|
|
|
||
|
Last update: KCLVOJVO (06.02.2018)
Zkouška nebo písemná práce max. 10 stran. |
|
||
|
Last update: KCLVOJVO (08.09.2017)
ADORNO, Theodor Wiesengrund: Estetická teorie. Panglos: Praha 1997. ARISTOTELÉS: Poetika. Oikoymenh: Praha 2008. AUERBACH, Erich: Mimesis. Zobrazení skutečnosti v BARTHES, Roland: Světlá komora. Poznámky k fotografii. Fra: Praha 2005. BENJAMIN, Walter: Dílo a jeho zdroj. Odeon: Praha 1979. BENJAMIN, Walter: Literárněvědné studie I. Oikoymenh: Praha 2009. BACHELARD, Gaston: Poetika snění. Malvern 2010. BLANCHOT, Maurice: Literární prostor. Herrmann a synové: Praha 1999. BLUMENBERG, Hans: Ästhetische und metaphorologische Schriften. Suhrkamp: Frankfurt am Main 2001. CURTIUS, Ernst Robert: Evropská literatura a latinský středověk. Triáda: Praha 1998. ČYŽEVŚKYJ, Dmitrij: Dostojevskij-Studien. Gesammelt und herausgegeben von D. Čyževśkyj. Verlag Gebrüder Stiepel: Reichenberg 1931. ČYŽEVŚKYJ, Dmitrij: K Máchovu světovému názoru. In: Jan Mukařovský (ed.): Torso a tajemství Máchova díla. Sborník pojednání Pražského linguistického kroužku. František Borový: Praha 1938, s. 111-180. DELEZUE, Gilles: Proust a znaky. Herrmann a synové: Praha 1999. DIDI-HUBERMAN, Georges: Ninfa moderna. Esej o spadlé draperii. Fra: Praha 2010. EAGLETON, Terry: Sladké násilí. Idea tragična. Host: Brno 2005. FULKA, Josef: Psychoanalýza a francouzské myšlení. Herrmann a synové: Praha 2008. GADAMER, Hans-Georg: Pravda a metoda I-II. Triáda: Praha 2009, 2011. GADAMER, Hans-Georg: Aktualita krásného. Umění jako hra, symbol a slavnost. Triáda: Praha 2003. GUARDINI, Romano: Rainer Maria Rilkes Deutung des Daseins: Eine Interpretation der Duineser Elegien. Grünewald – Schöningh: Mainz 1996. GUARDINI, Romano: Dantes Göttliche Komödie. Ihre philosophischen und religiösen Grundgedanken. Matthias Grünewald Verlag: Mainz 1999. HARRIES, Karsten: Smysl moderního umění. Filozofická interpretace. Host: Brno 2010. HEIDEGGER, Martin: Básnicky bydlí člověk. Co je metafyzika? Konec filosofie a úkol myšlení. Oikoymenh: Praha 2006. HRDLIČKA, Josef: Obrazy světa v české literatuře. Studie o způsobech celku. JANKOVIČ, Milan: Cesty za smyslem literárního díla. Karolinum: Praha 2005. JASPERS, Karl: Duchovní situace doby. Academia: Praha 2008. KANT, Immanuel: Kritika soudnosti. Odeon: Praha 1975. KANT, Immanuel: Kritika čistého rozumu. Oikoymenh: Praha 2001. KOUBA, Pavel: Nietzsche. Filosofická interpretace. Oikoymenh: Praha 2006. KRACAUER, Siegfried: Ornament masy. Academia: Praha 2008. LOTMAN, Jurij M.: Text a kultúra. Archa: Bratislava 1994. MERLEAU-PONTY, Maurice: Viditelné a neviditelné. Oikoymenh: Praha 2004. MUSCHG, Walter: Tragische Literaturgeschichte. Diogenes: Zürich 2006. NIETZSCHE, Friedrich: Zrození tragédie z ducha hudby. Gryf: Praha 1993. NIETZSCHE, Friedrich: Tak pravil Zarathustra. Kniha pro všechny a pro nikoho. XYZ: Praha 2009. ORTEGA, José y Gasset: Eseje o umení. Archa: Bratislava 1994. PATOČKA, Jan: Umění a čas I.