátého, jsou v kontextu arménských dějin pokládány za Zlatý věk, Voskedar. Ó dvě století později vstoupil na scénu islám, který ovlivnil zejména východní část Kavkazu (dnešní Ázerbájdžán, Dagestán); došlo zde tak ke vzájemné koexistenci raných typů křesťanství, judaismu i islámu spolu s relikty původního zoroastrismu, helenizovaných božstev i šamanismu. Za zlatý věk Gruzie je pak považováno období vlády králů jako byl David zvaný Budovatel nebo královna Támar, které spadá do kontextu křížových výprav do Orientu a objevení „národa lučištníků“. Ve stejné době existovalo i království Malé Arménie neboli Kilíkie, úzce propojené s křižáckými státy (zejména s Jeruzalémským královstvím) a nakrátko i v alianci s Mongoly, jehož bohatá literatura najde své srovnání s verši evropských trubadúrů. U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón. Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly (Žalm 137) Přednáškový cyklus bude zakončen zkouškou, distanční forma výuka bude probíhat přes platformu MS Teams. |
|
||
|
Last update: doc. PhDr. Petra Košťálová, Ph.D. (12.01.2021)
Doporučená literatura Bouzek, Jan 1978: Antické Černomoří, Praha. Brentjes, B. 1976: Arménie – 3000 let dějin a kultury. Vyšehrad, Praha. Lang, D. M. 1970. Armenia – the Cradle of Civilisations. George Allen Unwin LTD, London Redgateová, A. E. 2003: Arméni. NLN, Praha.
http://www.attalus.org/armenian/ V překladu Roberta Bedrosiana (Armenian Historical Sources 5.-15.century) 5. st. Pavstos Buzand, Ghazar parpeci, Umučení svaté Šušanik 7. st. Sebeos 8.st. Movses Daschuranci Dějiny Aghvanku 8. st. Ghevond 10. st. Hovhannes Draschanakerci Hovhannes Mamikonjan (Dějiny Taronu) 11.st. Aristakes Lastikveci 13. st. Kirakos Gandzakeci Vardan Arevelci Smbat sparapet Kronika Hethuma II. Grigor Aknerci (historie národa lučištníků) Haythonova Kytice 15.st. Tovma Mecopeci (Tamerlán) |
|
||
|
Last update: doc. PhDr. Petra Košťálová, Ph.D. (12.01.2021)
Požadavky k zápočtu / zkoušce: docházka, četba doporučené literatury, na konci semestru ústní zkouška v případě distanční formy výuky přes platformu MS Teams: aktivní účast, případně vypracování referátu na zvolené téma |
|
||
|
Last update: doc. PhDr. Petra Košťálová, Ph.D. (12.01.2021)
1. Úvod do dějin regionu a kavkazologie jako disciplíny 2. Území Kavkazu v paleolitu a neolitu, tzv. neolitická revoluce, černomořský region a reflexe Úrodného půlměsíce 3. Doba železná, říše Urartu 4. Arminia/Hajkh Ibérie Kolchis v kontextu starověkých dějin 5. Etnogeneze arménského etnika: mythos a historia 6. První královské dynastie 7. Dobové primární prameny k dějinám Arménie a Ibérie ve starověku (Hérodotos, Xenofón, Plútarchos, Arrianos, Strabó, Klaudios Ptolemaios aj.) 8. Kavkaz v době Alexandra Makedonského, soupeření Říma a Parthie 9. Christianizace regionu: Arménie, Gruzie, kavkazská Albánie (Aghvank) 10. Arménské a gruzínské písmo 11. Kavkaz v kontextu pozdní antiky 12. „Zakládací“ kroniky 5.-10. století |