|
|
|
||
|
Last update: Mgr. Barbora Šicnerová (15.09.2022)
Navazuje na povinné pensum výuky o právu mezinárodních organizací v rámci obecné i zvláštní části předmětů Mezinárodní právo veřejné I a Mezinárodní právo veřejné II. Právo mezinárodních organizací je jedním ze svébytných pododvětví mezinárodního práva. Jako takové je proto také jako předmět ve specializované výuce traktováno ve dvou základních částech – v části obecné a části zvláštní. Odpovídá to i metodě postupu, nutně zvolené z hlediska šíře materie, její uchopitelnosti a optimálně vyhovující pedagogické sdělitelnosti, od obecného ke zvláštnímu, od zobecněných tezí, modelů a zkušeností ke zdůvodněným specifickým řešením a potřebným a obhajitelným výjimkám v konkrétních historických, politických, ekonomických a ryze odborných či technických situacích a případech, pokud jde o právní či mimoprávní nástroje regulace činnosti mezinárodních organizací v nejrozmanitějších oblastech jejich působnosti. Základní akademické znalosti studentů o definicích, klasifikaci, historii, vývoji a funkcích mezinárodních orgánů a organizací jsou v rámci obecné části dále formovány na základě praktických příkladů s cílem dosáhnout pochopení možností a limitů využití těchto orgánů a organizací a jejich mechanismů jako nástrojů mezinárodní spolupráce v kontextu jejich právního postavení, svěřených pravomocí a kompetencí, plnění očekávaných funkcí, jakož i jejich dílčí i celkové role v globálním systému mezinárodních vztahů a mezinárodní politiky. Obsah výkladu v rámci předmětu je zaměřen tak, aby posluchači získali hlubších znalostí, vhled a spolehlivou orientaci v dané problematice. Nezbytným předpokladem pro to je samozřejmě především seznámení se s principy právního základu, odpovědnosti, vnitřní struktury a institucionální výstavby mezinárodních organizací, metodami formování jejich vůle, s mechanismy a procedurami jejich rozhodování, s nástroji implementace jejich rozhodnutí, s prostředky kontroly, jež mají k dispozici směrem navenek i dovnitř, s jejich normotvornou činností, jakož i s vytvářením a využíváním jejich operativních kapacit a schopností. V odpovídající míře je třeba v rámci tohoto předmětu věnovat pozornost i dalším důležitým aspektům spojeným s fungováním mezinárodních organizací jako jsou výsady a imunity, problematika personálu, sídla, udržování vztahů se státy apod. V rámci zvláštní části vyučovaného předmětu je velký důraz kladen především na podrobnější zvládnutí problematiky Organizace spojených národů a systému OSN v širším slova smyslu, jakožto prominentního základu a hlavního centra pro utváření, posilování a posouvání všestranné mezinárodní spolupráce států v současném globálním světě směrem kupředu a pro koordinaci společné reakce na životně důležité výzvy, jimž musí čelit mezinárodní společenství jako celek. Seznámení se s jednotlivými mezinárodními odbornými organizacemi OSN v oblasti finanční, v oblasti dopravy a spojů, zemědělství, průmyslu, obchodu, cestovního ruchu, životního prostředí, jakož i sociálního rozvoje a s hlavními programy a fondy OSN slouží a je pojímáno zároveň i jako doklad podrobněji osvědčující v praxi, a to jak již dříve vyložený společný teoretický základ, tak i specifičnost utváření formy a vlastního svébytného fungování konkrétních mezinárodních organizací. Následující a navazující blok zvláštní části je výběrem dalších mezinárodních organizací, jichž je ČR členem a které mají pro ni mimořádný bezpečnostní či strategický význam. Patří k nim zejména Organizace Severoatlantické smlouvy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropská unie, Rada Evropy a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Poslední blok výkladu zvláštní části pak tvoří výběr nejdůležitějších mezinárodních organizací působících v Africe, Asii a Americe. Jeho cílem je doplnit celkový obraz o potřebě států všech kontinentů využívat masívně mezinárodních organizací jako užitečného a v jistém smyslu dnes již pro ně i nezastupitelného nástroje vzájemné spolupráce na multilaterální mezinárodní scéně. Potřebná orientace v nejdůležitějších z nich se zde soustředí jednak na historický a politický kontext jejich vzniku a vývoje, na jejich současné fungování a význam, jakož i na jejich právní a institucionální základ, popř. zvláštnosti. V samotném závěru je předestřen i komentovaný přehled o členství ČR v dalších mezinárodních organizacích a celkový pohled na působení v nich a na jejich využití. |
