|
|
|
||
|
Přednáška je otevřená všem, kdo chtějí hlouběji porozumět poezii, obzvláště jejím formálně-sémantickým vztahům, básnickému rytmu a vývoji poezie a verše dějinách české literatury. Těžištěm předmětu je teorie a historie českého verše, s občasnými srovnávacími výlety do mezinárodních vod (především německé, polské a anglické literatury). Přednáška doplňuje a prohlubuje látku předmětu Poetika poezie, prózy a dramatu a má za cíl skrze bližší prozkoumání jednotlivých rovin díla (rytmus, veršová forma, metrum, rým, hlásková instrumentace, specifika zvukové podoby, ale i metaforika, symbolika, smyslové vjemy, typografie, kontext úloha čtenáře atd.) ukázat, jak tyto roviny spolupracují na celkovém vyznění a smyslu básně. Budeme se zabývat vývojem českého metrického verše od konce 18. století do cca třetiny 20. století. Zabrousíme pro srovnání i do starší a novější literatury, nicméně volnému verši 20. st. se budeme věnovat méně, a až v návaznosti na pochopení předchozích forem, na něž jeho vznik a vývoj reaguje. Stejně tak bude spíše menší prostor věnován tadičním otázkám poetiky (tropy, figury), protože spadají spíše do stejnojmenného předmětu. Také strofickým a specifickým tradičním formám (tercína, rondel, haiku,...) se budeme věnovat jen letmo a výběrově. Co naopak prozkoumáme zevrubně, bude charakter jednotlivých meter a rozměrů, jejich sémantická stránka a místo v dějinách a žánrech, různé typy rytmu především v jejich zvukové podobě, a také další versifikační systémy - nezůstaneme pouze u tradičního sylabotónického, ale vysvětlíme si i principy časomíry, tónického nebo sylabického verše a podíváme se, v jakých epochách a dílech české literatury můžeme jejich vliv najít. Last update: Čermochová Klára, Mgr., Ph.D. (01.09.2025)
|
|
||
|
Cílem předmětu je skoncovat s představou, že forma básnického díla nemá nic společného s významem, že analýza metra je příliš obtížná a kromě toho zbytečná, ukázat, že forma se vyvíjela a vyvíjí v těsném vztahu s proměnou uměleckého, historického, ale i politického kontextu a pomoci účastníkům důkladně porozumět podstatě veršového rytmu a jeho dopadu na ostatní složky díla. Last update: Čermochová Klára, Mgr., Ph.D. (01.09.2025)
|
|
||
Last update: Čermochová Klára, Mgr., Ph.D. (04.09.2025)
|
|
||
|
Z povinné a doporučené (případně jiné) literatury budete vytvářet své seznamy ke zkoušce a také vám pomůže při analýze zkouškového textu. Povinnou literaturu byste měli přečíst komplet, z dalších knih očekávám jako minimum 3 další knihy/6 studií nebo nějaký ekvivalent... Je zcela nezbytné přičíst všechny texty, které uvedete v seznamu, osobně. Přečtete-li část, napište, jakou. Doporučuji si dělat výpisky.
