Pluralismus teorie výchovy se pro pedagogy a studenty pedagogiky stal něčím samozřejmým a přirozeným. Pokud budujeme
otevřenou, demokratickou a pluralitní společnost, tak se to musí dotýkat i pedagogiky. I když to pro některé může přinést
pocity nejistoty a opětovnou potřebu uzavřít se do monistické vědy, která odvrhne a vyloučí všechny alternativy vůči
instrumentální a pozitivistické pedagogice. Teorie výchovy by měla tedy nabízet druhou cestu, cestu - která sice přináší
nejistotu - ale přináší pedagogiku otevřenou a bez hranic. Měla by studentovi oboru pedagogika posloužit jako mapa, která
může poutníkovi ukázat cestu v této spletitosti současných i nedávno minulých pedagogických teorií, směrů a proudů.