|
|
|
||
Paleoekologie rostlin je obor, který studuje ekologické vztahy fosilních rostlin. Jejím základem je ekologie recentních rostlin, tafonomie a morfologie rostlin. Paleoekologie dále úzce souvisí s paleoklimatologií, sedimentologií a geochemií. Paleoekologická metodika se stále velmi rychle vyvíjí. Nalézají se nové nástroje k přesnějším rekonstrukcím paleoprostředí. Studium paleoekologie přináší poznání synekologických a autekologickcýh vzathů rostlin k paleoprostředí v konkrétním čase a místě. Jedním z hlavních cílů paleoekologie rostlin je rekonstrukce fosilních vegetačních jednotek. Last update: Trnka Radek, Ing., Ph.D. (09.05.2006)
|
|
||
Eder, J. 1992, Palaeovegetational development in Europe, Museum of Natural History, Vienna, 430 pp. Frelich, L.E. 2002: Forest dynamics and disturbance regimes, Cambridge University Press, 266 pp. Chytrý, M. et al. 2001: Katalog biotopů České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha. 304 pp. Hamsley A.R., Poole, I. 2004: The evolution of plant physiology From whole plants to ecosystems, Linnean Society, Elsevier Academic Press, 492 pp. Hogarth, P.J. 1999: The biology of mangroves, Oxford University Press, 228 pp. Jones, T.P. a Rowe N.P. 1999: Fossil Plants and Spores (modern techniques). Geological Society, London 396 pp. Keddy, P.A. Wetland Ecology, Principles and conservation, Cambridge University Press, 611 pp. Marshall, B, Roberts, J.A. 2000: Leaf development and canopy growth. Sheffield Academic Press, 317 pp. Moravec, J. a kol. 1994 Fytocenologie. Academia, Praha, 403. pp. Willis, K.J., McElwain J.C. 2002: The evolution of plants, Oxford University Press, 377 pp. Last update: Trnka Radek, Ing., Ph.D. (09.05.2006)
|
|
||
1. Úvod – účel a metody paleoekologie 2. paleoekologická terminologie, abiotické faktory (Světlo, Teplota, Srážky, Substrát), porosty a jejich složky 3. paleoklimatologie, metody paleoklimatologie (Climate leaf analysis multivariate program - CLAMP, Nearest Living Relative – NLR), 4. Metodika rekonstrukcí fosilních ekosystémů - Pro posouzení autekologie jednotlivých složek porostů slouží – porovnání s nejbližším příbuzným (jen pro třetihory) – fyziognomické znaky olistění či dřeva (adaptace na prostředí) – litologické indikátory (charakter okolní horniny – klastické sedimenty, kaustobiolity, evapority) 5. Rekonstrukce fosilních vegetačních jednotek na základě fosilního záznamu. Síťová metoda dokumentace, statistické metody, multivariační analýza.
Cíl: Získat teoretické a praktické základy jak uskutečňovat paleoekologické studium rostlin. Naučit se vnímat fosilní rostliny v kontextu paleoprostředí. Získat přehled o hlavních metodách paleoekologie rostlin. Last update: Trnka Radek, Ing., Ph.D. (09.05.2006)
|