Czech Theatre Structuralism II - ADV0000779
|
|
|
||
|
V semináři určeném nagisterským studentům se posluchači seznámí se základními principy strukturalistického
myšlení, s jeho metodologií a s přístupem esteticky orientované strukturalistické teorie k fenoménu divadla. Československý strukturalismus se na divadlo zaměřoval především jako na znakový systém, studoval, jak divadlo jako systém funguje, jaké jsou jeho strukturní principy, jaké jsou vztahy mezi jeho prvky (herec, slovo, gesta, scénografie, hudba) a jak divák vnímá a konstruuje významy. Divadelní dílo chápal zejména jako dynamický svazek jednotlivých komponentů, které podléhají vždy určité aktuální významové dominantě a které se z tohoto důvodu nacházejí často v rozličném, rovněž aktuálním, vzájemném vztahu. Československý divadelněvědný strukturalismus 30. a 40. let 20. století je spjat především se jmény Jana Mukařovského, Jiřího Veltruského, Jindřicha Honzla, Karla Brušáka, Petra Bogatyreva, a co se týče složek divadelního výrazu také Jaroslava Pokorného. V poslední fázi svého klasického období se pak pokoušel svá původní víceméně „laboratorní“ východiska překonat a posunout celé strukturalistické myšlení do nového, ještě otevřenějšího, metodologického a výzkumného paradigmatu. Tato snaha je evidentní především v pozdějších studiích Jana Mukařovského. Seminář se bude věnovat přednostně těmto tématům: 1. Pojem celku v umění (Mukařovský, Honzl). 2. Pohyb divadelního znaku (Honzl, Veltruský ) 3. Složky divadelního výrazu (Pokorný, Veltruský). 4. Záměrnost a nezáměrnost v umění (Mukařovský). Základem tohoto podzimního seminárního cyklu bude tedy především důkladné studium teatrologických prací, které se systematicky věnovaly především některému z těchto čtyř vybraných tematických okruhů. Odtud pak bude výklad pokračovat formou čtení konkrétních textů a specializovaných kontextualizovaných přednášek, které budou věnovány dílům jednotlivých osobností československého divadelního strukturalismu : J. Veltruský, J. Honzl , K. Brušák, P. Bogatyrev, J.Mukařovský. Souběžně s tím pak bude zvýšená pozornost věnována také české divadelní avantgardě, která československou strukturalistickou teorii nejen významně ovlivňovala, ale často i jeho průběžná stanoviska modifikovala (J. Honzl, E. F. Burian, J. Frejka) Předmět je tedy koncipován jako kombinace semináře s přednáškou. Jeho základ tvoří četba určitého textu (vybraná kapitola, tematicky uzavřený celek) a následná, pedagogem vedená, diskuse. Předpokládaný výsledek: Posluchači se seznámí se základními principy strukturalistického přístupu k divadlu. Cílem předmětu je tedy poznat podstatu a charakter strukturálně orientovaného myšlení o divadle a zhodnocení jeho pozitiv, ale také jeho mezí a evidentních metodologických nevýhod. Doporučená nebo povinná literatura: J.Mukařovský: Studie I., II., Brno, Host, 2002 J.Veltruský: Příspěvky k teorii divadla, Praha: Divadelní ústav, 1994 J..Veltruský: Drama jako básnické dílo, Brno, Host,1999 K.Brušák: Znaky na čínském divadle, Slovo a slovesnost, V. (1939), s. 91–98. J Honzl: K novému významu umění, Praha, Orbis, 1956 J. Honzl: Základy a praxe moderního divadla Praha, Orbis, 1963 P. Bogatyrev: Souvislosti tvorby, Praha, Odeon,1971 P. Bogatyrev: Znaky divadelní, Slovo a slovesnost IV(3)(1938), s. 138-149. P. Bogatyrev: Lidové divadlo české a slovenské, Brno, Stezky, 1940 J. Pokorný: Složky divadelního výrazu, Praha 1946 E.F. Burian: O nové divadlo 1930 – 1940, Praha, 1946 Last update: Pšenička Martin, doc. Mgr., Ph.D. (02.10.2025)
|