Philosophy and Theatrein the Media Landscape - ADV0000015
|
|
Schedule Noticeboard
|
||
|
Last update: doc. Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. (13.02.2021)
východiskem budou již dříve reflektované pasáže Platónových dialogů (Ión, Sofistés, Symposion a Faidros), předpokladem alespoň obrysová znalost třídílných Sókratových „pašijí“ (Obrana Sókratova, Kritón, Faidón), nově přidán výběr z dialogů Ústava a Politicos (doplňková četba i nadále Xenofóntova Hostina a Sókratova obhajoba, Aristofanova Oblaka, Fischerův Případ Sókrates). Z referenční perspektivy mediálních obrazů znovu nahlédneme na Komenského Labyrint světa a lusthaus srdce, včetně jeho novodobých interpretací (Tomáš Sedláček). Průsečíkem různorodých myšlenkových konceptů na pomezí divadla, filosofie a teorie médií budou opět méně známé pasáže Goethova Fausta jako díla, v němž nalézáme všechny tři součásti předmětu ceké přednášky. Faust bude nahlížen mj.i v konfrontaci s dramatickou „faustiádou“ Václava Havla a s Mefistovým monologem Josefa Šafaříka. Kurs znovu připomene průběžně sledované sókratovsko-platónské téma řeči, dialogu, „kejklířů s obrazy“, téma „péče o duši“ a téma sokratovské i aristotelské etiky u Montaigne, Nietzsche, Heideggera, Patočky, Šafaříka a zejména tentokrát Hanse-Georga Gadamera. V průběžné tematické linii semiotické reflexe mediálních obrazů a kritiky jazyka, včetně jazyka divadla a dramatu (Friedrich Schiller, Friedrich Nietzsche) přibudou kromě Karla Krause, Viléma Flussera, Umberta Eca, Konrada Liessmanna či Václava Havla nově i vybrané kapitoly z Carla Gustava Junga (Duše moderního člověka, event. Odpověď na Joba), Waltera Benjamina (Dílo a jeho zdroj), Ortegy y Gasset (Vzpoura davů; Idea divadla), Marshalla McLuhana (Jak rozumět médiím), Vladimíra Macury (Český sen; Znamení zrodu) a Miroslava Petříčka (Myšlení obrazem; Co je nového ve filozofii). Smyslem kurzu bude opět pokusit se alespoň o částečné vyplnění v teatrologii poloprázdné „niky“ širší filosofické reflexe oboru. Dějiny divadla a dějiny filosofie běžely často vedle sebe, aniž o sobě věděly, a jen výjimečně (a obapolně užitečně) se vzájemně protly (Aristoteles, Komenský, Diderot, Voltaire, Lessing, Schiller, Goethe, Nietzsche, Havel, Petr Rezek aj.). Proto je pro teatrologii, zvláště v dnešní „tekuté“ mediální krajině, nadmíru důležité i nadále vědět o jejím „relevantním okolí“, jež zkoumá svět (včetně divadla a médií) v obecnosti. I tam, kde předmětem filosofické reflexe není přímo divadlo, ale třeba dějiny, politika, etika, mýtus, jazyk, elektronická média, může tato reflexe na divadlo a jeho zkoumání vrhnout leckdy překvapivé světlo. A naopak nástroje teatrologie nám pomohou lépe rozumět i divadlu mimo divadelní sály, divadlu veřejnému, mediálnímu, politickému. Zatímco v průběhu obou semestrů je díky pandémii autentické divadlo bohužel v nedohlednu, o budoucnost toho druhého obavy mít nemusíme. Cílem kurzu nebudou medailony či komplexní výklad citovaných myslitelů a děl, nýbrž pohled pod jejich povrch z našeho specifického úhlu. Déle se zastavíme se jen tam, kde nalézneme potenciální vazbu k