Motivace romských dětí ke vzdělávání a učení

• Thesis title in Czech: Motivace romských dětí ke vzdělávání a učení
• Thesis title in English: The motivation of Roma childern to education and learning
• Key words: Motivace k učení, Romské etnikum, životní hodnoty, sociokulturní handicap, sociální znevýhodnění, minorita, edukace Romů, Romská komunita, smysl života, generativita, životní role.
• English key words: Motivation for learning, Romani ethnicity, values, socio-cultural handicap, social disadvantage, minority, education of Romani children, Romani community, Romani people andthe meaning of life, generativity, life roles.
• Academic year of topic announcement: 2014/2015
• Thesis type: diploma thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Education (21-KPED)
• Supervisor: Mgr. Tereza Komárková, Ph.D.
• Author: hidden - assigned and confirmed by the Study Dept.
• Date of registration: 30.06.2015
• Date of assignment: 30.06.2015
• Administrator's approval: not processed yet
• Confirmed by Study dept. on: 19.04.2016
• Date and time of defence: 24.05.2017 09:00
• Date of electronic submission: 29.03.2017
• Date of proceeded defence: 24.05.2017
• Submitted/finalized: committed by student and finalized
• Opponents: PhDr. Daniela Sedláčková, Ph.D.

Guidelines

Vzhledem ke své osmnáctileté zkušenosti s Romy, jejich vzděláváním a výchově prostřednictvím volnočasové pedagogiky; díky spolupráci se školami, kde se vzdělávají; vlastní zkušeností s kolektivy tříd, kde podstatná část je tvořena právě romskými dětmi; dlouholetým zkušenostem práce s předškolními dětmi kde, dochází k určité kompenzaci předškolního vzdělávání, které často dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí při vstupu na základní školy chybí a cílem je připravit děti na úspěšný vstup do první třídy; zkušenostem s rodiči romských dětí a celými rodinami a komunitou Romů v Táboře a okolí, jsem se rozhodl věnovat se tématu motivace Romů, respektive romských dětí k učení.
Práce se bude zabývat problematikou vzdělávání romských dětí a jejich motivací k učení. Vychází z obecného předpokladu, že motivace Romského etnika obecně je v rozporu s obecně uznávanou hodnotou vzdělání u majority. Prakticky se tato situace ve výuce může projevovat neochotou se učit, narušovat edukační proces, nenavštěvovat ZŠ a nepokračovat v další formě vzdělávání, která není státem právně nastavená. Výsledky výzkumu by mohly poukázat na možnosti začlenění uměleckých a praktických forem výuky, které vtáhnout žáky z romské minority do procesu učení, neboť nejsou jednostranně zaměřené na kognitivní uchopování abstraktní učební látky. Motivace k učení je jako základní pilíř úspěšnosti žáka, zvyšující učební výkon, je u každého žáka rozdílný a motivující skutečnosti se liší. Z důvodů vlastních zkušeností a dlouhodobého kontaktu, jsem se rozhodl zkoumat motivaci k učení u Romů metodou etnografické studie, kdy díky dlouhodobému kontaktu si mohu dovolit požití neformálního, nestrukturovaného rozhovoru.
Výzkumný problém: Motivace k učení u Romů a jejich dětí. Kulturně historické determinanty Romů v kontrastu s nastavením majoritní společnosti.Hodnota vzdělání u Romů.
Cíle výzkumu: Hlavním cílem výzkumu bude popsat situaci romských dětí a rekognoskace motivace k učení v prostředí sociálního vyloučení a romských rodinách v Táboře, především mezi dětmi navštěvujícími KC Cheiron, respektive nízkoprahové zařízení, které provozuje, kde jsou vedeni k vytváření předškolních návyků, doučující se a celkově tráví volný čas. Díky úzkému kontaktu s touto skupinou a dlouholetému pozorování, znalosti mnohých kazuistik, je reálné provádět aktuálně etnografickou studii, i s ohledem na mnohaletou zpětnou reflexi s jednotlivými účastníky výzkumu. Užší výzkum bude prováděn formou neformálních rozhovorů jak s dětmi, tak i s dospívajícíma a též jejich rodiči. Vzhledem k charakteristickému rysu Romů, vše vztahovat k emocím, lze základní odpověď týkající se procesu výuky a vlastní motivace determinovat vyjádření postoje: „Mne to nebaví!“, tedy, subjektivně pociťovaná monotónnost vyučování, nuda, atd. Tento postoj stojící hluboko v prožívání mnohdy silně ovlivňuje postoj dětí ke škole. U dospívajících je toto afektivní východisko determinantem, který je často odvede od jakéhokoliv dalšího vzdělávání, jak alespoň napovídají dosavadní pozorování. Mnohdy i zákonem daná nutnost vydržet povinnou školní docházku, odradí tuto charakteristickou skupinu od vzdělávání. Lze nahlížet též i neuchopení motivační krize, která potká každé dítě a jejíž podchycení by měl zajistit učitel. Tyto východiska budou v práci taktéž zohledněna.
Rozhovory, diskuse budou vedeny nestrukturovaně. Na základě dlouhodobé vazby s dotázanými, je možná realizace tohoto neformálního pojetí s velkým exploračním záběrem. Spontánní generování otázek v rozhovorech bude směřováno k dotazování po motivaci k učení, jejíž modifikace se může odrážet od hmotného zvýhodnění, až po touhu a chuť porozumět, nebo možnost měnit vlastní život, mít se lépe, atd.
Výzkumné metody: Etnografická studie
– Pozorování
– Nestukturované a neformální rozhovory
