Diplomová práce s názvem „Noví lidé na starých horách“ – novousedlíci v Krkonoších po roce 1946 se hlásí k post-pozitivistickému paradigmatu orální historie a jejím stěžejním pramenem budou orálně-historické rozhovory s novousedlíky nastěhovanými do domů po vysídlených Němcích v Krkonoších (se zaměřením na městskou část Berlín v Rokytnici nad Jizerou). „Divoký“ a později i oficiální odsun obyvatel německé národnosti z Československa, který probíhal v letech 1945–1946, představoval vyhnání naprosté většiny německého obyvatelstva za hranice státu. V celkovém součtu se jednalo o největší zásah do struktury obyvatelstva Československa během jeho existence a největší dopady odsunu byly právě v pohraničí, kde německé obyvatelstvo tvořilo podstatnou část populace. Znatelný úbytek obyvatelstva se zkušenostmi života v horách a následné neúplné znovuosídlení českým obyvatelstvem zapříčinilo velké ekonomické, sociální i kulturní proměny nejvíce zasažených oblastí, včetně Krkonoš. Zároveň Krkonoše a Podkrkonoší jsou kulturně specifická oblast a diplomová práce má proto za cíl rozlišit základní kulturně-historická specifika u novousedlíků v jejich vnímání hor a života v nich. Základní výzkumná otázka práce se pohybuje na rovině paměti, kultury, subjektivity, aktérské reflexe a zní: „Jak narátoři reflektují životní zkušenost osidlování Krkonoš a jakým způsobem se propisuje do kontinuity/diskontinuity jejich vztahu s horami?“ Dalším výzkumným zájmem bude duchovní rozměr života v horách, v tomto případě mj. s přihlédnutím k silné podkrkonošské spiritistické tradici, jeho projevy v každodenních i mimořádných činnostech v návaznosti na historický vývoj.