médiu divadla (teatrality, médií). Forma atestace: rozprava nad osvojenými tématy na základě individuálně vybraných titulů (včetně jejich kontextu). V průběju druhého, letního semerstru počítám i s dobrovolníky na dílčí seminární práce, max.do 8 – 10 stran, jež se pak mohou stát i předmětem závěrečné červnové či zářijové rozpravy / atestace. PLATÓN. Ión. Faidros. Sofistés; Symposion; Obrana Sókratova; Kriton; Faidon; Ústava (knihy I - III, VII - X – k čemu vláda filosofů? - vztah k divadlu a básnictví, „mimesis“ a „diegesis“, „idea“ a „stín“; „oligarchie, demokracie, tyranie“ ), Politikos („slovní nacionalismus“, „zhoubnost monokultur“). [Kontext: aristotelská etika, prodej nesmrtelné duše, šafaříkovské „rubato“, jungovský „stín“, J.Patočka, F.Nietzsche]. MONTAIGNE, Michel de. Eseje (Jak jsem byl vychován. Rozkoš rozprávět. Moje veřejné působení. Umění žít. Objev U nového svět. Několik názorů estetickýchm Apologie Raymonda ze Sabundy), 1966. KOMENSKÝ, Jan Amos. Labyrint světa a lusthaus [ráj] srdce.[Kontext: Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla, 2009 SCHILLER, Friedrich. O tragickém umění, 2005 GOETHE, J.W.. Faust I. a II. [Kontext: Božské poslání ďábla; Smysl sázky; Duch země a „fachidiotie vědy“, Matky, Homunkulus, krach vítězné technokracie; Anaxagoras versus Thales?; Starost; C.G.Jung, M.Heidegger; J.Šafařík; V.Havel, F.T.Bratránek; Ortega y Gasset, K.Liessmann]. HEIDEGGER, Martin: Bytí a čas (Předběžný pojem fenomenologie. Starost jako bytí. Pojem logu. „Ono se“); Básnicky bydlí člověk (Věc. Řeč),1993; Původ uměleckého díla, 2016.; Věk obrazu světa, 2013. PATOČKA, Jan. O smysl dneška (Spisovatel a jeho věc – K filosofii literatury; K „ideji Národního divadla“). Praha: 1969; Smysl mýtu o paltu s ďáblem, in Faust, 1997; popř. Kacířské eseje o filosofii dějin (Je technická civilizace úpadková a proč? Války 20.století a 20.století jako válka), 1990. GADAMER, Hans-Georg. Člověk a řeč (Člověk a řeč. Řeč a rozumění. Estetika a hermeneutika). Praha: 1999; Problém dějinného vědomí (Hermeneutický problém a Aristotelova etika). Praha: 1994. BENJAMIN, Walter. Dílo a jeho zdroj, Umění ve věku technické reprodukovatelnosti 1979. [Kontext: M.Petříček; K.Kraus; McLuhan, U.Eco, V.Flusser] McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím?, 1991; popř. Člověk, média a elektronická kultura, 2000 [zde zejm. Marshall McLuhan versus Playboy] FLUSSER, Vilém. Za filosofii fotografie, 1994; Moc obrazu. Výtvarné umění 3 / 4, 1996. ECO, Umberto. Mysl a smysl (Semiotický pohled na svět. Televize: ztracená transparentnoist; Od internetu ke Gutenbergovi), 2000. PETŘÍČEK, Miroslav. Myšlení obrazem (Obraz a jazyk; Medium is message; Obrazovost obrazu; Ilustrace ilustruje ilustraci; Rám), 2009; Co je nového ve filozofii (Otevřenost, hra; Odchylování; Smysl smyslu; Medialita médií; Poznámka ke konci; Co číst dál), 2018. NIETZSCHE, Friedrich. Zrození tragédie z ducha hudby; O životě a umění (Umění), ed.Jaroslav Kabeš,1995; Antikrist, 1995; popř. Radostná věda, 1996; .Soumrak model aneb Jak se filosofuje kladivem, 1913. KRAUS, Karl: Soudím živé i mrtvé (V této velké