Nakolik se sociokulturní a historická východiska stále odráží v motivaci Romů k učení, se pokusím zjistit výzkumem vycházející z technik etnografické studie. Východiskem pro údaje, které budou základem a na nichž budu stavět, budou rozhovory s dětmi a dospívajícími navštěvující nízkoprahový klub CheironT v Táboře a dále pozorování programu doučování a předškolky, rozhovory s kolegyněmi a dospělými Romy, rodiči dotazovaných dětí. K dosažení stanoveného cíle, krom dlouholetého pozorování, uskutečním rozhovory s kolegyněmi, rodiči dětí, dospívajícími Romy ve věku od šestnácti do sedmnácti, zbytek rozhovorů se uskuteční s Romskými dětmi ve věkovém rozmezí devět až třináct let.
V rovině zvoleného cíle, lze pojmout výzkum v mnohem širším měřítku. Získaná data budou jen jistou částí celku a především vypovídají o konkrétní lokalitě, která je již v ohledu na práci s Romy poměrně zkultivovaná, právě osmnáctiletým působením zmíněného nízkoprahového centra, kde bude průzkum prováděn. Například situace ve vyhrocených lokalitách jako je Šluknov, nebo Ústí nad Labem, by získaná data vykreslila v extrémnějších podobách. Záměrně jsem však použil možnost pozitivního ovlivnění motivace k učení a jeho působení na romské děti.
Naplnění cíle výzkumu spatřuji především ve východisku uchopení odlišností romské minority a zohlednění těchto odlišností ve výuce. Vezmeme-li v úvahu teorii učení, kterou vyvinul J. Kolb, rozlišující typy učení na: experimentální (činnosti), reflexivní, teoretické a aplikující, tedy Kolbův cyklus, je možné jej použít při hledání adekvátního výukového přístupu směrem k Romskému etniku. Různí lidé, dle svého založení preferují různé typy učení. Zkušenosti lektorů a učitelů působících v edukaci Romů ukázali směrem ke kombinaci teorie a praxe, s tím, že důraz kladený na vlastní zkušenost, směřující k činnosti je motivací k teoretickému učení. V kontextu této teorie bych rád uchopil východiska výzkumu.
Lze se též, v souvislosti s nastavením cílů výuky, ptát zda majoritní nastavení cílů, nezpůsobuje romské minoritě stres. V případě, že jsou tyto výukové cíle tak nastaveny, je další otázkou, zda je reflektována odlišnost romské minority ve výukovém procesu a zda neúspěch dětí při realizaci úkolů, je-li patřičně ohodnocen známkou pod průměrem zbytku třídy, není opakovanou sankcí vedoucí k ztrátě jakékoliv motivace. To je další pohled, který bych rád zohlednil.
Mají rovné příležitosti ve vzdělání, neboť celá vzdělávací soustava neakceptuje jejich potřeby, které jsou odlišné od potřeb většinové společnosti? Lze jejich přístup ke škole schovat pod nálepku „sociální nepřizpůsobivosti“? Problém to neřeší, pouze přesouvá od společnosti a školy, nebo případného hledání pedagogických přístupů zpět k Romům, kteří spolu s jejich dětmi mají odlišnou mentalitu, vytvořenou na základě etnických, historických a národně biografických zkušeností, a na toto by měla reagovat pedagogika a školy.
Je odlišnost hodnot je natolik determinující a zážitky ze školy natolik traumatizující, že cesta Roma, Romky vede výše popsaným směrem? Paradoxem je i mnohé umístnění školou povinných Romů v Diagnostických ústavech, pro jejich záškoláctví. Tato cesta Romů za vzděláním je pouhou předsíní pro Nápravná zařízení. V prohlubování tématu motivace k učení u romských dětí se odráží celý komplex témat, která sice stojí z hlediska výzkumu poměrně daleko od sebe, ale velmi úzce spolu souvisí a vytváří společně kontext reality, který odráží právě cíli projektu.
Rád bych v závěru práce, podepřené popsaným výzkumem, který bude částí celku práce stojící též na teoretické bázi, opírající se zejména o sociokulturní a historická východiska vytvářející dynamiku prožívání edukace romským dítětem, navrhl jisté východisko. Řešení problému Romů a jejich edukace, by mohlo vycházet nejen od změny postoje společnosti, ale i od změny pedagogického přístupu. Především využití pedagogiky zážitkové. Využití směrů pedagogiky, která užívá slovní hodnocení a je umělecká. Waldorfská pedagogika by mohla být optimální, nebo i Montessori pedagoka. Intuitivní pedagogika, která staví na vztahu a zájmu, nikoliv formálnosti. Také ucelená předškolní výchova a patrně největší překážka jako je práce s rodiči. Zájem, plodí zájem a z vlastní zkušenosti vím, že se dá dlouhodobým působením i s dospělými Romy pracovat.

References

BERNE, E. Co řeknete až pozdravíte. Praha: Portál, 2013
DAVIDOVÁ E., Romano Drom – Cesty Romů 1945-1990. Olomouc:Univerzita Palackého, 2004.
HENDL, J.: Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005.
KASÍKOVÁ, H., VALIŠOVÁ, A., Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2008.
KENRICK, D.: Cikáni na cestě do Evropy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003.
KENDRICK, D., PUXON, G., Cikáni pod hákovým křížem. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000.
SILVERMAN, D. Ako robiť kvalitativný výskum. Bratislava: Ikar, 2005.
SCHURINGA, L., Komunitní práce a inkluze Romů. Ostrava:Radovan Goj, 2007.
ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu: Romové a Evropa. Praha: Portál, 2008.
ŠOTOLOVÁ, E., Vzdělávání Romů. Praha:Univerzita Karlova, 2013.
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha: Portál 2000.