Regulace sexuálních kontaktů mezi příbuznými byla pozorována v podstatě ve všech lidských společnostech. Proximátní příčinou vyhýbání se sexu s příbuznými je sexuální averze mezi jedinci, kteří spolu vyrůstali (tzv. Westermarckův efekt). Ultimátní příčinou může být např. snížení rizika inbreedingu, který může vést až k inbrední depresi, tedy snížení vitality potomků. Dosud ovšem není známo, jaké konkrétní mechanismy vyhýbání se sexu s příbuznými ovlivňují. Jedním z možných vysvětlení je zvýšení sexuálního znechucení při vystavení představě, či možné realizaci incestního sexuálního aktu. Hlavním cílem navrhované diplomové práce je testovat, zda je pro vyhýbání se incestu specifická zvýšená míra sexuálního znechucení, nebo zda se jedná o důsledek interindividuálních rozdílů ve znechucení bez ohledu na jeho obsah (např. morální či patogenní znechucení). Navrhovaný projekt se sestává ze dvou částí. První část studie proběhne formou online dotazníkového šetření, kde bude prostřednictvím vinět s hypotetickými scénáři a standardizovanými dotazníky na znechucení (např. TDDS, C-DIS) testována specifičnost sexuálního znechucení v incestním kontextu. Cílem druhé experimentální studie bude testovat specifičnost sexuálního znechucení prostřednictvím fyziologických měření (např. kožní vodivosti nebo tvářové myografie). Získané a naměřené výsledky by měly přispět k porozumění fungování mechanismu vyhýbání se incestnímu chování.