|
||
|
Last update: Mgr. Barbora Šicnerová (15.09.2022)
1. Podmínkou konání zkoušky je aktivní osobní účast studenta na výuce. 2. Zkouška má podobu zodpovězení dvojice vylosovaných otázek. 3. U zkoušky je možné používat právní předpisy či jiné materiály (ze seznamu literatury uvedeného výše) pouze na základě vyzvání zkoušejícího u konkrétní otázky. 4. Seznam zkušebních otázek: 1. Pojem a klasifikace mezinárodních organizací – dle různých kritérií 2. Mezinárodní orgány a mezinárodní organizace – rozdílnost pojmů a právní důsledky 3. Historie mezinárodních organizací – historické a současné formy 4. Právo mezinárodních organizací – předmět úpravy; tzv. vnitřní právo MO 5. Právní základ mezinárodních organizací, prameny 6. Právní subjektivita mezinárodních organizací a její projevy (pravomoc, odpovědnost, jurisdikční a správní způsobilost…) 7. Kompetence mezinárodních organizací – pojem a druhy 8. Odpovědnost mezinárodních organizací – formy, prameny, zvláštnosti 9. Normotvorná způsobilost mezinárodních organizací 10. Funkce mezinárodních organizací 11. Kontrolní funkce mezinárodních organizací 12. Operativní funkce mezinárodních organizací 13. Jurisdikční a správní způsobilost mezinárodních organizací 14. Členství v mezinárodních organizacích – vznik, druhy, přerušení, ukončení 15. ČR a její účast na práci mezinárodních organizací, zabezpečení členství 16. Vnitřní struktura mezinárodních organizací 17. Usnesení mezinárodních organizací, právní síla a způsoby jejich přijímání 18. Personál mezinárodních organizací, pojem, právní režim, řešení sporů 19. Sídla mezinárodních organizací – jejich druhy, postavení a právní režim 20. Zastoupení států v a při mezinárodních organizacích – obecné zásady, formy, mezinárodněprávní úprava 21. Zastoupení mezinárodních organizací mimo jejich hlavní sídlo – ius legationis, formy a funkce 22. Sukcese MO 23. Výsady a imunity mezinárodních organizací – pojem, obsah, právní úprava, limity 24. Společnost národů – vznik, historická úloha, její struktura a nástroje fungování 25. Charta OSN, její vznik a možnosti její změny či revize 26. Cíle a zásady OSN 27. Členství v OSN – vznik, zánik, pozastavení výkonu členských práv 28. Valné shromáždění OSN – struktura, funkce a pravomoc, zasedání, přijímání usnesení 29. Rada bezpečnosti OSN – složení, funkce a pravomoc, zasedání, přijímání usnesení 30. Bezpečnostní systém Charty OSN – jeho prvky, zásady fungování a jednotlivé nástroje 31. Hospodářská a sociální rada OSN – složení, funkce a pravomoc, zasedání 32. Mezinárodní soudní dvůr OSN – složení, funkce, pravomoc, příslušnost, řízení 33. Sekretariát OSN – složení, funkce, struktura, odpovědnost 34. Pomocné orgány, programy a fondy, popř. další instituce ve struktuře OSN 35. Mezinárodní odborné organizace OSN, pojem, jejich postavení, akty, vazba na OSN 36. Mezinárodní odborné organizace, jejich historie, poslání, sídla, zvláštnosti 37. Mezinárodní odborné organizace v oblasti finanční (IMF; skupina WB- IBRD, IFC, IDA, MIGA, ICSID; IFAD) 38. Mezinárodní odborné organizace v oblasti dopravy a spojů (UPU, ITU, ICAO, IMO) 39. Mezinárodní odborné organizace v oblasti zemědělství, průmyslu, obchodu, cestovního ruchu a životního prostředí (FAO, IFAD, UNIDO, WTO, UNWTO, WMO) 40. Mezinárodní odborné organizace v oblasti sociálního rozvoje (UNESCO, ILO, WHO, WIPO) 41. Mezinárodní odborné organizace v oblasti jaderné a chemické bezpečnosti (IAEA, CTBTO, OPCW) 42. Hlavní programy a fondy OSN (UNCTAD, UNDP, UNEP, UNICEF, WFP, UNFPA, UNDCP, UNAIDS, UN-HABITAT, UNRWA, UNHCR) 43. Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)- vznik, poslání, struktura, právní základy a principy fungování 44. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)- vznik, poslání, struktura, právní základy a principy fungování 45. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) – vznik, poslání, struktura, právní základy a fungování 46. Rada Evropy – vznik, poslání, struktura, právní základy a fungování 47. Evropská unie – právní základ a historický vývoj, tzv. vnější právo EU 48. Evropská unie – struktura, kompetence a způsob přijímání usnesení orgánů 49. Mezinárodní organizace na africkém kontinentu 50. Africká unie – vznik, poslání, struktura, právní základy a fungování 51. Liga arabských států – vznik, poslání, struktura a fungování 52. Mezinárodní organizace na americkém kontinentu /Mercosur, Andský pakt, CARICOM, NAFTA…/ 53. Organizace amerických států – vznik, poslání, struktura, právní základy a fungování 54. Mezinárodní organizace v Asii (Euroasijská hospodářská unie, Šanghajská organizace pro spolupráci, Organizace islámské spolupráce, Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu) 55. Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN)- vznik, poslání struktura, právní základ a fungování 56. Ostatní důležité mezinárodní organizace, jejichž členem je ČR – dle vlastního výběru (např. Evropská organizace pro jaderný výzkum /CERN/, Spojený ústav jaderných výzkumů/JINR/, INTERPOL, EUMETSAT, Evropská jižní observatoř/ESO/, Evropská kosmická agentura /ESA/, Evropská organizace pro molekulární biologii /EMBO/, 57. Mezinárodní organizace pro migraci /IOM/, Interoceanmetal, Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční dopravu /OTIF/, Mezinárodní úřad pro míry a váhy /BIPM/, apod.) |
|
||
|
Last update: Mgr. Barbora Šicnerová (15.09.2022)
Předmět zahrnuje tato témata: 1. Úvod – historie, význam MO a současné trendy v jejich vývoji. Mezinárodní orgány. Mezinárodní organizace. Pojmy, třídění. Právo mezinárodních organizací, jeho předmět a prameny. 2. Mezinárodněprávní subjektivita MO a její projevy (pravomoc, kompetence, odpovědnost, jurisdikční a správní způsobilost…). Právní základ MO. 3. Členství v MO. Struktura MO. Akty MO a jejich charakter a právní síla. Formování společné vůle a přijímání usnesení v rámci MO. 4. Ius legationis. Sídla MO a vztahy s hostitelskými zeměmi. Výsady a imunity. Postavení personálu MO. Funkce MO – normotvorné, kontrolní, operativní. 5. Historické a moderní formy MO. Společnost národů, její přínos a slabiny. OSN – historie, vznik, členství, Charta, její vývoj a základní poslání a principy OSN. Valné shromáždění a jeho pomocné orgány. 6. Rada bezpečnosti a bezpečnostní systém Charty OSN. Hospodářská a sociální rada OSN. Hospodářská, sociální a kulturní spolupráce a navazující struktury a jejich opora v Chartě OSN. Poručenská rada a role OSN v procesu dekolonizace. Mezinárodní soudní dvůr. Sekretariát a generální tajemník. Problematika revize Charty OSN. 7. Mezinárodní odborné organizace OSN I (v oblasti finanční – IMF, skupina WB, v oblasti dopravy a spojů – UPU, ITU, ICAO, IMO, v oblasti sociálního rozvoje – UNESCO, ILO, WHO, WIPO) 8. Mezinárodní odborné organizace OSN II (v oblasti zemědělství, průmyslu, obchodu, cestovního ruchu a životního prostředí – FAO, IFAD, UNIDO, WTO, UNWTO, WMO, v oblasti jaderné a chemické bezpečnosti – IAEA, CTBTO, OPCW). Programy, fondy a další pomocné orgány OSN působící ve specifických rozsáhlých oblastech spolupráce (UNEP, UNICEF, UNCTAD, UNDP, UNHCR, UNU, WPF, UNFPA, UNAIDS…). 9. Mezinárodní organizace v oblasti hospodářství a obchodu - OECD a WTO. Evropská scéna nejdůležitějších mezinárodních organizací: NATO. OBSE. 10. Evropská unie. Rada Evropy. (ESA, EBRD, SEI, VIF, Severská rada…). 11. Mezinárodní organizace na africkém kontinentu: Africká unie, Liga arabských států, (ECOWAS…). Asijské mezinárodní organizace: LAS, OIC, GCC, ASEAN, Euroasijský svaz. Mezinárodní organizace na americkém kontinentu: OAS, Mercosur, CARICOM, Andský pakt, NAFTA. Ostatní důležité organizace, jejichž členem je ČR. |
