Uvězněni v nekonečnu: Středoevropská panoramata a jejich role v procesech národní emancipace

• Thesis title in Czech: Uvězněni v nekonečnu: Středoevropská panoramata a jejich role v procesech národní emancipace
• Thesis title in English: Trapped in the Infinity: Central European Panoramas and Their Role in the National Emancipation Processes
• Key words: panoráma|archeologie médií|masová zábava|kolektivní identita|nacionalismus
• English key words: panorama|media archaelogy|mass entertainment|collective identity|nationalism
• Academic year of topic announcement: 2018/2019
• Thesis type: diploma thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Film Studies Department (21-KFS)
• Supervisor: doc. PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D.
• Author: hidden - assigned and confirmed by the Study Dept.
• Date of registration: 11.06.2019
• Date of assignment: 11.06.2019
• Administrator's approval: not processed yet
• Confirmed by Study dept. on: 11.06.2019
• Date and time of defence: 04.09.2020 09:00
• Date of electronic submission: 31.07.2020
• Date of proceeded defence: 04.09.2020
• Submitted/finalized: committed by student and finalized
• Opponents: prof. PhDr. Ivan Klimeš

Guidelines

Již od průkopnických dob spojených s osobou publicisty C. W. Cerama se pozornost badatelů v oboru mediální archeologie vrací k jednomu z nejmonstróznějších optických aparátů – panoramatu. Podobně jako v případě dalších optických vynálezů a hraček lze i na panoramatu dlouho před počátkem dějin kinematografie pozorovat a popisovat fenomény symptomatické později pro filmové médium, zároveň se ale panoráma stalo rovněž prvním příkladem moderní masové zábavy. Ve všech svých charakteristických rysech – technologickou aktualizací klasické renesanční perspektivy počínaje a promyšlenými způsoby moderní marketingové práce konče – je panoráma definováno již svým vynálezcem, Britem Robertem Barkerem. Tento autodidakt a zprvu nepříliš úspěšný portrétista, miniaturista a učitel kreslení se měl v závěru 18. století ke svému vynálezu nechat inspirovat – příznačně pro nadcházející 19. století – výhledem na krajinu. A právě realistické pohledy do krajiny se staly námětem prvních panoramat, pro jejichž účel dokázal Barker i díky svým dřívějším experimentům přepracovat systém klasické perspektivy, jejíž účinek na zakřivené ploše selhává.^[1]
Barkerem využívané tematické zaměření panoramat na realistická vyobrazení konkrétních míst bylo výhodné i při uvádění jednotlivých děl při dlouhých mezinárodních turné – malba pro své pochopení nevyžadovala znalost žádného konkrétního příběhu. Podobně tomu bylo také v případě prvních panoramat prezentovaných ve Vídni či v Praze na počátku 19. století.^[2] Postupem času se ovšem okruh námětů panoramat přece jen rozšiřoval. Jacques Aumont spektrum námětů shrnuje takto: „Zvláštní oblibě se těšily mořské břehy […], ale také komplexy fiktivních scén, bitev […] nebo ukřižování […]. Statické, ale přesto uchvacující obrazy mistrovských děl přírody, velkých událostí dějin nebo velkých vlasteneckých počinů současnosti. Nebylo by nic jednoduššího než podrobit tyto panorámy tematickému čtení: jednalo by se o běžná témata celého 19. století.“^[3]
Aumont má sice pravdu, když náměty panoramat označuje za běžné v průběhu celého století – obdobné tematické rozpětí můžeme pozorovat jak v malířství, tak i u jiných optických vynálezů či pouťových zábav, především v různých formách dioramat. I tak ovšem nelze tvrdit, že by šíře námětů panoramat nevykazovala pozoruhodné vnitřní tenze. V průběhu 19. století lze totiž sledovat postupné rozšiřování tematického spektra a spolu s ním i cílené využívání panoramatu nejen coby “pouhé” vizuální atrakce, ale coby média představujícího svému publiku velké příběhy dějin, nezbytně spojené i s prezentací určitého světonázoru. Týká se to jak panoramat s náboženskými motivy, budovanými například v kontextu poutních míst, tak především některých panoramat vzniklých většinou v závěru 19. století, která se v tematické i “distribuční” rovině značně odchýlila od původního barkerovského kosmopolitního modelu a sloužila k manifestaci národní emancipace se zaměřením na konkrétní lokální publikum.