–II. Oikoymenh: Praha 2004. PECHLIVANOS, Miltos: Úvod do literární vědy. Herrmann a synové: Praha 2000. PETŘÍČEK, Miroslav: Myšlení obrazem. Průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé. Herrmann a synové: Praha 2009. PETŘÍČEK, Miroslav (ed.): Moderní svět v zrcadle literatury a filosofie. Herrmann a synové: Praha 2012. PLATÓN: Hippias Větší, Hippias Menší, Ión, Menexenos. Oikoymenh: Praha 1996. PLATÓN: Timaios. Kritias. Oikoymenh: Praha 2008. POKORNÝ, Martin: Způsoby četby. Prostor: Praha 2002. POKORNÝ, Martin: Odezvy a znaky: Homér, Dante a Joyceův Odysseus. Jitro: Praha 2009. SCHOPENHAUER, Arthur: Svět jako vůle a představa I., II. Nová tiskárna: Pelhřimov 1996. SIMMEL, Georg: O podstate kultúry. Kalligram: Bratislava 2003. SVATOŇ, Vladimír: Román v souvislostech času. Úvahy o srovnávací literární vědě. Malvern: Praha 2009. VIETTA, Silvio: Ästhetik der Moderne. Literatur und Bild. Wilhelm Fink Verlag: München 2001 WELSCH, Wolfgang: Naše postmoderní moderna. Vyšehrad: Praha 2004. ZIMA, Peter V.: Literární estetika. Votobia: Olomouc 1998. |
|
||
|
Last update: KCLVOJVO (06.02.2018)
Zápočet bude udělen na základě účasti v přednášce a vypracování písemné práce (max. 10 stran). |
|
||
|
Last update: KCLVOJVO (08.09.2017)
Ve filozofickém románu Pascala Merciera (pseudonym švýcarského spisovatele Petera Bieriho) Noční vlak do Lisabonu (2004, česky 2011) cituje jedna z jeho postav slova hlavního hrdiny, záhadného autora jediné knihy Amadeu de Prado: „Víš, myšlení je tou druhou nejkrásnější věcí. Nejkrásnější je poezie. Kdyby existovalo poetické myšlení, a myslící poezie – byl by to ráj“. Přes ireálnost tohoto přání, nelze popřít ani úzký vztah mezi filozofií a literaturou, ani skutečnost, že existuje „myslící poezie“. Někteří autoři a badatelé zcela odmítají rozdělení myšlení a emocionálně-smyslového cítění: filozofie sahá po prostředcích poezie, aby se vymezila vůči vědě, poté, co se pokusila o své zvědečtění, aby se nedostala do přílišné blízkosti poezie, jak tento vývoj charakterizoval filozof Gottfried Gabriel (1990). A naopak poezie se stále znovu vydává na území filozofie, aby se pokusila básnickým jazykem vyjádřit její základní témata jako život, smrt, lidské bytí, poznání a mnohá další. V přednášce půjde o vývoj tohoto procesu od zejména od počátků estetické moderny kolem roku 1800, chápeme-li modernu jako makroepochu, táhnoucí se více či méně do konce 20. století. Zde začíná něco eminentně nového, co mělo pro vztah filozofie a umění rozhodující význam: totiž, podle teze literárního historika a estetika Silvia Vietty, proces sebezpytování, sebehledání a (fiktivní) sebekonstituce Já v estetickém aktu, v čemž možno spatřovat počátek a jádro umělecké moderny a modernity. Transcendentalizace estetiky, toto novum, teoreticky zdůvodněné romantickou filozofií umění, vedlo k sebereprezentaci subjektivity ve všech oblastech uměleckého tvoření. V dnešní době nevídané technizace estetiky a estetizace techniky, téměř výhradně technicky produkovaných simulatorních obrazů, která je zároveň dobou (nostalgické) reflexe estetické moderny, se ukazuje, že tato reflexe je – jak si uvědomoval již Friedrich Schlegel – nekonečným