|
||
|
Last update: Mgr. Barbora Šicnerová (15.09.2022)
Základní literatura: 1. Potočný, M., Ondřej, J. Mezinárodní právo veřejné, zvláštní část, C. H. Beck,2006 2. Čepelka, Č., Šturma,P. Mezinárodní právo veřejné, C. H. Beck, 2008 3. Potočný, M., Šibajeva, E. A., Právo mezinárodních organizací, Praha, 1984 Ostatní literatura: 1. Abašidze, A. Ch. ed. Pravo meždunarodnych organizacij, Moskva 2016 2. Abi-Saab, G. (ed.), The Concept of International Organizations, Paris 1981 3. Archer, C., Organizing Europe,2nd rev.ed., London 1994 4. Archer, C., International Organizations,3rd ed., Routledge, London and New York, 2001 5. Bastid, P., Droit international public.Le droit des organisations internationales I-II, Paris, 1970 6. Bowett, D. W., The Law of International Institutions, London, 1970 7. Cot, J. P., Pellet, A. E. (eds.), La Charte des Nations Unies,Paris 1991 8. Dupuy, R. J., A Handbook on International Organizations/Manuel sur les organisations internationales, Dordrecht 1988 9. Fekl, W.J., Jordan, R.S., International Organizations: A Comparative Approach,3rd ed., Praeger, 1994 10. Goodspeed, S. S., The Nature and Functions of the International Organization,New York, 1967 11. Kaufmann, J., United Nations Decision Making, Sijthoff +Noordhoff, 1980 12. Kaufmann, J., Schrijver, N., Changing Global Needs: Expanding Roles for the United Nations System, ACUNS,1990 13. Klabbers, J., An Introduction to International Institutional Law,2nd ed., Cambridge,2009 14. Klepacki, Z., Encyklopedia organizacji miedzynarodowych,Varšava, 1975 15. Kocot, K., Organizacje miedzynarodowe, Wroclaw, 1971 16. Luard.E.E., The Evolution of International Organizations, London, 1966 17. Morawiecki, W., Organizacje miedzynarodowe, 2. vyd., Varšava, 1965 18. Morawiecki, W., Funkcje organizacji miedzynarodowej, Varšava,1971 19. Morozov, G. I., Meždunarodnyje organizacii, Moskva ,1974 20. Potočný, M., Mezinárodní organizace, 2.vyd., Praha 1980 21. Potočný, M., Ondřej, J., Vybrané dokumenty ke studiu práva mezinárodních organizací, Praha 1993 22. Ruzié, D., Organisations internationales, Paris, 1971 23. Sands, Ph., Klein, P., Bowett´s Law of International Institutions, 5th ed., Sweet +Maxwell, London 2001 24. Seidl-Hohenveldern, I., Das Recht der internationalen Organizationen einschliesslich der supranationalen Gemeinschaften, Koeln,1971 25. Schermers, H. G., International Institutional Law, vol. I-III, Leyden ,1972-74 26. Schermers, H. G., Blokker, N.M.,International Institutional Law,5th ed., Martinus Nijhoff, Leiden 2011 27. Simma, B. (ed.), The Charter of the United Nations: a Commentary, Oxford, 1994 28. Šibajeva, E. A., Pravovoj status mežpravitelstvennych organizacij, Moskva,1972 29. Tharp, P., Regional International Organizations, New York ,1971 30. White, N. D., The Law of International Organizations, Manchester University Press, 1996 31. Yearbook of the United Nations, Kluiwer Základní právní předpisy (vždy ve znění platném a účinném ke dni konání kontroly studia): 1. Charta Organizace spojených národů, 1945 2. Úmluva o výsadách a imunitách OSN, 1946 3. Úmluva o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, 1947 4. Úmluva o zastoupení států v jejich stycích s mezinárodními organizacemi universální povahy, 1975 Ostatní právní předpisy (vždy ve znění platném a účinném ke dni konání kontroly studia): Zakládající dohody a statuty příslušných mezinárodních organizací (dle výběru a doporučení) |