|
|
|
||
|
Last update: Mgr. Marek Fapšo, Ph.D. (07.10.2019)
1) Dějiny dějepisectví Historická věda má svou vlastní historicitu, své vlastní dějiny. Výzkum je v tomto směru zaměřen na institucionální, myšlenkový i personální vývoj dějepisectví v českých zemích od konce 18. století do současnosti. Poznání dějin vlastního oboru pomáhá lépe vnímat jeho současné limity i možnosti. 2) Didaktika Jednou z rolí historika/historičky je vzdělávat společnost, přičemž nejvýznamnější formou této činnosti je učitelství. Seminář v tomto směru otevírá prostor pro výzkum dějepisně-didaktických otázek jak v rovině teoretické, tak i v oblastech empirického výzkumu. 3) Metodologie Každá věda, i ta historická, vychází z více či méně reflektovaných teoretických základů, které formují její povahu. Filozofie dějin, teorie moderní vědy, otázka možností lidského poznání – to vše svírá a zároveň podporuje dějepisectví, jehož jsme součástí. Všechny tři pilíře, i přes svá specifika, spojuje dohromady schopnost sebereflexe vlastní situace a z ní vyplývajících možností. Teorie a metodologie dějepisectví není jen pobočným výhonkem „skutečné“ vědy, ale naopak integrální součástí všech jejích částí. |
|
||
|
Last update: Mgr. Marek Fapšo, Ph.D. (07.10.2019)
Absolvent kurzu získá nástroje pro reflexi historiografie jako vědy včetně možný aplikací do praxe (učitelství). |
|
||
|
Last update: Mgr. Marek Fapšo, Ph.D. (07.10.2019)
Atestace bude udělena za aktivní účast na výuce (max. 30% neomluvené absence). Absolvent/ka vypracuje klauzurní práci na předem dohodnuté téma v odpovídajícím rozsahu, nebo odpovídající část oborové závěrečné práce. |
|
||
|
Last update: Mgr. Marek Fapšo, Ph.D. (07.10.2019)
Dějiny dějepisectví: Georg IGGERS, Dějepisectví ve 20. století : od vědecké objektivity k postmoderní výzvě, Praha 2002 Josef HANZAL, Cesty české historiografie, Praha 1999 Miloš HAVELKA, Spor o smysl českých dějin I+II, Praha 1995 a 2006 Bohumil JIROUŠEK, Proměny diskursu české marxistické historiografie. Kapitoly z historiografie 20. století, České Budějovice 2008 Zdeněk KALISTA, Josef Pekař, Praha 1994 František KUTNAR - Jaroslav MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století, Praha 2009 Roman PAZDERSKÝ, Gollův styl. Studie k historickému myšlení Jaroslava Golla, Praha Vítězslav SOMMER, Angažované dějepisectví. Stranická historiografie mezi stalinismem a reformním komunismem (1950-1970), Praha 2011 Jiří ŠTAIF, Historici, dějiny a společnost. Historiografie v českých zemích od Palackého a jeho předchůdců po Gollovu školu, 1790-1900. Část I. a II, Praha 1997 Jiří ŠTAIF, František Palacký. Život, dílo, mýtus, Praha 2009
Metodologie: Michel de CERTEAU, Psaní dějin, Brno 2011 Kamil ČINÁTL, Dějiny a vyprávění, Praha 2011 Jan HORSKÝ, Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním. Úvahy o povaze, postupech a mezích historické vědy, Praha 2009 Lucie STORCHOVÁ (ed.), Koncepty a dějiny. Proměny pojmů v současné historické vědě, Praha 2014 Hayden WHITE, Metahistorie, Brno 2011 Hayden WHITE, Tropika diskurzu, Praha 2011
Didaktika: Vratislav ČAPEK (ed.), Didaktika dějepisu I-II, Praha 1985-1988 Kamil ČINÁTL – Jaroslav PINKAS (edd.), Dějiny ve filmu. Film ve výuce dějepisu, Praha 2014 Dagmar HUDECOVÁ, Jak modernizovat výuku dějepisu. Výchovné a vzdělávací strategie v dějepisném vyučování, Praha – Úvaly 2007 Stanislav JULÍNEK (ed.), Základy oborové didaktiky dějepisu, Brno 2004 Viliam KRATOCHVIL, Metafora stromu ako model didaktiky dejepisu, Jarmila RŮŽIČKOVÁ, Didaktické inspirace. Z odkazu metodiky a didaktiky dějepisu předchozích desetiletí, Milevsko 1997 Jan SLAVÍK – Jana STARÁ – Klára ULIČNÁ – Petr NAJVAR (edd.), Didaktické kazuistiky v oborech školního vzdělávání, Brno 2017
Další literatura bude doplněna v průběhu kurzu. |