From Cells to Organism — VÝSLEDKY UČENÍ
A. Základní koncepty kmenových buněk a buněčné plasticity
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Definovat kmenovou buňku a rozlišit typy kmenových buněk podle potence (toti-, pluri-, multi-, oligo-, bi-, unipotentní) a podle původu (embryonální, dospělé, indukované).
• Vysvětlit princip polarizovaného dělení buněk a popsat roli niky kmenových buněk v udržení kmenového stavu.
• Vyjmenovat a vysvětlit klíčové „hallmarks“ kmenových buněk (např. telomerázová aktivita, autofagie, mitochondriální „silencing“, absence cirkadiánní rytmicity).
• Vysvětlit biologickou logiku buněčného turnoveru v různých tkáních a zdůvodnit, proč je v některých orgánech nezbytná obnova založená na kmenových buňkách.
• Uvést příklady a rozlišit multipotentní, oligopotentní, bipotentní a unipotentní kmenové buňky (např. hematopoéza, pericyty/mezenchymální kmenové buňky, krypty tenkého střeva, CNS, mléčná žláza, thymus, epidermis, spermatogeneze).
• Vysvětlit koncept indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPSC) a popsat roli Yamanakových transkripčních faktorů v reprogramování.
• Popsat koncept organoidů, uvést příklady jejich využití a odlišit organoidy od konvenčních modelů buněčných kultur.
• Vysvětlit princip blastocyst complementation na konkrétním příkladu a diskutovat její potenciál pro transplantační medicínu.
• Definovat mikrochimerismus, rozlišit hlavní typy a vysvětlit experimentální strategie jeho sledování (např. pomocí fluorescenčních proteinů).
• Definovat a ilustrovat metaplazii, uvést příklady a vysvětlit její význam pro adaptaci a patologii.
B. Epitely a funkční organizace
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Vyjmenovat klíčové charakteristiky epitelů a vysvětlit, proč jsou epitely funkčně zásadní i přes svůj relativně malý podíl na tělesné hmotnosti.
• Popsat buněčnou polaritu epitelových buněk a rozlišit apikální a bazolaterální doménu membrány včetně funkčních důsledků.
• Vysvětlit, proč je bazální lamina nezbytná pro polarizaci epitelu a udržení epitelové identity.
• Klasifikovat epitely podle vrstevnatosti a tvaru buněk (jednovrstevné vs. vícevrstevné; dlaždicové/kubické/prizmatické) a uvést typické anatomické lokalizace.
• Popsat a rozlišit specializované epitely (pseudovrstevnatý, přechodní, trámčitý, retikulární) a zdůvodnit jejich funkční logiku.
• Popsat mezotel, určit jeho lokalizaci a vysvětlit příklady epitelové metaplázie (např. změny dýchacího epitelu související s kouřením; Barrettův jícen).
• Porovnat rychlost obnovy epitelů v různých tkáních a uvést příklad epitelu s nízkou regenerační kapacitou (např. rohovkový endotel).
• Vysvětlit evoluční a embryonální původ epitelů a diskutovat jejich vztah k dalším odvozeným buněčným typům (myoepitel, neuroepitel).
• Vysvětlit EMT/MET a uvést příklady jejich role ve vývoji, regeneraci a nádorové biologii.
• Rozlišit apikální specializace (mikroklky vs. motilní řasinky) a přiřadit jejich cytoskeletální základ (aktin vs. tubulin).
• Vysvětlit funkci primární řasinky a popsat příklad ciliopatie (např. Kartagenerův syndrom) včetně základního patofyziologického vysvětlení.
• Vysvětlit roli epitelů v transportu vody a aplikovat regulaci aquaporinů na fyziologický příklad (např. ADH v ledvině; diabetes insipidus).
• Popsat molekulární mechanismus cystické fibrózy jako poruchy epitelového transportu iontů a vody.
C. Žlázový epitel a sekrece
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Rozlišit exokrinní a endokrinní žlázy a vysvětlit, jak mohou některé orgány kombinovat obě funkce (např. hepatocyty).
• Klasifikovat žlázy jako unicelulární a multicelulární a uvést reprezentativní příklady včetně funkčního významu.
• Rozlišit typy sekrece (merokrinní, apokrinní, holokrinní) a přiřadit je ke konkrétním orgánům nebo situacím.