procesem. S romantismem kolem roku 1800 zesílil v Evropě kritický postoj k procesu technické modernizace a industrializace světa, k diverzním formám moderní racionality, zvědečtění života a ekonomizaci umění. Tento proces vede devatenáctým stoletím až k moderně desátých let 20. století, kdy se uskutečnila estetická realizace nové životní zkušenosti, kterou Hans Robert Jauß charakterizoval jako vědomí ztráty skutečnosti, autentičnosti světa i vlastní identity v dílech Marcela Prousta, Huga von Hofmannsthala, Guillauma Apollinaira, Andreje Bělého, Franze Kafky, Thomase Manna, R. M. Rilka, T. S. Eliota, Roberta Musila ad. V německé romantické filozofii a literatuře (Novalis, Fichte, Hölderlin, Schelling ad.) začíná „něco“, co se jeví jako eminentně moderní, totiž (sebe)hledání bytostného, suverénního a autonomního Já („Selbst“). Tato hledání vlastní identity se uskutečňuje výhradně v procesu psaní, jako událost psaní a sebekonstrukce prostřednictvím řeči. Jde o estetickou a uměleckou modernu jako proces zkoumání jiné subjektivity: emocí, obrazotvornosti, fantazie, reflexe, smyslového vnímání, tedy konstrukce světa představ subjektivního vědomí. Z této perspektivy je estetická moderna, jak zdůrazňuje Silvio Vietta, konstruktivním projektem. Přednáška bude v literatuře a výtvarném umění sledovat vývoj procesu estetické modernizace, chápané jako estetické osvobození subjektu a subjektivity v průběhu 19. a 20. století. Zásadním impulzem tohoto procesu byla šokující zkušenost kolapsu osvícenské racionality a filozofie rozumu v brutálním teroru Francouzské revoluce jako ničím neospravedlnitelné a nevysvětlitelné – ani teologicky, ani eticky, ani jinak - krutosti člověka vůči člověku, cynicky prezentované jako jeho „osvobození“. Ve svých počátcích kolem roku 1800 je tedy estetická moderna konfrontována s do té doby neznámou formou nesmyslné brutality, která radikálním způsobem zpochybnila tradiční antropologii a utopii dobra a krásna (u Hölderlina, Schillera, Büchnera ad.) a nechala rozvinout pro umění moderny důležitou estetiku ošklivosti (s počátky u Goyi a později Baudelaira ad.). V souvislosti s modernou na počátku 20. století bude pozornost věnována krizi řeči (Hugo von Hofmannsthal ad.) a krizi prožívání skutečnosti jako neautentičnosti světa a pokusům o překonání této krize evokativní silou nového básnického jazyka a obrazotvornosti v avantgardě. Avantgardní hnutí 20. století dále rozvíjejí projekt moderny jako transcendentálně subjektivní projekt, posílený kritickou dimenzí paměti, fragmentárnosti, ambivalence. Do jaké míry a v jakých formách tento proces pokračuje po válce ve druhé polovině 20. století, v době postupné estetizace banality, ale také politiky a techniky, v době totálního rozšíření hranic pojmu individuální kreativity a k jeho vyprázdnění, bude dalším tématem přednášky. |
|
||
|
Last update: KCLVOJVO (08.09.2017)
UPOZORNĚNÍ: PŘEDNÁŠKA JE URČENA VÝHRADNĚ STUDUJÍCÍM SE ZÁJMEM O TÉMATA LITERATURY A VÝTVARNÉHO UMĚNÍ VE VZTAHU K FILOZOZII. BEZ TOHOTO VÝCHOZÍHO ZÁJMU NEMÁ SMYSL PŘEDNÁŠKU NAVŠTĚVOVAT! |