|
|
|
||
|
Jde o povinný studijní předmět, který patří mezi základní teoretické předměty profilujícího základu. Jeho absolvováním student získá znalosti a dovednosti v oblasti lékařské mikrobiologie – v popisu jednotlivých mikroorganismů a jejich vlastností, v zásadách odběru, transportu a zpracování biologického materiálu, v mechanismu účinku a působení antimikrobních látek, v obecných principech antiinfekční terapie a v poznání interakcí infekčních agens s makroorganismem, které jsou nezbytným předpokladem pro další úspěšné studium ve vyšších ročnících. V rámci předmětu si student osvojí například následující znalosti, dovednosti a kompetence:
- zhodnotit laboratorní nálezy, které by mohly mít spojitost s onemocněním způsobeným mikroorganismy -
abnormální počet leukocytů, abnormální výsledky analýzy stolice, okultní krvácení, nález parazitů, abnormální
močový sediment, zvýšené markery zánětu
- pochopit základní patologické stavy, které mohou mít přímou souvislost s působením mikroorganismu v lidském těle - např. lymfadenopatie, horečka, zimnice, svědění, otoky, edémy, hubnutí, akutní těžká bolest hlavy či meningismus
- porozumět problematice nozokomiálních infekcí a jejich rizik – ATB rezistence, možnosti diagnostiky a terapie,
spolupráce s epidemiologem, bariérová opatření
- vnímat mechanismy šíření agens v populaci, zamezení cest přenosu, prevence
- otázky týkající se imunizace jedince – očkovací plán; povinná, nepovinná očkování, doporučená očkování
- použít základní klinickou rozvahu při získávání informací významných pro pacientovu léčbu. Zahrnout vědecké
poznatky teoretických lékařských věd včetně epidemiologických informací (incidence, prevalence) do klinické
rozvahy za účelem sestavit diferenciální diagnózu
- zhodnotit závažnost obtíží pacienta, symptomů nemoci nebo situace, ve které se pacient nachází. Konzultovat s dalšími lékaři a členy týmu, aby došlo k potvrzení a schválení pracovní diagnózy, vysvětlit a zdokumentovat
klinickou rozvahu, jež vedla k pracovní diagnóze; prokázat kritické myšlení vedoucí ke stanovení diferenciální
diagnózy.
- doporučit vstupní, nákladově efektivní diagnostickou metodu pro pacienta s akutním nebo chronickým
onemocněním, nebo jako součást preventivní zdravotní prohlídky. Vyhodnotit výsledky testů a zahrnout je do
diferenciální diagnózy. Pochopit důsledky a naléhavost v případě abnormálních výsledků vyšetření a v případě
nutnosti požádat o pomoc s jejich výkladem.
Last update: Procházka Zdeněk (04.09.2020)
|
|
||
|
Zakončení předmětu M II je podmíněno úspěšně složenou ústní zkouškou. K té lze přistoupit po udělení zápočtu za zimní semestr.
1) Úspěšné absolvování písemných testů, tedy zisk minimálně 20 bodů v součtu všech tří průběžných testů. Jednotlivé testy mohou absolvovat studenti před začátkem přednášky (termíny viz dále). Náhradní termíny pro průběžné testy nejsou vypisovány. Každý z jednotlivých testů obsahuje 10 otázek, každá správně zodpovězená otázka je ohodnocena 1 bodem. Doba trvání každého jednotlivého testu je 10 minut. Pokud student nedosáhne na minimální bodové ohodnocení 20 bodů, má možnost uspět v souhrnném opravném testu v zápočtovém týdnu. Test obsahuje 30 otázek, minimum je získání 24 bodů.
Bez splnění uvedené podmínky udělení zápočtu nebude student připuštěn ke zkoušce. Zápočet má platnost jeden kalendářní rok. Neplatí pro studenty, kteří v rámci individuálního studijního plánu mají rozložený ročník.
