Neodkladné a neopakovatelné úkony

• Thesis title in Czech: Neodkladné a neopakovatelné úkony
• Thesis title in English: The Urgent and the Non-Repeatable Actions
• Key words: neodkladné a neopakovatelné úkony, přípravné řízení, zahájení trestního stíhání
• English key words: urgent and non-repeatable actions, pre-trial criminal proceedings, initiation of criminal prosecution
• Academic year of topic announcement: 2020/2021
• Thesis type: diploma thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Criminal Law (22-KTP)
• Supervisor: JUDr. Jiří Mulák, Ph.D.
• Author: hidden - assigned and confirmed by the Study Dept.
• Date of registration: 09.11.2020
• Date of assignment: 18.11.2020
• Confirmed by Study dept. on: 16.09.2022
• Date and time of defence: 16.09.2022 09:00
• Venue of defence: Právnická fakulta UK, nám. Curieových 7, Praha 1, 312, 312
• Date of electronic submission: 26.07.2022
• Date of proceeded defence: 16.09.2022
• Opponents: JUDr. Dalibor Šelleng, Ph.D.

Preliminary scope of work

Neodkladné a neopakovatelné úkony jsou zvláštní skupinou procesních úkonů orgánů činných v trestním řízení. Přesnou definicí neodkladných i neopakovatelných úkonů disponuje trestní řád, ale zjednodušeně lze říci, že neodkladný úkon je nutné provést před zahájením trestního stíhání, protože jinak ztratí svou důkazní hodnotu, a neopakovatelným úkon nelze už zopakovat v řízení před soudem. Neexistuje taxativní seznam, jenž by stanovil, který úkon je neodkladný nebo neopakovatelný. Neodkladnost a neopakovatelnost úkonu se proto vždy zjišťuje v jednotlivých individuálních případech dle skutkových okolností a ve vztahu ke konkrétní osobě v rámci aplikační praxe, byť pro takové posuzování soudní rozhodovací praxe poskytuje řadu vodítek.

Přípravné řízení, tj. předsoudní část trestního řízení, lze rozdělit na prověřování (před zahájením trestního stíhání) a vyšetřování (po zahájení trestního stíhání). Z pohledu orgánů činných v trestním řízení je nejpodstatnější vlastností neodkladných a neopakovatelných úkonů to, že mohou být prováděny i před zahájením trestního stíhání a jimi získané podklady mohou (např. v podobě protokolu o provedení úkonu) za dalších podmínek sloužit jako důkazní prostředek v řízení před soudem. Podezřelý má přitom během prověřování méně procesních práv než obviněný během vyšetřování. Nejen s ohledem na to je tedy důležité správně posoudit, který úkon je neodkladný či neopakovatelný, a který ne. Určení neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu je přitom podstatné, protože nezřídka ovlivňuje důkazní použitelnost skutečností, jeho prostřednictvím zjištěných.

Struktura této je koncipována tak, že postupuji od generálního výkladu ke konkrétnějším tématům. Po krátkém úvodu vymezuji v první části neodkladné a neopakovatelné úkony a představuji jednotlivá kritéria pro jejich posuzování. V druhé části se zaobírám odlišnostmi provádění neodkladných a neopakovatelných úkonů v jednotlivých fázích trestního řízení. Ve třetí části konfrontuji český institut neodkladných a neopakovatelných úkonů s rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva. Ve čtvrté části představuji kritéria posuzování přípustnosti důkazních prostředků získaných prostřednictvím neodkladných a neopakovatelných úkonů v řízení před soudem a představuji vybrané procesní vady těchto úkonů. V páté části popisuji důsledky ideového konfliktu mezi zájmem na odhalování trestné činnosti a právem na obhajobu, resp. omezeným uplatňováním zásady kontradiktornosti vzhledem k neodkladným a neopakovatelným úkonům.

Z hlediska více kazuisticky koncipovaných částí této práce v nejobsáhlejší šesté části rozebírám vybranou část rozhodovací praxe vzhledem k rekognici, domovní prohlídce, výslechu svědka, odposlechu a pachové identifikaci osob. Následně v sedmé části provádím komparatistické srovnání mezi českou a slovenskou úpravou, kdy jednotlivé odlišnosti dokresluji výběrem ze slovenské soudní rozhodovací praxe. V rámci úvah o budoucí právní úpravě pak v osmé části rozebírám vzhledem k neodkladným a neopakovatelným úkonům relevantní části připravované rekodifikace trestního řádu, a to i s ohledem na řešení vybraných problémů současné právní úpravy. V závěru pak provádím syntézu v rámci celé práce rozebraných poznatků.

Preliminary scope of work in English

Urgent and non-repeatable actions are a special group of procedural actions of authorities involved in criminal proceedings. The criminal code provides a precise definition of urgent and non-repeatable actions, but in layman's terms, an urgent action must be carried out before the initiation of criminal prosecution, because otherwise it will lose its evidentiary value, and a non-repeatable action cannot be repeated in court proceedings. There is no exhaustive (enumerative) list that would determine which action is urgent or non-repeatable. The urgency and non-repeatability of an action are therefore always determined in each case according to the factual circumstances and relation to a specific person within the framework of application practice, even though judicial decision-making practice provides guidelines for such an assessment.

Pre-trial criminal proceedings can be divided into two parts, the part before the initiation of criminal prosecution and the part after the initiation of criminal prosecution. From point of view of the authorities involved in criminal proceedings, the most essential feature of urgent and non-repeatable actions is that they can be carried out even before the initiation of criminal prosecution and the evidence obtained by them can (e.g., in the form of a protocol on the execution of the action) under other conditions serve as means of evidence in a proceeding before the court. A suspect before the initiation of the criminal prosecution has fewer rights than an accused after the initiation of criminal prosecution. It is not only for this reason that it is important to correctly assess which action is urgent or non-repeatable and which is not. Determining the urgency and non-repeatability of the action is essential, as it often affects the evidentiary applicability of the facts ascertained through them.

In my thesis, I proceed from a general description to more specific topics. After a short introduction, in the first part, I define urgent and non-repeatable actions and present individual criteria for their assessment. In the second part, I deal with the differences in the implementation of urgent and non-repeatable actions in respective phases of criminal proceedings. In the third part, I confront the Czech institute of urgent and non-repeatable actions with the decision-making practice of the European Court of Human Rights. In the fourth part, I present the criteria for assessing the admissibility of evidence obtained through urgent and non-repeatable actions in court proceedings and point out selected procedural defects of these actions. In the fifth part, I describe the consequences of the ideological conflict between the interest in detecting criminal activity and the right to defence due to limited application of the adversarial principle relating to urgent and non-repeatable actions.

Regarding more casuistically conceived parts of this work, in the most comprehensive sixth part, I describe a selected segment of decision-making practice regarding identity parade (police line-up), house search, witness questioning, wiretapping (interception and recording of telecommunications) and scent identification of persons. Subsequently, in the seventh part, I make a comparison between the Czech and the Slovak regulations, where I draw out the individual differences with a selection from the Slovak judicial decision-making practice. As part of the consideration of future legislation, in the eighth part, I analyse the relevant sections of the presumably upcoming re-codification of the criminal code concerning the urgent and non-repeatable actions, also regarding the solution of selected problems of the current legislation. In the end, I perform a synthesis of the knowledge within the framework of the entire work.