|
|
|
||
|
Těžiště přednášky bude spočívat na (zdánlivě) paradoxním spojení umělecko-estetického prožitku, estetického „gesta“ a/jako sebezničujícího osvobozujícího gesta s rozhodnutím pro „útočiště ve smrti“ (Karl Jaspers), v němž by bylo možné zachránit svoji existenci – také pod nátlakem vnějších okolností – jako intaktní estetickou, esteticko-etickou existenci. Last update: KCLVOJVO (30.01.2022)
|
|
||
|
Podmínkou zápočtu (atestu) je pravidelná účast v přednáškách. Last update: KCLVOJVO (30.01.2022)
|
|
||
|
ZÁKLADNÍ LITERATURA
BINSWANGER, Ludwig: Melancholie und Manie. Phänomenologische Studien. Neske Verlag: Pfullingen 1960. CELAN, Paul: Sněžný part (Básně). Přel. Ludvík Kundera. Odeon 1986. DERRIDA, Jacques: The gift of death., transl. by David Wills. University of Chicago Press, Chicago 1996. KAMLAH, Wilhelm: Meditatio Mortis. Kann man den Tod verstehen und gibt es ein Recht auf den eigenen Tod? Verlag Klett-Cotta: Stuttgart 1976. KONEČNÝ, Robert: „Julius Zeyer v zrcadle snů“. Psychologie II, 1936, 25-28, 48-62, 111-126, 193-210. LANDSBERG, Paul Ludwig: Zkušenost smrti. Vyšehrad: Praha 1990. LUHMANN, Niklas: Art as a Social System, transl by. Eva M. Knodt. Stanford University Press: Stanford Ca. 2000. MACHO, Thomas: Das Leben nehmen. Suizid in der Moderne. Suhrkamp: Frankfurt/Main 2017. MASARYK, Tomáš Garrigue: Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Jan Laichter: Praha 1904. MIŠIMA, Jukio: Zpověď masky. Přel. Klára Macúchová. Nakl. Rubato: Praha 2019. MIŠIMA, Jukio: Zlatý pavilon. Klára Macúchová. Nakl. Brody: Praha 1998. NEVOLE, Svetozar: „Rysy geniality u duševně chorých“. Náčrt habilitační přednášky z r. 1948. Československá psychiatrie 62, 1966, s. 290-293. NEVOLE, Svetozar: „Ke způsobu provedení sebevražedných činů“. Časopis lékařů českých 100, 1961, 1213-1221. PALA, Dušan: Stromy a kamení. Akropolis: Praha 2013. PALA, Dušan: Krev a popel. Básně 1940-1945. J. Pávek a spol.: Praha 1946. SEDLMAYR, Hans: Die Architektur Borrominis. Frankfurter Verlags-Anstalt: Berlin 1930. STRAUS, Erwin: „Event and Experience“. In: Straus, Erwin: Man, Time, and World. Two Contributions to Anthropological Psychology, transl. by Donald Moss, 3-142. Duquesne University Press: Pittsburgh 1982. SZONDI, Peter. Celan-Studies, transl. by Susan Bernofsky with Harvey Mendelsohn. Foreword by Jean Bollack. Stanford University Press: Stanford 2003. SZONDI, Peter. An Essay on the Tragic, transl. by Paul Fleming. Stanford University Press: Stanford 2002. TAUBES, Susan: Divorcing. Random House: New York 1969. TAUBES, Susan A.: „The Absent God“. In: The Journal of Religion 35, 1955, Chicago, s. 6–16. TAUBES, Susan A.: „The Nature of Tragedy“. In: The Review of Metaphysics 26, 1953, s. 193–206. VIEWEGH, Josef: Sebevražda a literatura. Nakl. Tomáše Janečka: Brno 1996. WINKLER, Eugen Gottlob: Die Dauer der Dinge. Dichtungen, Essays, Briefe. Schneekluth Verlag: München 1985. Last update: KCLVOJVO (30.01.2022)
|
|
||
|