Ve své diplomové práci bych se rád zaměřil právě na problematiku těchto panoramat, jež pracovně označuji jako “vlastenecká”. K tématu přistupuji s hypotézou, že podobně jako další moderní masová média začalo být také panoráma po prvotní fázi vizuální atrakce využíváno vedle vyprávění příběhů také k manifestaci politických záměrů. A tak namísto kočovných produkcí představujících realistické obrazy vzdálených končin světa se v souvislosti s formováním novodobých evropských národů začala objevovat i panoramata využívající svého potenciálu v ovlivňování mas k deklaraci národní emancipace. I tento rys přitom vedle dalších charakteristik vnímám u panoramatu coby předzvěst moderních forem masové komunikace.
S ohledem na historický vývoj druhé poloviny 19. století, proces formování moderních evropských národů a jejich státoprávních nároků se potřeba manifestovat své národní zájmy i prostřednictvím moderního masového média velmi silně vztahuje k regionu střední Evropy, kde se dochovala celkem tři historická vlastenecká panoramata. V centru mého zájmu stojí pochopitelně pražské Maroldovo panoráma bitvy u Lipan, mimochodem představené na téže výstavě jako Kříženeckého Český kinematograf. Zajímavé paralely lze ale nalézt také v okolních státech: S emancipačními snahami v oblasti Tyrolska souvisí vznik panoramatu bitvy na Bergiselu v Innsbrucku, nástrojem polské národní emancipace a vymezení vůči Rusku se pak stalo panoráma bitvy u Racławic ve Lvově. Na případě všech těchto tří panoramat lze ovšem díky jejich trvající existenci sledovat a reflektovat nejen manifestaci národní emancipace v závěru 19. století, ale i proměny národní a politické identity jednotlivých zemí a s nimi související proměnlivé módy prezentace panoramatu divákům. Zatímco v Praze se tyto proměny podepsaly v posledních letech především odsunutím panoramatu na okraj zájmu a jeho postupnou devastací, v Tyrolsku i Polsku jsou i dnes panoramata pozoruhodně využívána coby nástroj konstrukce regionální, resp. národní identity. V polském případě je tento aspekt ještě umocněn poválečným stěhováním panoramatu do Vratislavi a jeho rolí na popolštění původně německého města. Čtvrtým příkladem, s nímž chci ve své analýze vlasteneckých panoramat pracovat, je pak velmi specifický příklad panoramatu bitvy u Frankenhausenu v durynském Bad Frankenhausenu, jež vzniklo teprve na konci 80. let 20. století a jež je pozoruhodným příkladem využití starého média zcela v souladu s jeho tradiční praxí pro manifestaci krajně problematické národní identity v bývalé NDR.
V dosavadní praxi mediálněarcheologického či kunsthistorického výzkumu je obvykle věnována pozornost především historickým panoramatům z 19. století, zatímco novodobým revivalům starého média je do jisté míry upírána pozice relevantního objektu zájmu. Reflektovány jsou v první řadě technologické a umělecké (resp. uměleckořemeslné) aspekty panoramat, v souvislosti s jejich náměty se pak nutně zmiňují i jejich historické či politické předpoklady. Samotné roli panoramatu coby masového média v manifestaci národní emancipace a formování národní identity ovšem není obvykle věnována zásadnější pozornost. Je přitom pozoruhodné, že teoretici a historikové, kteří se například v českém kontextu dotýkají tématu národní identity, mají obvykle potřebu vyrovnávat se mimo jiné právě i s existencí a námětem Maroldova panoramatu, jež patří do vymezené skupiny vlasteneckých panoramat – ať už je to Jan Tesař s tezí národního komplexu, Françoise Mayer vycházející z Tesařových myšlenek při analýze české národní identity či Milena Bartlová při úvahách o místech paměti. Pro svůj výzkum si proto za východiska volím jak dosavadní poznatky z oboru mediální archeologie, tak i soudobé uvažování o problematice národa a národní identity. S využitím sekundární literatury i primárních pramenů chci ve své práci hledat průsečíky mezi praktikami raného masového média (ovšem i v jeho možných novodobých variantách), teoretickými koncepty národa a národní identity i fenoménem míst národní paměti. V takto vymezeném poli je pak mým záměrem analyzovat mechanismy, kterými může rané masové médium formovat (či deformovat) národní identitu či kolektivní paměť, a to nejen v době svého vzniku, ale také v poměrně dlouhém následujícím období.