době. Nestroy a potomní svět), 1974. [též Divadlo 15, prosinec 1964]. JUST, Vladimír: Valpuržiny noci Karla Krause. Divadelní revue 25, 2014, č.2. Faust jako stav zadlužení [Faust a gnóze; Faust a postgnóze; Faust a Šafařík], 2014. JUNG, Carl G.: Duše moderního člověka (Po Katastrofě, Pozdní myšlenky, Slovníček Jungových základních pojmů!), 1994; popř. Odpověď na Jóba, 2015; [kontext: Sókrates, J.W.Goethe; úloha ďábla; úloha ženského principu - Soifia]; event.Vzpomínky, sny, myšlenky C.G.Junga, 1998. [Kontext: Faust, Mefisto, nevědomí, stín; F.T.Bratránek, J.Patočka, M.Elliade Mefisto a androgyn] LIESSMANN, Konrad P. Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění. Praha: 2008; Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti. Praha: 2015; Vzdělání jako provokace, 2018 [Kontext: Sókrates; Montaigne; užitečnost neužitečného, akademický proletariát; barbarství specializace; Nietzsche; Ortega y Gasset; Havel; Gadamer, Šafařík]. BĚLOHRADSKÝ, Václav. Přirozený svět jako politický problém (Krize eschatologie neosobnosti – K Patočkově pojetí evropského dědictví. Útěk z ptydepe), 1991.[Kontext: Havel; Macura; Patočka; Flusser] MACURA, Vladimír. Český sen, 1998; Znamení zrodu. 1983[Kontext: archetyp; mýtus; obraz; „tyranie médií“; Flusser; Gadamer; Havel] HAVEL, Václav. Eseje a jiné texty 1953-1969 (Poznámky o polovzdělanosti), 1999 [Kontext: Petr Rezek: Jan Patočka a věc fenomenologie]; Eseje a jiné texty 1970-1989 (Příběh a totalita; Slovo o slovu), 1999. ŠAFAŘÍK, Josef. Hrady skutečné a povětrné (Mefistův monolog; Ztížená možnost soustředění; O rubatu; Člověk ve věku stroje;Hrady skutečné a povětrné, 2008, event.výběrově Cestou k poslednímu, 1991 [Kontext: V.Flusser, Ortega y Gasset, Macura; Sókrates; „učený nevědomec“, „fachidiotie a davový člověk“, „Ježíš ten člověk“, Faust ORTEGA y GASSET José. Idea divadla, Divadelní revue, 4, 1993, č.2; Vzpoura davů [Primitivnost a technika; Doba „spokojeného mladého pána“; Barbarství „specialismu“ - Největší nebezpečí: stát], 2018 [Kontext: Šafařík; Havel; Liessmann„ Fachidiotie; „Rozdělená společnost“ aj.] POSTMANN, Neil. Ubavit se k smrti. Veřejná komunikace ve věku zábavy 1999 [Kontext: Orwell; Huxley; Patočka, Havel; Goethe, Platón, Benjamin, Eco, Montaigne] MANDER, Gerry. Čtyři důvody pro zrušení televize [1978] 2000; V nepřítomnosti posvátného. Selhání moderních technologií a zápas indiánských národů o přežití. [1992] 2014.[Kontext: Flusser; McLuhan; Kraus; Eco; Platón; Gadamer; Patočka; Šafařík; Brecht] SONTAGOVÁ, Susan. Fascinující fašismus. Revolver Revue č.20, 1992 , popř. jen pro otrlé (!) RIEFENSTAHLOVÁ, Leni:.V mé paměti. 2002 [Kontext: Flusser; C.Jaspers; Jung; Macura; Ortega y Gasset; Šafařík; Havel] Pozn.: Toto je sice doplněná, ale pořád jen orientační literatura, k níž se vztahuje případně bude vztahovat přednáška. Protože ne všem bude věnována rovnoměrná pozornost, ty pro závěrečnou rozpravu nezbytné (kromě minima 2-3 Platonových dialogů, 2 – 3 Šafaříkových a Patočkových studií a Montaigneových Esejů, Goethova Fausta) definitivně označím vždy při závěrečných přednáškách před atestacemi. vj . |