Termíny zápočtových testů
1. test Obecná mikrobiologie 3. týden zimního semestru (Obecná bakteriologie, virologie, mykologie, parazitologie – základní pojmy, Antimikrobiální látky – přehled, mechanismy účinku i rezistence k ATB, spektrum účinku Vyšetřovací metody – přehled a rozdělení, význam, výhody a nevýhody jednotlivých metod)
2. test Speciální mikrobiologie 6. týden zimního semestru (Bakterie (G+, G- i ostatní), houby, paraziti, viry – znalosti o jednotlivých agens - klasifikace, nejvýznamnější faktory virulence, patogenita, možnosti diagnostiky a terapie)
3. test Klinická mikrobiologie 11. týden zimního semestru (Infekce nosokomiální, močové, respirační, alimentární, nervového systému, krevního řečiště – nejvýznamnější původci, metody diagnostiky, léčby i prevence)
Last update: Laušerová Romana (22.09.2025)
|
|
||
|
Základní studijní literatura : •Hurych J, Štícha R a kol.: Lékařská mikrobiologie - repetitorium, 3. vydání, Triton, 2021, ISBN 978-80-7553-976-2. •Melter O et al.: The MicroBook - Clinical Microbiology for Medical Students, 1. vydání, Karolinum, 2019, ISBN 978-80-246-3871-3.
MOODLE: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=6510 Last update: Hurych Jakub, MUDr., Ph.D. (01.10.2024)
|
|
||
|
Mikrobiologie II :
Pravidla:
Kombinace tří otázek ze tří okruhů:
1. Obecná mikrobiologie (okruh I.)
2. Speciální mikrobiologie (okruhy II.-IV)
3. Klinická mikrobiologie (okruh V.) a Vyšetřovací metody (okruh VI.)
I. Obecná mikrobiologie (26 otázek)
1. Složení buněčné stěny G+ a G- bakterií. Klasifikace bakterií.
2. Stavba bakteriální buňky a povrchové struktury, bakteriální spora.
3. Exotoxiny a jejich rozdělení podle mechanismu a místa účinku.
4. Bakteriální genom a jeho plasticita. Mobilní genetické elementy.
5. Stavba virových částic. Klasifikace virů.
6. Patogeneze virových infekcí.
7. Obecná mykologie. Klasifikace mikromycet.
8. Obecná parazitologie. Klasifikace parazitů.
9. Mechanismy účinku antibiotik.
10. Mechanismy rezistence k antibiotikům.
11. Rezervní antibiotika
12. Zásady racionální antibiotické terapie.
13. Penicilinová antibiotika.
14. Cefalosporiny I. až V. generace, karbapenemy
15. Glykopeptidy. Oxazolidinony (linezolid)
16. Přípravky s inhibitory betalaktamáz
17. Makrolidová a linkosamidová antibiotika.
18. Tetracykliny včetně tigecyklinu. Chloramfenikol.
19. Aminoglykosidy. Polypeptidová antibiotika (polymyxin).
20. Chinolononová antibiotika.
21. Kotrimoxazol. Metronidazol. Nitrofurantoin.
22. Antituberkulotika.
23. Virostatika včetně léčby covid-19.
24. Antimykotika.
25. Antiparazitika (s důrazem na antimalarika) vč. antiinfektiv využívaných k léčbě parazitárních infekcí.
26. Nežádoucí účinky antibiotik.
II. Speciální virologie a mykologie (19 otázek)
27. Herpesviry - HSV1, HSV2 a VZV.
28. Herpesviry - EBV, CMV a HHV-6.
29. Viry influenzy.
30. Virus parotitidy. Virus spalniček.
31. Virus zarděnek a parvovirus B19.
32. Virus vztekliny.
33. Adenoviry.
34. Rotaviry. Caliciviry.
35. Polioviry a jiné enteroviry.
36. Flaviviry způsobující encefalitidy
37. Virové hemoragické horečky.
38. Papilomaviry. Lidské patogenní poxviry.
39. RSV, viry parainfluenzy, rhinoviry.
40. SARS-CoV-2 a další koronaviry
41. Původci virových hepatitid.
42. Virus HIV a jiné retroviry.
43. Kvasinky (kandidy)
44. Vláknité mikromycety (aspergily, mukormycety, dermatofyty).
45. Cryptococcus. Pneumocystis.
III. Speciální bakteriologie (33 otázek)
46. Staphylococcus aureus.
47. Koaguláza negativní stafylokoky.
48. Streptococcus pyogenes.
49. Beta hemolytické streptokoky jiné než S. pyogenes.
50. Streptococcus pneumoniae a ústní streptokoky.
51. Enterokoky.
52. Neurotoxická klostridia.
53. Histotoxická klostridia.
54. Clostridioides difficile.
55. Bacillus anthracis a ostatní bacily.
56. Listeria monocytogenes.
57. Korynebakteria.
58. Aktinomycety a nokardie.
59. Pseudomonas aeruginosa a další G- nefermentující tyčinky.
60. Bordetelly.
61. Brucely a Francisella tularensis. Legionella pneumophila.
62. Campylobacter. Helicobacter pylori.
63. Haemophilus influenzae a ostatní hemofily.
64. Vibrio cholerae a ostatní vibria.
65. Escherichia coli. Shigely.
66. Yersinie.
67. Salmonely (Typhi, Enteritidis a další sérotypy).
68. Klebsiella. Enterobacter.
69. Citrobacter, Serratia, Proteus a Providencia.
70. Neisseria meningitidis.
71. Neisseria gonorrhoeae.
72. Anaerobní bakterie jiné než klostridia a aktinomycety).
73. Treponema pallidum.
74. Borrelie a leptospiry.
75. Rickettsie, coxielly, bartonely.
76. Chlamydie.
77. Mykoplasmata a ureaplasmata.
78. Mykobakteria.
IV. Parazitologie (11 otázek)
79. Trypanosomy a leishmanie.
80. Giardia. Cryptosporidium. Trichomonas.
81. Entamoeba a další améboidní prvoci.
82. Původci malárie.
83. Toxoplasma gondii.
84. Schistosomy.
85. Taeniae a ostatní původci střevních cestodóz.
86. Echinokoky a ostatní původci tkáňových cestodóz.
87. Enterobius a Ascaris. Ostatní původci střevních nematodóz.
88. Trichinella a další původci tkáňových nematodóz (včetně filarióz).
89. Ektoparazité.
V. Klinická mikrobiologie (18 otázek)
90. Lidský mikrobiom. Fyziologická mikrobiota.
91. Infekce horních cest dýchacích.
92. Infekce dolních cest dýchacích.
93. Průjmová onemocnění.
94. Infekce močových cest.
95. Sexuálně přenosné infekce.
96. Nehnisavé (aseptické) neuroinfekce.
97. Hnisavé meningitidy.
98. Infekce krevního řečiště. Pojem sepse.
99. Infekce spojené se zdravotní péčí (healthcare-associated infections).
100. Multirezistentní kmeny a možnosti léčby.
101. Exantémová onemocnění.
102. Infekce kůže a měkkých tkání.
103. Infekce kostí a kloubů.
104. Infekce způsobené anaerobními bakteriemi.
105. Infekce plodu a novorozence.
106. Typy očkovacích látek. Povinné očkování.
107. Doporučené očkování a očkování na žádost jedince.
VI. Vyšetřovací postupy a diagnostika (12 otázek)
108. Mikrobiologická diagnostika bakteriálních infekcí
109. Mikrobiologická diagnostika virových infekcí
110. Mikrobiologická diagnostika mykotických infekcí
111. Mikrobiologická diagnostika parazitárních infekcí
112. Mikroskopie v diagnostice infekčních onemocnění.
113. Kultivace bakterií.
114. Postupy vedoucí k identifikaci bakterií.
115. Testy citlivosti k antibiotikům. Interpretace výsledků
116. Serologické reakce (aglutinace, ELISA, WB, imunochromatografie).
117. Metody molekulární biologie a jejich výhody a nevýhody v diagnostice infekčních onemocnění.
118. PCR a jeho využití v diagnostice infekčních onemocnění (včetně režimu POCT).
119. Sekvenování a jeho využití v mikrobiologické laboratoři. Last update: Laušerová Romana (18.09.2025)
|