• Popsat distribuci a funkci pohárkových buněk ve střevě a vysvětlit jejich přínos k bariérové funkci.
• Vysvětlit biologii mléčné žlázy (typ sekrece, vývoj, involuce/proliferační cyklus) a diskutovat souvislosti s kmenovými buňkami a organoidy.
• Popsat myoepitelové buňky, uvést jejich typickou lokalizaci a vysvětlit jejich roli při vypuzování sekretu.
• Popsat složení slzného filmu a vysvětlit, proč odráží spolupráci více žlázových zdrojů.
D. Trávicí trakt jako kompozitní orgán
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Popsat vrstvenou organizaci gastrointestinálního traktu a vysvětlit, proč funguje jako „kompozitní orgán“.
• Vyjmenovat hlavní buněčné typy střevního epitelu a popsat jejich role (enterocyty, pohárkové buňky, Panethovy buňky, enteroendokrinní buňky, tuft buňky, M buňky aj.).
• Vysvětlit funkční logiku krypt a klků a popsat lokalizaci a osud střevních kmenových buněk.
• Porovnat epitely dutiny ústní, jícnu, žaludku, tenkého střeva, tlustého střeva a rekta z hlediska vztahu struktury a funkce.
• Vysvětlit principy zvětšování povrchu v GIT a aplikovat je na vybrané úseky.
• Popsat komplexitu žaludečního epitelu a vysvětlit podíl parietálních buněk na udržení nízkého luminalního pH.
E. Endotel a biologie cévní stěny
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Popsat organizaci cévní stěny a vysvětlit spolupráci endotelu, hladké svaloviny a vaziva.
• Uvést příklady avaskulárních tkání (např. rohovka, hyalinní chrupavka) a zdůvodnit, jak je zajištěna jejich výživa.
• Vysvětlit vývojový původ cévních chlopní jako derivátů endotelu.
• Rozlišit typy fenestrovaného endotelu a uvést příklady (např. játra, včetně role Kupfferových buněk).
• Vysvětlit glomerulární filtraci jako výsledek spolupráce endotelu a podocytů.
• Popsat hematoencefalickou bariéru a vysvětlit roli astrocytů v její funkci.
• Vysvětlit hypoxií řízenou angiogenezi (HIF/VEGF) a rozlišit arteriální a venózní endotel (ephrin-B2 vs. ephrin-B4).
• Popsat aterosklerózu jako zánětlivý proces a vysvětlit vznik pěnových buněk a klíčové histologické změny.
F. Epidermis a biologie kůže
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Popsat základní vrstvy kůže (epidermis, dermis, hypodermis) a rozlišit tenkou a tlustou kůži.
• Vyjmenovat buněčné typy epidermis a popsat jejich lokalizaci a funkce.
• Vysvětlit roli unipotentních kmenových buněk v epidermis a popsat diferenciaci keratinocytů na korneocyty včetně časové dynamiky obnovy.
• Vysvětlit perzistenci tetování na základě role tkáňových rezidentních makrofágů.
• Popsat Merkelovy buňky a vysvětlit jejich souvislost s nádorovou biologií (včetně Merkel cell polyomavirus).
• Popsat Langerhansovy buňky a vysvětlit jejich roli v imunitním dozoru.
• Vysvětlit původ melanocytů z neurální lišty a popsat regulaci melanogeneze (melanosomy a přenos do keratinocytů).
• Vysvětlit mechanismy vedoucí k šedivění vlasů a diskutovat roli pH v melanosomech.
• Rozlišit poruchy pigmentace (např. albinismus, vitiligo, Waardenburgovy syndromy) a popsat buněčné a genetické principy v pozadí.
• Vysvětlit mechaniku kůže (papilární lišty, štěpné linie) ve vztahu k organizaci vaziva.
• Vysvětlit onemocnění epidermis související s cytokeratiny a aplikovat tento koncept na epidermolysis bullosa simplex včetně diskuse o možných genetických přístupech.
G. Neuroepitely a smyslové systémy
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Vysvětlit, proč jsou neuroepitely vývojově i funkčně odvozené od polarizovaných epitelů.
• Uvést příklady exprese „smyslových receptorů“ v nesmyslových kontextech (např. čichové receptory ve spermii; opsiny v melanocytech; chemosenzorické receptory v tuft buňkách).
