Tématem semináře jsou možnosti a pozice ?interpretačního diskurzu? za hranicemi škol, skupin, konvečních kanonických systémů, tedy pozice, které hledají nové možnosti přístupu k literatuře a umění vůbec napříč dějinami literatur, umění, kultury, které jsou mezioborově zaměřené a otevřené různým myšlenkovým impulzům a které by bylo možné charakterizovat jako ?solitérní? popř. ?singulární?. Je nápadné, že tyto přístupy nejsou metodologicky vyhraněné; podstatný je subjektivní přístup, osobní zkušenost, ale na druhé straně konceptuální rozmanitost, nápaditost a originalita. Jedním z takových ?solitérů? je historik a teoretik umění a obrazu, Georges Didi-Huberman (nar. 1953), jehož kniha Devant le temps (2000) vyšla v roce 2008 v českém překladu Operačními pojmy, které jsou také pro DIDI-HUBERMANovo teoretické myšlení podstatné, mohou být ve zde sledovaných souvislostech pojmy ?anachronismus? a ?paradox?. V knize nazvané Před časem vyslovuje DIDI-HUBERMAN myšlenku, že je nezbytné vrátit se k umělecko-teoretickému myšlení, které se může z časového odstupu jevit jako neaktuální, ?zastaralé?, anachronické. DIDI-HUBERMAN mluví o ?paradoxní plodností anachronismu? v souvislosti s myšlením tří velkých postav teorie obrazu: Abyho Warburga, Waltera Benjamina a Carla Einsteina a razí cestu, která vede od ?archeologie? anachronismu k ?modernosti? anachronismu.
Pozornost má být věnována také ?solitérům?, kteří ve své době často téměř zapomenutí, jsou dnes považování za velké postavy moderního myšlení.