Povinná literatura ČERVENKA, M. (1991). Z večerní školy versologie II. Sémantika a funkce veršových útvarů: versologický průvodce tvorbou generace devadesátých let. Pardubice: Akcent. 176 s. ČERVENKA, M. (2006b). Šestero revolucí ve vývoji novočeského verše. In Fedrová, S. Hodnoty a hranice: svět v české literatuře, česká literatura ve světě: sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Praha 28. 6. – 3. 7. 2005. Svazek 1, Otázky českého kánonu. (2006). Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, s. 283–298. Dostupné též z: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/kongres/tretiI/29.pdf. HRABÁK, J. (1970a). O charakter českého verše. Praha: Svoboda. 227 s. HRABÁK, J. (1970b). Úvod do teorie verše. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 256 s. IBRAHIM, R. – PLECHÁČ, P. – ŘÍHA, J. (2013). Úvod do teorie verše. Praha: Akropolis. 159 s. (oba Úvody je dobré si pro sebe srovnat) KARLÍK, P. – NEKULA, M. – PLESKALOVÁ, J. (2016). Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny. 2183 s. (hesla slabika, přízvuk, rytmus, mluvní takt atd.) PALKOVÁ, Z. (1997). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: UK. 366 s. (pasáže o slabice a přízvuku) ŘÍHA, J. – HESOVÁ, P. (eds.) (2014). Prozodické spisy raného obrození. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Varia. 261 s. (předmluva, Edice: Dobrovského texty, Počátky) SGALLOVÁ, K. (2015). Sémantika metra v poezii lumírovců. In O českém verši. (2015). Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, s. 264–327. (vybrané články dle vašich preferencí)
Doporučená literatura (další užitečnou literaturu k jednotlivým tématům naleznete v knize Úvod do teorie verše, 2013, případně si můžete najít libovolnou vlastní)
rytmus a metrum, versifikační systémy, metra ČERMOCHOVÁ, Klára (2016). Úvaha o rytmu v řeči, poezii i tak vůbec. Slovo a smysl: Word & sense. roč. 13, č. 26, s. 79–88. Dostupné z: ČERVENKA, M. (1999). Z večerní školy versologie IV, Daktyl. Praha: ÚČL AV ČR. 104 s. ČERVENKA, M. (2006a). Kapitoly o českém verši. Praha: Karolinum. 283 s. HORÁLEK, K. (1949). K otázce českého amfibrachu. Slovo a slovesnost, roč. 11, č. 1, s. 46–47. LEVÝ, J. (1962). Izochronie taktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu. Slovo a slovesnost, roč. 23, č. 1, s. 1–8/ č. 2, s. 83–92. MUKAŘOVSKÝ, J. (1934/2001). Obecné zásady a vývoj novočeského verše. In M. J. (2001). Studie II. Červenka, M. – Jankovič, M. [eds.]. Brno: Host, s. 116–198. NOVÁKOVÁ, J. (1948). Kvantita v českém verši přízvučném. Slovo a slovesnost, roč. 10, č. 2, s. 96–107. SONNENSCHEIN, E. A. (1925). What is Rhythm?. Oxford: Basili Blackwell. 228 s. ČERMOCHOVÁ, Klára. Tónický verš a čeština. Česká literatura 2020, Vol. 68, No. 1. pp. 3–39. PLECHÁČ, Petr. Česká versifikace a teorie metra. Aluze 2008, roč. 12, č. 3, s. 86-93. ŠAPIR, Maksim. Přiblížení k obecné teorii verše. Základní pojmy a metody. Česká literatura 2012, roč. 60, č. 3, s. 371–384. Teorie verše II. Sborník druhé versologické konference. Red. Jiří Levý a Karel Palas. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1968. 195 stran.
fonetika PALKOVÁ, Z. (2016). Prozodická struktura v doméně slova. In Karlík, Petr; Nekula, Marek; Pleskalová, Jana [eds.]. (2016). Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, s. 1442–1444. Dostupné také z: http://www.czechency.org/. SKARNITZL, V. (2012). Dvojí i v české výslovnosti. Naše řeč, roč. 95, č. 3, s. 141–153. TRNKA B. (1949). K výstavbě fonologické statistiky. Slovo a slovesnost, roč. 11, č. 2, s. 59–64. VOLÍN, J. (2016). Akustické vlastnosti českých vokálů. In Karlík, Petr, Nekula, Marek, Pleskalová, Jana [eds.]. (2016). Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, s. 74. Dostupné také z: http://www.czechency.org/. WAJSAR, P. (2006). Deklamace češtiny v hudbě z rytmického hlediska. Bakalářská práce. Praha: Akademie múzických umění v Praze, Hudební fakulta. Vedoucí práce Václav Riedlbauch. 39 s. WAJSAR, Petr. Deklamace češtiny v hudbě z rytmického hlediska (bakalářská práce, na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, vedoucí práce: prof. Václav Riedlbauch), 2006, 39 stran.