Ve fragmentárním souboru kratších traktátů Problemata physica (kap. XXX, 1), připisovaných Aristotelovi, jsou filozofové i umělci charakterizováni jako melancholičtí hrdinové, jejichž existence je heroickou a tragickou existencí, podobně jako existence hrdinů řeckých mýtů: „Proč byli všichni vynikající muži, ať filozofové, státníci, básníci nebo umělci, zjevně melancholiky? […] Mezi těmi pozdějšími to byli Empedoklés, Platón a Sókratés a mnozí další slavní muži, jako i většina básníků“. Umělec reprezentuje ve specifickém smyslu extrémní variantu člověka, jenž existuje v napětí mezi dvěma nesmiřitelně antagonistickými principy času; mezi „věčnou", ahistorickou přítomností a pomíjivým okamžikem. Nápadná je afinita (uměleckého) tvoření a kreativity k sebezničení, jako by šlo o fatální souvztažnost. Přednáška bude sledovat vztah mezi formami tvůrčího sebeuskutečňování a sebezničující „čistou kulturou pudu smrti“ (S. Freud), tedy tragickou, odvrácenou, temnou stranu tvůrčí potence jako letální bludný kruh sebekonstrukce a sebedestrukce. Již T. G. Masaryk analyzoval ve své tehdy průkopnické knize Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty (německy 1881) sebevraždu jako specificky moderní fenomén. Jako by tvůrčí a tvořící individualita byla právě a často ve chvílích tvůrčího vzmachu a vzniku díla zastiňována deprimujícím vědomím agonálního Já a myšlenkou sebedestrukce. Vědomí pomíjivosti pudí k tvořivému sebeuskutečnění, k překračování hranic a průniku do nových oblastí. Odvrácenou stranou kreativního sebeuskutečňování je však právě „čistá kultura pudu smrti“, jak Sigmund Freud charakterizuje melancholii. Jinými slovy: silná afinita k depresivitě, vystupňované do sebezničení, depresivita, která se podle neurologa a psychiatra Erwina Strause dostavuje již proto, že tvůrčí proces vzdaluje tvůrce jeho výtvoru, je to proces odcizování, mizení a osamocení, neboť v okamžiku dokončení díla je jeho tvůrce vytržen z říše „bezčasého bytí“, jehož se člověk tvořením dotýká, a zůstává v zajetí nezadržitelně uplývajícího života a času. A zároveň a na druhé straně: nebezpečí, riziko, blízkost smrti dává každému odváženému činu, každému dobrodružství, jímž je také umělecké tvoření, zcela jedinečný ráz. Okolnost, že řada velkých umělců minulosti odkládala dokončení svých děl, z nichž mnohá také nedokončena zůstala, je příznačná, stejně tak i okolnost, že jejich vznik byl provázen myšlenkou na smrt, na sebevraždu, na nebytí. Těžiště přednášky bude spočívat na (zdánlivě) paradoxním spojení umělecko-estetického prožitku, estetického „gesta“ a/jako sebezničujícího osvobozujícího gesta s rozhodnutím pro „útočiště ve smrti“ (Karl Jaspers), v němž by bylo možné zachránit svoji existenci – také pod nátlakem vnějších okolností – jako intaktní estetickou, esteticko-etickou existenci. Umělecko-estetické, psychologické a filozofické aspekty paradoxního spojení kreativity, tvoření a sebedestrukce budou v přednášce tematizovány na konkrétních příkladech od Petronia, přes Michelangela nebo Francesca Borrominiho až k autorům a filozofům i literárním vědcům 20. století (mezi nimi: Julius Zeyer, Eugen Gottlob Winkler, Dušan Pala, Susan Taubes, Jukio Mišima, Wilhelm Kamlah, Paul Celan, Peter Szondi). Last update: KCLVOJVO (30.01.2022)
|