Peircova abduktivní metoda

• Thesis title in Czech: Peircova abduktivní metoda
• Thesis title in English: Peirce's abductive method
• Academic year of topic announcement: 2023/2024
• Thesis type: Bachelor's thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Institute of Philosophy and Religious Studies (21-UFAR)
• Supervisor: prof. PhDr. Vojtěch Kolman, Ph.D.
• Author: hidden - assigned and confirmed by the Study Dept.
• Date of registration: 19.03.2024
• Date of assignment: 19.03.2024
• Administrator's approval: approved
• Confirmed by Study dept. on: 19.03.2024
• Submitted/finalized: no

Guidelines

Peircova teorie vědy je jednak založena na představě specifické „vědecké“ metody, kterou Peirce vymezuje vůči jiným tradičním metodám, jak dosahovat přesvědčení, specificky metodě autoritou, jednak na jejím upřesnění v podobně tzv. abdukce, kterou dále ilustruje na četných vědeckých objevech, mj. Keplerově objevu eliptických planetárních drah. Abdukce se v těchto objevech nevyskytuje nikdy sama, ale v rámci pro Peirce charakteristického systému triád, v němž abdukce slouží k navrhování hypotézy (dráhy jsou eliptické), dedukce k vyvozování příslušných predikcí (planeta tedy bude tam a tam) a indukce k dalšímu potvrzování této hypotézy (protože byla tam a tam, lze usoudit, že hypotéza platí). Abdukce je nicméně jediná kreativní, a takto hodná další pozornosti.
Úkolem práce je abdukci především obecně popsat a zasadit do Peircova systému, v jeho idiosynkraziích, především tedy ve vztahu k jeho koncepci vědecké metody jako falibilního, sociálně moderovaného projektu, případně k jeho teorii znaku. Na pozadí toho je pak možné zhodnotit, jak lze tuto metodu chápat ve světle moderní teorie vědy, např. ve vztahu k Popperově „logice vědeckého bádání“, která se Peircovou teorií vědy (ne už tak ale jeho teorií abdukce) inspirovala.

References

Fann, K. T., Peirce’s theory of abduction, Martinus Nijhoff, Hague 1970.
Hanzal, T., Deduction, Abduction, and Creativity, Acta Analytica 2023.
Peirce, Charles Sanders: The Collected Papers I–VI, Charles Hartshorne – Paul Weiss (eds.), Harvard University Press, Cambridge, MA 1931–1935.