vývoj českého verše GASPAROV, M. (2012). Nástin dějin evropského verše. Přel. R. Ibrahim, A. Machoninová. Praha – Podlesí: Dauphin. 423 s. HAVRÁNEK, B. (1939). Staronový Erben. Naše řeč, roč. 5, č. 3, s. 157–158. HRABÁK, J. (1963). Nové vydání Počátků českého básnictví, obzvláště prozódie. Slovo a slovesnost, roč. 24, č. 1, s. 76–77. LEVÝ, J. (1966). Ještě k verši Erbenovy Kytice. Slovo a slovesnost, roč. 27, č. 1, s. 49–53. MUKAŘOVSKÝ, J. (1935). Roztříštěný Bezručův verš. Slovo a slovesnost, roč. 1, č. 4, s. 234–238. MUKAŘOVSKÝ, J. (1936). Protichůdci. Několik poznámek o vztahu Erbenova básnického díla k Máchovu. Slovo a slovesnost, roč. 2, č. 1, s. 33–43. OPITZ, M. (1624/1970). Buch von der Deutschen Poeterey. Stuttgart: Reclam. 112 s. PUJMAN, F. (1939). Dva příspěvky erbenovské. Naše řeč, roč. 5, č. 4, s. 183–195. HRABÁK, Josef. Z problémů českého verše. Praha: SNP, 1964. 147 stran.
sémantika a historie formy a metra Co chceme. (1917). Naše řeč, roč. 1, č. 1, s. 1–2. ČERMOCHOVÁ, Klára (2019). Koncept národního verše v české a zahraniční versologii 19. a 20. století - otázky, problémy, polemiky. 2019. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libuše Heczková. Dostupné také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/105682 DOBIÁŠ, D. (2012). Počátkové českého básnictví a německá metrika. K proměnám českého verše v nadnárodním kontextu. Česká literatura, roč. 60, č. 3, s. 355–367. MALIŠ, O. (1972). Theerův Faëthon: metrická studie. Praha: [s. n.]. 191 s. MERTA, Vladimír. ZPÍVANÁ pOEZIE: úvaha vzniklá za pochodu v letech 1982-84. Praha: Panton, 1990. 141 stran.
český jamb ČERVENKA, M. (2008). Pětistopý jamb v 19. století. Slovo a smysl, roč. 4, č. 7, s. 190–227. HORÁLEK, K. (1942a). K theorii českého jambu. Slovo a slovesnost, roč. 8, č. 3, s. 130–135. HORÁLEK, K. (1942b). K theorii předrážky v českém verši. Naše řeč, roč. 26, č. 4, s. 107–110. KAISER, P. (1993a). Český jamb a česká metrika. Česká literatura, roč. 41, č. 5, s. 520–534. KRÁL, J. (1917a). České jamby. Naše řeč, roč. 1, č. 8, s. 227–234. KRÁL, J. (1917b). České jamby. Naše řeč, roč. 1, č. 9, s. 257–262. MATHESIUS, V. (1943). Poznámky o překládání cizího blankversu a o českém verši jambickém vůbec. Slovo a slovesnost, roč. 9, č. 1, s. 1–13.
časomíra B. (1918). Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie. Naše řeč, roč. 2, č. 7, s. 204–207. ČADKOVÁ, D. (2016). Oslněni helénským sluncem. Recepce antiky v české literatuře v letech 1880–1910 [online]. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Hrbata. 226 s. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/102546 [cit. 2018-08-15]. KUŤÁKOVÁ, E. (2012). Laudabile carmen. Část I., Římská metrika. Praha: Karolinum. 127 s.
