|
|
|
||
|
Pravidelná účast v semináři. Podmínkou zápočtu (atestu) je plnohodnotná aktivita v semináři, průběžné plnění dílčích úkolů, a to buď přímou formou v průběhu výuky, nebo různorodými, dle situace modifikovanými alternativními distančními způsoby. Last update: KCLVOJVO (31.01.2021)
|
|
||
|
BLUMENBERG, Hans: Paradigms for a Metaphorology. Cornell University Press 2016. BLUMENBERG, Hans: Paradigmy k metaforológii, Kalligram: Bratislava 2015. CULLER, Jonathan: Teorie lyriky. Karolinum: Praha 2020. DETERING, Heinrich – TRILCKE, Peer (eds.): Geschichtslyrik. Ein Kompendium. Band I. Band 2. Wallenstein Verlag: Göttingen 2013. ERLL, Astrid, NÜNNING, Ansgar: Cultural Memory Studies. An International and Interdisciplinary Handbook. De Gruyter: Berlin, New York 2010. HAMBURGER, Michael: The Truth of Poetry: Tensions in Modernist Poetry Since Baudelaire. Penguin Books: Harmondsworth 1972. HAYWOOD, Ian: The Making of History: A Study of the Literary Forgeries of James Macpherson and Thomas Chatterton in Relation to Eighteenth-century Ideas of History and Fiction. Fairleigh Dickinson University Press, 1986. HART, Jonathan: Literature, Theory, History. Palgrave Macmillan: New York 2011. HART, Jonathan: The Poetics of Otherness: War, Trauma, and Literature. Palgrave Macmillan: New York 2015. HRDLIČKA, Josef: Poezie v exilu. Čeští básníci za studené války a západní básnická tradice. Karolinum: Praha 2020. KOSELLECK, Reinhart: Futures Past. On the Semantics of Historical Time. Columbia University Press 2004. LAMPING, Dieter (ed.): Handbuch Lyrik. Theorie, Analyse, Geschichte. J. B. Metzler/Springer Verlag: Berlin 2016. VOJVODÍK, Josef – WIENDL, Jan: Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence. Institut pro studium literatury: Praha 2918. WHITE, Hayden: Metahistorie. Historická imaginace v Evropě devatenáctého století. Host: Brno 2011. WOESLER, Winfried (ed.): Ballade und Historismus. Die Geschichtsballade im 19. Jahrhundert. C. Winter Verlag: Heidelberg 2000. ZYMNER, Rüdiger: Lyrik. Umriss und Begriff. Mentis: Paderborn 2009. Last update: KCLVOJVO (31.01.2021)
|
|
||
|
Dějiny, dějinné události a lyrika tvoří přibližně od raného novověku pozoruhodnou alianci, která však byla literární vědou – na rozdíl od reflexe dějin v románu a dramatu – více či méně ještě donedávna opomíjena nebo marginalizována. Ukazuje se však, že lyrika jako metakognitivní literární druh může dějiny s jejich proměnami, s jejich tzv. „převratnými událostmi“ i kataklysmaty reflektovat velmi nuancovaně, různorodě a mnohotvárně. Reflexe dějin a dějinných kontextů je také aspektem, v němž se v básni nezřídka protíná tematizace a reflexe politiky a dějin. Zdá se, že ve vztahu k dějinám je lyrika schopna zprostředkovat pravdu, kterou dějepisectví zprostředkovat nemůže nebo nechce, ať již jde o omyly, chyby, lži i zločiny dějin, dějepisectví – i jejich aktérů. Básnické nebo (v širším slova smyslu) literární pravdy jsou ovšem „pravdami“ svého druhu a jako takové se dostávají do konfliktu s historickými pravdami. Báseň může konstituovat model anti-dějin jako opozici ke kanonizovaným interpretacím oficiálního dějepisectví. Pravda/pravdy, které zprostředkovává lyrika, by bylo možné charakterizovat v návaznosti na metaforologii Hanse Blumenberga jako metaforické pravdy. Blumenberg přichází s pojmem „absolutní metafory“ a má na mysli „přenesené“ významy, které se vymykají pojmové logičnosti. Metafora má v Blumenbergově uvažování kulturně-antropologický význam: z této perspektivy by bylo možné, podle Blumenberga, lidskou bytost chápat jako animal metaphoricum, jako bytost, která kreativně vytváří síť metaforických myšlenkových figur a vazeb, jejichž prostřednictvím se „zabydluje“ ve světě a přistupuje k jeho skutečnosti. Metafory nejsou jen rétorickým prostředkem, ale je jim vlastní také antropologická a zvláštní epistemologická funkce, i ve své obraznosti a „nepřesnosti“ (ve srovnání s rigorózností teoretického jazyka) odpovídá metafora vysokému stupni abstraktnosti pojmů jako „bytí“, „dějiny“, „svět“. Metafory dávají světu strukturu, reprezentují skutečnost, kterou lze jako celek jen stěží postihnout. Na konkrétních básních budou v semináři sledovány a diskutovány teoretické, metodologické, žánrově specifické (např. historická balada, „momentka“, historická „báseň rolí“ ad.) a hermeneutické aspekty vztahu lyriky a dějin. Hlavní teoreticko-metodologické okruhy: lyrika – dějiny a kulturní paměť; historismus jako estetický program lyriky; lyrika jako médium historické (‘národní’) paměti; událost a její lyrická narace; archeologie času v básni; historické obrazy a metafory; lyrika jako kontra-dějiny, politická poezie a dějiny. Vzhledem k velmi rozsáhlému materiálu se výběr textů zaměří na „paradigmatické“ básně české lyriky konce 19. a hlavně 20. století (s případnou komparací s básněmi zahraničních autorů): Možné tematické okruhy: Rok 1848; historismus a kritika modernismu kolem 1900; 1. sv. válka a boj za samostatnost; moskevské procesy; Mnichov 1938, 2. sv. válka a odboj; „stalinská epocha“ a její reflexe; srpen 1968 a Jan Palach; „historie“ normalizační každodennosti. Neruda, Frič, Zeyer, Karásek ze Lvovic, Dyk, Medek, Kolman-Cassius, Seifert, Halas, Zahradníček, Hrubín, Šiktanc, Hejda, Pištora, Holub, Kabeš, Juliš. Výběr autorů a textů může být upřesněn na základě společné domluvy. Last update: KCLVOJVO (31.01.2021)
|