|
|
|
||
|
Last update: KCLVOJVO (19.08.2019)
PRAVIDELNÁ ÚČAST V PŘEDNÁŠKÁCH. |
|
||
|
Last update: KCLVOJVO (19.08.2019)
Základní literatura (výběrově):
APPLETON, Helen – NELSTROP, Louise: Art and mysticism: interfaces in the medieval and modern periods. Routledge, Taylor & Francis Group: London – New York 2018 BALTHASAR, Hans Urs von: Herrlichkeit. Eine theologische Ästhetik I-III. Johannes Verlag, Einsiedeln 1961–1969 BARTH, Ulrich: Religion in der Moderne. Mohr Siebeck: Tübingen 2003 BAUMGARTEN, Barbara Dee Bennet: Visual art as theology. Lang: Frankfurt am Main – New York 1994 BERGSON, Henri: Dva zdroje morálky a náboženství. Vyšehrad: Praha 2007 BRAUNGART, Wolfgang: Literatur und Religion in der Moderne. Wilhelm Fink Verlag: Paderborn 2016 BRAUNGART, Wolfgang: Gegenwart, Literatur, Geschichte: zur Literatur nach 1945. Universitätsverlag Winter: Heidelberg 2013 BUBNER, Rüdiger: Ästhetische Erfahrung. Suhrkamp: Frankfuert am Main 1989 BUBNER, Rüdiger: Metaphysik und Erfahrung. Vandenhoeck und Ruprecht: Göttinge 1991 CALLAWAY, Kutter - TAYLOR, Barry: Aesthetics of atheism: theology and imagination in contemporary culture. Fortress Press: Minneapolis, Minnesota 2019 DEWEY, John: Art as Experience. Tarcher-Perigee: New York 2005 ENSBERG, Peter: Der schöne Gott: Strukturen ästhetischen und theologischen Denkens. Königshausen & Neumann: Würzburg 2007 ERP, Stephan van: The art of theology: Hans Urs von Balthasar's theological aesthetics and the foundations of faith. Peeters: Leuven 2004 FÜRSTENBERG, Henrike: Entweder ästhetisch – oder religiös?: Søren Kierkegaard textanalytisch. De Gruyter: Berlin – Boston 2017 GUARDINI, Romano: Hölderlin. Weltbild und Frömmigkeit. Matthias-Grünewald-Verlag: Mainz 1996 GUARDINI, Romano: Rainer Maria Rilkes Deutung des Daseins. Eine Interpretation der Duineser Elegien. Matthias-Grünewald-Verlag: Mainz 1996 GUARDINI, Roman: Konec novověku. Vyšehrad: Praha 1992 GUMBRECHT, Hans Ulrich: Production of presence: what meaning cannot convey. Stanford Univ. Press: Stanford, Calif. 2004 HERRMANN, Jörg: Die Gegenwart der Kunst. Ästhetische und religiöse Erfahrung heute. Fink Verlag: München 1998 CHALUPECKÝ, Jindřich: „Smysl moderního umění“, in: J. Chalupecký: Cestou necestou. H&H: Praha 1999, s. 134–152 KANT, Immanuel: Kritika soudnosti. Oikúmené: Praha 2915 KÜPPER, Joachim – MENKE, Christoph (eds.): Dimensionen ästhetische Erfahrung. Suhrkamp: Frankfurt am Main 2003 MARTIN, James Alfred: Beauty and holiness: the dialogue between aesthetics and religion. Princeton Univ. Press: Princeton, N.J. 1990 MATTENKLOTT, Gert: Ästhetische Erfahrung im Zeichen der Entgrenzung der Künste: epistemische, ästhetische und religiöse Formen von Erfahrung im Vergleich. Meiner Verlag: Hamburg 2004 OTTO, Walter Friedrich: Theophania. Der Geist der altgriechischen Religion. Vittorio Klostermann: Frankfurt am Main 1979 OTTO, Walter Friedrich: Die Gestalt und das Sein: gesammelte Abhandlungen über den Mythos und seine Bedeutung für die Menschheit. Diederichs: Düsseldorf 1955 PLATE S. Brent: Walter Benjamin, religion, and aesthetics: rethinking religion through the arts. Routledge: New York 2005 ZIMA, Petr V.: Literární estetika. Votobia: Olomouc 1998 |
|
||
|
Last update: KCLVOJVO (19.08.2019)
„Katolicismus je nepřípustný. Protestantismus je nesnesitelný. A já se cítím hluboce křesťanským“ (André Gide, Deníky). – „Nejsem sice nábožensky založeným člověkem, ale nemohu jinak: každý problém vidím z náboženského hlediska“ (Ludwig Wittgenstein: Porträts und Gespräche, Franfurt/M. 1987). Tyto dva výroky (a bylo by možné uvést další podobné) vystihují složitou alianci náboženství, umění a filozofie, vztah náboženské zkušenosti a estetické zkušenosti v éře „odkouzlení světa“, jak proces racionalizace a intelektualizace, provázený sekularizací, mizením rituálů a posvátného, pojmenoval svou slavnou tezí sociolog Max Weber (1917). Přesto anebo právě proto dotváří souvztažnost umění a náboženství, estetické a náboženské zkušenosti, estetickou mentalitu celého 20. století. Již pro Kierkegaarda, který v sobě cítil rozpor mezi