alexandrín, hexametr, blankvers ČAPEK, K. (1921). Český jevištní alexandrin. Jeviště, roč. 2, č. 50, s. 746–748. In LEVÝ, J. – HONZÍK, J. (1996). České teorie překladu (2). Praha: Ivo Železný, s. 113–114. ČERVENKA, M. (1993). Český alexandrin. Česká literatura, roč. 41, č. 5, s. 459–519. DOBIÁŠ, D. (1998). Český blankvers v novějších překladech Makbetha, Česká literatura, roč. 46, č. 5, s. 537–546. FRÝDECKÝ, F. (1917). Zeyerův blankvers. Naše řeč, roč. 1, č. 5, s. 141–143. IBRAHIM, R. (2009). Český alexandrin jako náhrada řeckého a latinského hexametru a pentametru. Česká literatura, roč. 57, č. 3, s. 372–387. NOVÁKOVÁ, J. (1982). Zápas o český hexametr není ukončen. Listy filologické, roč. 105, č. 4, s. 261–270.
překlad DURDÍK, J. (1881). O umění překladatelském. In Levý, J. – Honzík, J. (1996). České teorie překladu (2). Praha: Ivo Železný, s. 31–41. FISCHER, O. (1921). Metrické poznámky. In Levý, J. – Honzík, J. (1996). České teorie překladu (2). Praha: Ivo Železný, s. 120–124. HAYES, B. (1984). The phonology of rhythm in English. Linguistic Inquiry, vol. 15, no. 1, s. 33–74. HORÁLEK, K. (1960). O překladatelský sloh jevištní. Naše řeč, roč. 43, č. 5–6, s. 134–146. HRABÁK, J. (1947). K problematice českých básnických překladů, List sdružení moravských spisovatelů, roč. 2, č. 1, s. 47–49. KRÁL, J. (1894). O prosodii české. In Levý, J. – Honzík, J. (1996). České teorie překladu (2). Praha: Ivo Železný, s. 58–59. KULAWIK, A. (1997). Poetyka: wstęp do teorii dzieła literackiego. Kraków: Antykwa. 399 s. LEVÝ J. (1983). Umění překladu. Praha: Panorama. 396 s. LEVÝ, J. – HONZÍK, J. (1996a). České teorie překladu (1). Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře. Praha: Ivo Železný. 273 s. LEVÝ, J. – HONZÍK, J. (1996b). České teorie překladu (2). Praha: Ivo Železný. 323 s. LIBERMAN, M. – PRINCE, A. (1977). On Stress and Linguistic Rhythm. Linguistic Inquiry, vol. 8, no. 2, s. 249–336. LÖSENER, H. (1999). Der Rhythmus in der Rede. Tübingen: Max Niemeyer Verlag. 260 s. MALÝ, R. (2012). K otázce tzv. nepřeložitelnosti poezie. Slavica litteraria, roč. 15, č. 1, s. 125–133. SELKIRK(OVÁ), E. (1984). Phonology and syntax: The relation between sound and structure. Cambridge, MA: The MIT Press. 476 s. TÁBORSKÝ, F. (1917). O překládání uměleckém. Naše řeč, roč. 1, č. 3, s. 65–71. VRCHLICKÝ, J. (1889). Torquato Tasso: Osvobozený Jeruzalém (předmluva k překladu). In Levý, J. – Honzík, J. (1996). České teorie překladu (2). Praha: Ivo Železný, s. 50–51. VRCHLICKÝ, J. (1890). Byronův Childe Harold v českém rouše. In Levý, J. – Honzík, J. (1996). České teorie překladu (2). Praha: Ivo Železný, s. 42–48. WAGENKNECHT, Ch. (2007). Deutsche Metrik. Eine historische Einführung. München: C. H. Beck. 172 s. WILSON(OVÁ), K. M. (1929). The Real Rhythm of English Poetry. Aberdeen: University Press. DOBRZYŃSKA, Teresa – KOPCZYŃSKA, Zdzisława. Tonizm. Wrocław: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, 1979.