• Popsat organizaci čichového neuroepitelu, vysvětlit princip „jeden receptor na buňku“ a popsat projekci axonů do čichového bulbu.
• Vysvětlit kombinatorické kódování receptorů v čichu a diskutovat mezidruhové rozdíly.
• Popsat chuťový neuroepitel (papily, chuťový pohárek, chuťový pór) a rozlišit typy receptorových buněk a třídy receptorů.
• Popsat vztah struktury a funkce kochley a vysvětlit roli vláskových buněk jako mechanoreceptorů.
• Vysvětlit mechanotransdukci a uvést příklad geneticky podmíněné poruchy sluchu (např. mutace connexinů).
• Popsat funkční logiku anatomie oka (rohovka, čočka, duhovka, sítnice, pigmentový epitel) ve vztahu ke zpracování světla.
• Vysvětlit regeneraci 11-cis-retinalu a popsat roli pigmentového epitelu a Müllerových buněk.
• Rozlišit tyčinky a čípky, vysvětlit původ vnějšího segmentu z řasinky a popsat distribuci fotoreceptorů v sítnici.
• Vysvětlit mechanismy fototransdukce a diskutovat druhově specifické rozdíly ve vidění (včetně tetrachromacie u žen).
H. Svalová tkáň
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Rozlišit kosterní, srdeční a hladkou svalovinu a popsat jejich hlavní strukturální a funkční rozdíly.
• Popsat organizaci sarkomery a vysvětlit roli aktinu, myosinu, titinu a nebulinu v kontraktilitě.
• Vysvětlit myosinový ATPázový cyklus a propojit hydrolýzu ATP s konformačními změnami myosinu.
• Popsat energetiku kosterního svalu (aerobní vs. anaerobní režim) a vysvětlit roli kreatinfosfátu a glykogenu.
• Popsat vazivové obaly svalu (endo-, peri-, epimysium) a vysvětlit jejich mechanickou funkci.
• Vysvětlit regulaci kontrakce kosterního svalu (neuromuskulární synapse, T-tubuly, hospodaření s Ca²⁺).
• Vysvětlit patofyziologii myasthenia gravis ve vztahu k acetylcholinovým receptorům.
• Porovnat rychlá a pomalá svalová vlákna a popsat jejich funkční charakteristiky.
• Vysvětlit regeneraci kosterního svalu a popsat roli satelitních buněk.
• Popsat Duchennovu muskulární dystrofii jako monogenní onemocnění a vysvětlit její těžký fenotyp.
• Vysvětlit regulaci svalové hmoty (osa myostatin; anabolické vs. katabolické dráhy).
• Popsat specializace srdeční svaloviny (interkalární disky, Purkyňova vlákna) a vysvětlit jejich funkční význam.
• Vysvětlit hypertrofii kardiomyocytů ve vztahu k regulaci buněčné velikosti a obsahu jader.
• Diskutovat důkazy a limity regenerace srdeční svaloviny a konceptu dospělých kardiálních kmenových buněk.
• Popsat lokalizaci hladké svaloviny (myometrium, GIT, cévy) a rozlišit její organizaci v trávicím systému.
• Vysvětlit regulaci kontrakce hladké svaloviny (MLCK) a popsat dense bodies/dense plaques jako strukturální koreláty.
• Popsat autonomní inervaci hladké svaloviny (varikozity, gap junctions) a aplikovat ji na kontrolu svalů duhovky (sympatikus vs. parasympatikus).
I. Vazivo a extracelulární matrix
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Vysvětlit roli ECM v mechanických vlastnostech tkání a uvést příklady poruch ECM (Ehlersův–Danlosův syndrom, Marfanův syndrom) a fibrózy.
• Rozlišit hlavní složky ECM (kolageny, elastin, proteoglykany) a vysvětlit princip elasticity elastinu.
• Rozlišit fibroblast, fibrocyt a mezenchymální kmenovou buňku podle fenotypu a funkce.
• Klasifikovat vazivo jako vlastní, podpůrné a specializované a uvést reprezentativní příklady.
• Porovnat řídké a husté vazivo, popsat buněčné složení a určit typické lokalizace (lamina propria, dermis).
