|
|
|
||
|
Last update: Mgr. Matouš Jaluška, Ph.D. (26.01.2018)
„Všichni křesťané, židé i Saracéni, císaři, knížata, králové, vévodové, hrabata, urozenci, vazalové, klerici, měšťané, vesničané, malí i velcí, si neustále lámou hlavu nad trobar a nad uměním zpěvu, protože chtějí básně skládat, nebo jim rozumět, nebo je říkat, nebo jim naslouchat. A díky trubadúrům nikdo zlý ani dobrý na světě neupadá v zapomnění.“ Tak hovoří někdy na přelomu 12. a 13. století o básnickém umění okcitánských trubadúrů, Raimon Vidal de Bezaudun ve svém poetickém traktátu, prvním tohoto druhu. Raimonova trubadúrská poezie působí v každém údu „politického těla“ společnosti a vztahuje se rovněž k času, alespoň k tomu lidskému, určenému vzpomínáním a zapomínáním, neboť člověku umožňuje dosáhnout „věčné památky“. Pro nás se však trubadúrská poezie sama stává monumentem, namísto toho, aby monumentalizovala. Nejméně od 15. století totiž hraje v evropském uvažování o literární historii roli kouzelné epochy, v níž byly položeny základy literatury v moderních jazycích (namísto latiny) a tyto jazyky se učily vypovídat o upřímné a pročišťující lásce, tedy v modu, který alespoň dával příslib pozdějšího obratu k introspektivní lyrice. V interpretačním semináři se zaměříme na reprezentativní díla trubadúrské tradice. Budeme zkoumat nejen to, co a jak se v nich říká o řeči, lásce a o moci člověka nad člověkem, ale také to, kudy k nám tato díla došla. Na rozdíl od dosud převažujícího přístupu se tak pokusíme nevytrhovat jednotlivé básně z jejich rukopisného kontextu, ale naopak uchopíme konkrétní rukopisné situace jako příležitost dobrat se smyslu. Kromě dvou základních českých výborů z trubadúrské poezie (Vzdálený slavíkův zpěv, Praha: SNKLU 1963, a Přátelé, přiléhavý složím vers, Praha: Argo 2001) proto sáhneme i k doslovným překladům konkrétních realizací jednotlivých básní ve zpěvnících. Podmínkou pro udělení zápočtu je aktivní účast na hodinách a přednes (+ odevzdání) krátkého referátu, věnovaného nějakému trubadúrovi či problému. Pořádek jednotlivých témat (i studentských prací) bude upřesněn na první hodině, při diskusi nad materiálem. Všechny poetické texty budou k dispozici v českých překladech, sekundární literatura bude občas v angličtině. Schopnost číst francouzsky a španělsky představuje výhodu, ale není nutná. Seminář může posloužit magisterským studentům filologických oborů či historie s hlubším zájmem o středověk i studentům bakalářského cyklu, kteří se zde budou uvedeni do studia starší literatury a mohou se dozvědět něco o spletitém procesu zrodu kanonických textů. Studentům bohemistiky zde budou vybaveni pro to, aby mohli v českou středověkou literaturu pojmout jako velmi zajímavou a plodnou periferii vůči hlavnímu evropského proudu, do něhož (ze stejně periferní pozice) vplývá i trubadúrská poezie.
Rámcové okruhy: Přesný obsah a posloupnost témat vyplyne ze zájmu či potřeb studentů. Rámcově lze okruhy stanovit podle hlavních žánrů takto: (1) „Klasické“ cansony (2) Sirventesy, písně odvrácení od dámy ke světu (3) Enigmatické písně jako problémy k řešení (4) Pastorely (5) Alby – písně o naplnění tužeb nejrůznějšího druhu (6) Tensony, diskusní písně (7) Narativní žánry (8) Otevřeně náboženské písně (9) Trubadúrské životopisy (10) Poetiky
|