^[1] Stephan Oettermann, The Panorama: History of a Mass Medium, Zone Books, New York 1997, s. 99-113.
^[2] Pavla Machalíková, Panorama a techniky iluze. In: Taťána Petrasová, Pavla Machalíková (eds.), Člověk a stroj v české kultuře 19. století, Academia, Praha 2013, s. 106.
^[3] Jacques Aumont, Proměnlivé oko aneb Mobilizace pohledu. In: Petr Szczepanik (ed.), Nová filmová historie – Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury, Nakladatelství Herrmann & synové, Praha 2004, s. 172.

References

- Milena Bartlová (ed.), Co bylo Československo? Kulturní konstrukce státní identity, Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 2017.
- Milena Bartlová (ed.), Ř! Česká národní identita v současném výtvarném umění, Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 2013.
- Milena Bartlová, Jindřich Vybíral (eds.), Budování státu: Reprezentace Československa v umění, architektuře a designu, Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 2015.
- Jana Brabcová, Luděk Marold, Praha: Odeon 1988.
- C. W. Ceram, Eine Archäologie des Kinos, Hamburg: Rowohlt Verlag 1965.
- Petra Hanáková, Výzva perspektivy: Obraz a jeho divák od malby quattrocenta k filmu a zpět, Praha: Academia 2008.
- Germán Hidalgo Hermosilla, Panoramic view and national identity: two of Santiago de Chile's public spaces in the second half of the nineteenth century. Planning Perspectives, roč. 24, 2009. č. 3, s. 319-347.
- Erkki Huhtamo, Illusions in Motion: Media Archaelogy of the Moving Panorama and Related Spectacles, Cambridge: MIT Press 2013.
- Ralph Hyde, Panoramania! The Art and Entertainment of the „All-embracing“ View, London: Barbican Art Gallery / Trefoil 1988.
- Ivan Klimeš, Jan Wiendl (eds.), Kultura a totalita: Národ, Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2013.
- Věra Laštovičková (ed.), Cizí dům? Architektura českých Němců 1848–1891, Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 2015.
- Adolf Laube, Max Steinmetz, Günter Vogler, Illustrierte Geschichte der deutschen frühbürgerlichen Revolution, Berlin: Dietz Verlag 1974.
- Gerd Lindner, Vision und Wirklichkeit: Das Frankenhausener Geschichtspanorama von Werner Tübke, Bad Frankenhausen: Panorama Museum 2009.
- Françoise Mayer, Češi a jejich komunismus: Paměť a politická identita, Praha: Argo 2009.
- Jan Musil (ed.), Národ a Evropa v českém myšlení, Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity J. E Purkyně 2015.
- Stephan Oettermann, Das Panorama: Die Geschichte eines Massenmediums, Frankfurt am Main: Syndikat 1980.
- Taťána Petrasová, Pavla Machalíková (eds.), Člověk a stroj v české kultuře 19. století, Praha: Academia 2013.
- Martin Profant, Úděl, úkol, národ: Pokusy o etické pojetí národa v českém myšlení 19. století, Praha: Nakladatelství Epocha 2017.
- Lucie Storchová a kol., Koncepty a dějiny: Proměny pojmů v současné historické vědě, Praha: Scriptorium 2014.
- Kateřina Svatoňová, Odpoutané obrazy: Archeologie českého virtuálního prostoru, Praha: Academia 2013.
- Mila Szczecina, Marek Pieniążek, and Victor Adorjan: The Panorama Racławicka: a Battleground for Identity. Performer, roč. 2, 2012, č. 5. Dostupný na WWW: [vyšlo 15. 11. 2012; cit. 22. 5. 2018].
- Petr Szczepanik (ed.), Nová filmová historie – Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury, Praha: Nakladatelství Herrmann & synové 2004.
- Radka Šustrová, Luba Hédlová (eds.), Česká paměť: Národ, dějiny a místa paměti, Praha: Academia/Památník Lidice 2014.
- Jan Tesař, Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky, Praha: Prostor 2014.