• Popsat vazivové obaly svalů a nervů (endo-/peri-/epimysium; endo-/peri-/epineurium) a vysvětlit jejich funkční důsledky.
• Rozlišit typy tukové tkáně (bílá, hnědá, béžová, růžová; uni- vs. multilokulární) a popsat jejich funkce a lokalizaci.
• Vysvětlit „beiging“ bílé tukové tkáně a diskutovat vliv okolní teploty a depot-specifických rozdílů.
• Rozlišit metabolicky zdravou a patologickou obezitu a vysvětlit roli leptinu/ghrelinu v energetické homeostáze.
• Interpretovat epigenetický příklad ovlivňující diferenciaci tukové tkáně (např. programování hladomorem; agouti mouse) a vysvětlit širší souvislosti.
• Vysvětlit termogenezi hnědé tukové tkáně (uncoupling proteins) a porovnat společné rysy se svalem (inervace, excitabilita).
J. Chrupavka, kost a zuby
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Rozlišit typy chrupavky (hyalinní, elastická, vazivová) a vysvětlit, jak proteoglykany zajišťují hydrataci a mechanické vlastnosti.
• Popsat chondroblasty/chondrocyty, jejich lokalizaci v lakunách a vysvětlit roli perichondria.
• Vysvětlit, proč je chrupavka špatně vaskularizovaná, a zhodnotit důsledky pro regeneraci v dospělosti.
• Vysvětlit prolaps meziobratlové ploténky pomocí struktury a funkce vazivové chrupavky.
• Rozlišit chondrom, chondrosarkom a zánětlivé změny chrupavky.
• Vysvětlit achondroplazii jako stav spojený s FGFR3 a uvést relevantní zvířecí příklady.
• Porovnat intramembranózní a enchondrální osifikaci.
• Vyjmenovat hlavní buněčné typy kosti (osteoblasty, osteocyty, osteoklasty) a popsat jejich funkce.
• Popsat organickou a minerální složku kosti a vysvětlit jejich mechanický význam.
• Vysvětlit hormonální regulaci mineralizace (kalcitonin vs. PTH).
• Popsat osteon/Haversův systém a lokalizovat klíčové buněčné typy v architektuře kosti.
• Vysvětlit remodelaci kosti a aplikovat ji na příklad mikrogravitace (úbytek kostní hmoty u astronautů).
• Vysvětlit biologii osteoklastu (syncytiální charakter, původ z monocytů) a popsat jeho roli v remodelaci, růstu lebky a erupci zubů.
• Porovnat osteoporózu a osteopetrózu z hlediska buněčného mechanismu a fenotypu.
• Rozlišit dentin a sklovinu, propojit je s odontoblasty vs. ameloblasty a vysvětlit logiku jejich ukládání.
• Vysvětlit, proč ameloblasty v dospělosti nepřetrvávají, a diskutovat důsledky pro regeneraci skloviny.
K. Krev, hematopoéza a biologie imunitních buněk
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Interpretovat kvantitativní parametry krve (počty buněk vs. buněčná masa) a porovnat turnover erytrocytů a neutrofilů.
• Popsat složení krve a vysvětlit její klíčové funkce.
• Popsat enukleaci erytrocytů a určit hlavní stadia zrání relevantní pro erytropoézu.
• Porovnat fetální a dospělý hemoglobin a rozlišit savčí a nesavčí erytrocyty (bezjaderné vs. nukleované).
• Popsat hlavní ontogenetické vlny hematopoézy a vysvětlit jejich význam.
• Vysvětlit srpkovitou anémii a talasémie jako poruchy hemoglobinu.
• Vysvětlit regulaci hematokritu a interpretovat vybrané příklady adaptace (EPO/EPO-R; vysokohorská adaptace a další).
• Formulovat a obhájit, zda lze erytrocyty považovat za „živé“ buňky na základě jejich struktury a funkce.
• Popsat vznik destiček z megakaryocytů (včetně ploidie a lokalizace) a rozlišit platelets vs. thrombocytes.
• Vysvětlit roli destiček v hemostáze a reparaci tkání a uvést příklady interakcí destiček s mikroorganismy.
• Rozlišit granulocyty (neutrofily, eosinofily, basofily) a na konceptuální úrovni popsat obsah a funkci jejich granul.
