|
|
|
||
|
Last update: Mgr. Marie Škarpová, Ph.D. (08.02.2024)
Korespondence Škarka - Čyževskij IV Vstupní požadavky: - absolvování kurzu Korespondence Škarka - Čyževskij III Požadavky k získání atestace: - účast v seminárních diskusích - zapojení do práce na přípravě kritické edice vzájemné odborné korespondence A. Škarky a D. Čyževského; konkrétní náplň práce a termíny jejího odevzdávání budou po vzájemné dohodě upřesněny na začátku kurzu Anotace kurzu: Přestože se v současnosti v důsledku překotného rozvoje nových médií stal dopis již téměř neužívaným, antikvovaným typem (uni)komunikátu, ještě donedávna byl frekventovaným prostředkem rozšířené komunikace, a to včetně komunikace učenecké. Svůj význam si korespondence podržela také v době politického rozdělení Evropy druhé poloviny 20. století, kdy se stala jedním ze základních prostředků komunikace přes tzv. železnou oponu. Dochovaná odborná korespondence z oné doby tak často podává jedinečné informace o některých principech fungování vědecké komunikace přes železnou oponu i o dobových problémech a limitech provozu (humanitních) věd na obou stranách železné opony. Takovýto charakter unikátního historického pramene má též vzájemná korespondence z let 1939–1972 dvou významných paleobohemistů a komeniologů 20. století, Antonína Škarky (1906–1972) a Dmytra Čyževského (1894–1977). Ti navzdory nemožnosti osobního kontaktu dokázali právě v korespondenci navázat a dlouhodobě rozvíjet pozoruhodně intenzivní a plodnou odbornou spolupráci v oblasti literárněhistorické, heuristické, textologické a posléze zejména ediční a editologické, jež nakonec vyústila až v konstituování unikátního vědeckého týmu napříč železnou oponou. Kurz má charakter výzkumného projektu. Na konkrétním badatelském úkolu - přípravě kritické edice Škarkovy a Čyževského vzájemné korespondence (1939-1972) - nabízí základní uvedení do problematiky editování odborné korespondence včetně možnosti praktického aplikování teoretických poznatků. V aktuální fázi prací na edici půjde o tyto okruhy úkolů: - dopracování edice podle lektorských posudků; - koncepce obrazové přílohy; - redakční a korektorské práce. Tematické okruhy: A. textová část edice; transkripční zásady; textověkritický aparát B. komentářová část edice: vysvětlivky a komentáře; rejstříky (jmenný, paleobohemistických literárních děl, periodik ad.) C. průvodní studie a další paratexty edice Práce na výše uvedených problémových okruzích bude probíhat paralelně, ve dvou, příp. více specializovaných týmech. Prameny: Dopisy Antonína Škarky Dmytrovi Čyževskému (1939–1972), oddělení rukopisů a starých tisků Univerzitní knihovny v Heidelbergu, pozůstalost D. Čyževského – část C (korespondence), sign. Heid. Hs. 3881C – korespondence přijatá, písmeno S(Š), karton 4, složka 11–13 Škarka, A. Dopisy Dmytra Čyževského Antonínu Škarkovi (1944–1967), Literární archiv Památku národního písemnictví v Praze, fond Antonín Škarka, korespondence přijatá, LA 26/83/72–94 Základní literatura textologická a editologická: Ebelová, Ivana: Písemné prameny osobní povahy a jejich vydávání (se zřetelem ke korespondenci), Práce z dějin Akademie věd 5, 2013, s. 133–143. Komenda, Petr: Ediční příprava korespondence. Olomouc: Univerzita Palackého 2008. Kosák, Michal – Flaišman, Jiří, a kol.: Editologie (Od náčrtu ke knize). Praha: ÚČL AV ČR 2018. Otruba, Mojmír: Autor – text – dílo a jiné textologické studie. Praha: ÚČL AV ČR 2018. Svejkovská, Olga: Jak vydáváme literární dokumenty. Sborník Národního muzea v Praze, řada C – literární historie 7, 1962, č. 3, s. 93–97. Šťovíček, Ivan: Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16.–20. století pro potřeby historiografie. Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra 2002. Základní literatura bibliografická a literárněhistorická: Blaškiv, Olga: Česka i slovacka kultura v žytti ta naukovij spadščyni Dmytra Čyževskogo. Siedlce: Instytut Filologii Polskiej Uniwersytetu Przyrodniczo-Humanistycznego w Siedlcach 2010. Korthaase, Werner: Dmitrij Tschižewskij als Wissenschaftler und Comeniusforscher. Siedlce: Instytut Filologii Polskiej Uniwersytetu Przyrodniczo-Humanistycznego w Siedlcach 2019. Lachmann, Renate: Dmitrij Tschižewskij (1894–1977) als Barockforscher. In táž (ed.): Slavische Barockliteratur II. Gedenkschrift für Dmitrij Tschižewskij. München 1983 Lehár, Jan: Antonín Škarka. In Antonín Škarka: Půl tisíciletí českého písemnictví. Praha: Odeon 1986, s. 445–459. Lehár Jan: Antonín Škarka. In Luboš Merhaut (red.): Lexikon české literatury 4/1 (S–T). Praha: Academia 2008, s. 642–644. Petrbok, Václav: Dmitrij Tschižewskij. In Luboš Merhaut (red.): Lexikon české literatury 4/1 (S–T). Praha: Academia 2008, s. 1027–1033. Rachůnková, Zdenka – Sokolová, Františka – Šišková, Renata (red.): Dmytro Čyževskyj, osobnost a dílo. Praha: Národní knihovna 2004. Sieveking, Vincent: Dmitrij Ivanovič Tschižewskij (23.03/04.04.1894 – 18.04.1977). Heidelberger Korrespondenznachlass (1945–1977). Inventar. Stuttgart: s. t. 2008. Sládek, Miloš: Antonín Škarka (1906–1972). Soupis osobního fondu. Praha: Literární archív Památníku národního písemnictví v Praze 1995. Škarpová, Marie: „Budou Vám toho Michnu u nás závidět“ aneb Vznik české barokní knižnice v korespondenci A. Škarky a D. Čyževského. Kapitolka z dějin vědeckých týmů realizovaných napříč železnou oponou, Slovo a smysl 19, 2022, č. 40 (v tisku). Šolcová, Kateřina: Dmytro Čyževskyj a jeho heidelberská pozůstalost, Studia Comeniana et historica 42, 2012, č. 87–88, s. 78–82. Další doporučená literatura bude upřesňována v průběhu kurzu. |