rým MACHEK, V. (1928). Přízvuková shoda v rýmech. Naše řeč, roč. 12, č. 5, s. 103–109. SGALLOVÁ, K. (1967). Rozbor rýmu. In táž: Český deklamační verš v obrozenecké literatuře, Praha: UK. 137 s. IBRAHIM, R. – PLECHÁČ, P. – ŘÍHA, J. (2013). Úvod do teorie verše. Praha: Akropolis. 159 s. (kapitola RÝM)
volný verš ČERVENKA, M. (2001). Dějiny českého volného verše. Brno: Host. 247 s. ČERVENKA, M. (1965). Březinův verš. Také in MČ: Březinovské studie (2006). poetika poezie, rozbor a interpretace BRUKNER, J. – FILIP, J. (1997). Poetický slovník. Praha: Mladá fronta. 365 s. MUKAŘOVSKÝ, Jan. Sémantický rozbor básnického díla: Nezvalův Absolutní hrobař. In Studie z poetiky, Praha: Odeon, 1982, s. 660–679.
strukturalismus a teorie verše DOBIÁŠOVÁ, L. (2012). Pohled Pražského lingvistického kroužku na jazykovědu 19. století. Magisterská diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marek Nagy. 73 s. HAVRÁNEK, B. – JAKOBSON, R. – MATHESIUS, V. – MUKAŘOVSKÝ, J. – TRNKA, B. (1935). Úvodem. Slovo a slovesnost, roč. 1, č. 1, s. 1–7. HAVRÁNKOVÁ M. – PETKEVIČ V. (2018). Pražský lingvistický kroužek za protektorátu: O činnosti PLK v této době a působení strukturalismu v soudobé vědě a kultuře. In Antošíková, Lucie [ed.]. (2018). Zatemněno. Česká literatura a kultura v protektorátu. Academia: Praha, s. 85–95. KOLÁR, R. – PLECHÁČ, P. (2014). Báseň a počítač. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR. 15 s. Dostupné též z: http://www.vedakolemnas.cz/miranda2/m2/sys/galerie-download/vkn_12_web.pdf?0.14316341805931554. PLECHÁČ, P. – KOLÁR. R. (2017). Kapitoly z korpusové versologie. Praha: Akropolis. 135 s. ŠMEJKALOVÁ M. (2018). Dva světy jazykovědné bohemistiky v období protektorátu In Antošíková, Lucie [ed.]. (2018). Zatemněno. Česká literatura a kultura v protektorátu, Academia: Praha, s. 59–84. TOMAN, J. (2011). Příběh jednoho moderního projektu: Pražský lingvistický kroužek, 1926–1948. Praha: Karolinum. 348 s. Last update: Čermochová Klára, Mgr., Ph.D. (13.12.2025)
|
|
||
|
Průběh zkoušky
S sebou (vzít na papíře + 5 dní předem poslat e-mailem)
Co budu hodnotit
Last update: Čermochová Klára, Mgr., Ph.D. (13.12.2025)
|
|
||
(Jde o přibližný přehled témat, nikoli závazný časový harmonogram. Jednotlivá témata se budou prolínat a věnujeme jim dostatek času dle potřeby.) Last update: Čermochová Klára, Mgr., Ph.D. (04.09.2025)
|
|
||
|
Klíčovým požadavkem je vědomí, že předmět je náročný, ba náročnější než jiné (však je také adekvátně ohodnocen), a vyžaduje vaši bdělou účast. Na tento předmět nemá smysl chodit jen napůl. Jednotlivé přednášky na sebe navazují a jejich obsah z většiny nelze dohnat odbornou literaturou. Je tedy třeba, abyste je skutečně navštěvovali v míře co největší, a současně byli připraveni na požadavek během semestru i při přípravě na zkoušku číst zadanou literaturu. Výhodou je absolvování předmětu Poetika poezie, prózy a dramatu, není to ale v žádném případě podmínkou. Last update: Čermochová Klára, Mgr., Ph.D. (01.09.2025)
|