• Vysvětlit nábor neutrofilů, chemotaxi a fagocytózu opsonizovaných bakterií; popsat oxidační vzplanutí.
• Vysvětlit NETózu (NETosis) a zhodnotit, kdy je pro organismus přínosná a kdy může být škodlivá.
• Vysvětlit roli eosinofilů v antiparazitární imunitě a interpretovat pojem eosinofilie.
• Vysvětlit degranulaci basofilů, funkci jejich Ig receptoru a porovnat basofily s mastocyty.
• Popsat diferenciaci monocytů na makrofágy a dendritické buňky a propojit osteoklasty s monocytární linií.
• Rozlišit tkáňově rezidentní a z monocytů doplňované makrofágy a vysvětlit polarizaci makrofágů (mikrobicidní vs. reparativní).
• Vysvětlit dendritické buňky jako profesionální antigen prezentující buňky a zdůvodnit jejich roli v propojení vrozené a adaptivní imunity.
L. Imunologie
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Rozlišit humorální a buněčnou imunitu a uvést příklady bariérových funkcí.
• Vyjmenovat složky vrozené humorální imunity (lysozym, defensiny, komplement) a vysvětlit jejich role.
• Rozlišit vrozenou a adaptivní imunitu a vysvětlit logiku imunologické paměti.
• Vysvětlit funkce primárních a sekundárních lymfoidních orgánů a zdůvodnit jejich nezbytnost pro adaptivní odpovědi.
• Rozlišit PAMPs a DAMPs a vysvětlit jejich význam při aktivaci imunity.
• Vysvětlit opsonizaci, fagocytózu, oxidační vzplanutí a NETózu jako antimikrobiální mechanismy.
• Rozlišit cytotoxické a pomocné T buňky a vysvětlit jejich role.
• Vysvětlit interakci antigen–protilátka včetně rozdílu mezi afinitou a aviditou.
• Vysvětlit cytotoxické mechanismy (granzym/perforin vs. Fas) a aplikovat je na modelové situace.
• Vysvětlit V(D)J rekombinaci a zdůvodnit, jak omezený počet genů vytváří vysokou diverzitu receptorů.
• Vysvětlit rozdíl mezi membránovou a sekretovanou formou imunoglobulinu a propojit jej s alternativním sestřihem.
• Vysvětlit afinitní maturaci a somatickou hypermutaci jako procesy řízené selekcí.
• Rozlišit TCR a protilátku z hlediska struktury a funkce.
• Rozlišit MHC I a MHC II (původ/délka peptidu, dráhy zpracování, koreceptory CD4/CD8, typy exprimujících buněk).
• Vysvětlit polymorfismus a polygenii MHC a aplikovat tento koncept na populační příklady.
• Popsat imunologickou synapsi a na konceptuální úrovni určit klíčové zúčastněné molekuly.
• Vysvětlit, jak se imunitní systém učí rozlišovat vlastní a cizí a popsat pozitivní a negativní selekci v thymu.
• Popsat typy thymických epiteliálních buněk, vysvětlit funkci AIRE a předpovědět důsledky ztráty jeho funkce.
• Vysvětlit roli autofagie v thymické selekci.
• Vysvětlit rozhodování NK buněk jako rovnováhu aktivačních a inhibičních receptorů.
• Vysvětlit biologii HLA-G (exprese v trofoblastu) a diskutovat její význam v kontextu infekcí a nádorů.
• Vysvětlit trogocytózu a popsat, jak může měnit fenotyp imunitních buněk.
M. Paměť a učení (kognitivní základy)
Po absolvování předmětu student/ka dokáže:
• Definovat paměť a popsat hlavní fáze procesu učení/paměti.
• Porovnat senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou paměť z hlediska kapacity, trvání a mechanismu.
• Vysvětlit konsolidaci a rekonzolidaci paměti a určit hlavní modulační faktory.
• Rozlišit paralelní paměťové systémy a uvést příklady jejich funkční specializace.
• Definovat habituaci, podmiňování, priming a motorické učení a uvést příklady.
• Rozlišit deklarativní paměť (epizodická vs. sémantická) a vysvětlit roli hipokampu.
• Popsat synaptickou plasticitu (krátkodobou vs. dlouhodobou) a vysvětlit Hebbovo pravidlo učení.
Last update: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (27.01.2026)