silnou náboženskou vírou a básnickými sklony, není básník „ten“, kdo píše básně, nýbrž ten, kdo zvláštním způsobem odkrývá „své-volný“ postoj k existenci. Básnit (sebe sama) znamená vytvářet svět podle vlastního obrazu. Ovšem, nechat se básnit, znamená oddat se moci Boží. Konflikt a napětí mezi „estetickou“ a „náboženskou“ existencí (jakkoliv obtížná je u Kierkegaarda definice obou pojmů), který autor Buď – anebo (Enten-Eller, 1843) a Stádií na cestě životem (Stadier paa Livets Vei, 1845) sám postuluje, netvoří ovšem tak nesmiřitelný protiklad, nýbrž náboženská perspektiva se v jeho textech prolíná s estetickou, a obě perspektivy se, jak nyní ukazuje ve své pronikavé textově analytické práci Henrike Fürstenberg (2017), navzájem prolínají, dotýkají a „komentují“. Po šoku 1. světové války napsal filozof antropologie Helmuth Plessner v roce 1928, že modernímu člověku, který se „probudil do vědomí absolutní nahodilosti bytí“ a otřesení všech jistot, nezbývá, chce–li najít nějaké útočiště, než „skok do víry“: „Jedno zůstává pro zbožnost charakteristické: dává definitivum. To, co člověku nemohou dát příroda a duch, to poslední – tak tomu je –, chce mu dát ona. Poslední vazbu a začlenění, místo jeho života i jeho smrti, útočiště, smíření s osudem, výklad skutečnosti, domov, daruje jen náboženství. […] Kdo chce domů, do vlasti, do bezpečí, musí se obětovat víře. Kdo však dá přednost duchu, už se nevrátí“ (Die Stufen des Organischen und der Mensch, 1928/1975, s. 342). Integrovala estetická zkušenost (estetická zkušenost – na tomto místě jen velmi stručně řečeno – jako smyslovou zkušeností iniciovaný proces reflexe) náboženskou zkušenost? Symbolistickou modernu konce 19. století provázelo úsilí o estetizaci všech oblastí života (sociální, pragmaticko-praktické, společensko-kulturní), dokonce i sféra všedního života měla být integrována do sféry estetična. S tím souvisí hlavní téma moderny přelomu 19. a 20. století: náboženství umění a umění jako „náhradní“ náboženství. Jak se projevuje sakrální, posvátné, náboženské také v profánním umění (slovesném i výtvarném) 20. století? Náboženství se rozvíjí mezi mýtem a logem, představou a pojmem, mezi „živou obrazotvorností a rozumem“ (Wolfgang Braungart). Mezi oběma instancemi musí působit třetí, spojující instance, v náboženství i v literatuře. Inkarnace, „zesvětštění“ božského logu, jenž by bez inkarnace zůstal čistě abstraktním, je pro západní kulturu zásadní a jedinečnou událostí. Vtělením se stal logos také smyslově poznatelným a realizovatelným prostřednictvím obrazotvornosti. A charakter jedinečné události má také umělecké dílo, které se objevuje v čase a dějinách, zároveň je však „stálé přítomné“ a v tomto smyslu transhistorické. Těžiště přednášky spočívá v esteticko–poetologických a umělecko–estetických aspektech a tématech. Vztah umění, literatury (básnictví v užším slova smyslu) a náboženství je dán samotným zakotvením básnictví v kultu, v rituálních praktikách, tedy ve společné genezi kolektivních i individuálních magických, kultických, mýticko-náboženských představ a praktik, které jsou – stejně tak jako církevní instituce, dogmata a náboženský étos – v literatuře různými způsoby transformovány do specifických výrazových forem, adaptovány a performativně inscenovány. Podle klasického filologa a religionisty Waltera F. Otto bylo každé skutečné umění „ve vlastním smyslu vždy náboženské, neboť bytí světa“ ukazuje v umění „svoji božskou tvář“ (Das Vorbild der Griechen, 1949). Hlavní tematické okruhy: Estetika a náboženství; estetizace a umění jako náboženství; „básnit“ místo „být“?: estetická existence jako/vs. náboženská existence; mýtus, kult, rituál; kultická sebeinscence básníka a básník jako (moderní) prorok; katolicismus a estetismus; theo–poetika moderny; umění v éře avantgard: mezi estetikou, ezoterikou, náboženstvím a „politickým projektem“; moderní poezie a negativní teologie; od „umění života“ k „životu v askezi“ (umění a konverze); „náboženský neklid“ a umělecký experiment; umění a náboženství po roce 1945 a dále; theodicea, nepřítomný Bůh a paradox víry. |