Tofu a činky: Percepce vlastní tělesnosti veganskými sportovci

• Thesis title in Czech: Tofu a činky: Percepce vlastní tělesnosti veganskými sportovci
• Thesis title in English: No Grain, No Gain: Vegan Athletes‘ Self-Perception of Corporeality
• Key words: veganství, vegetariánství, sport, komunita, tělesnost, sebepojetí, tělo, habitus, embodiment, antropologie těla, kvalitativní výzkum, etnografie, fitness
• English key words: veganism, vegetarianism, sport, community, corporeality, self-perception, body, habitus, embodiment, anthropology of body, qualitative research, ethnography, fitness
• Academic year of topic announcement: 2019/2020
• Thesis type: Bachelor's thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Sociology (23-KS)
• Supervisor: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 20.09.2020
• Date of assignment: 20.09.2020
• Date and time of defence: 15.06.2021 09:00
• Venue of defence: Pekařská 16, JPEK212, 212, Malá učebna, 2.patro
• Date of electronic submission: 04.05.2021
• Date of proceeded defence: 15.06.2021
• Opponents: Mgr. Václav Orcígr, Ph.D.

References

• Arppe, T., Mäkelä, J., & Väänänen, V. (2011). Living Food Diet and Veganism: Individual vs Collective Boundaries of the Forbidden. Social Science Information, 50(2), 275-297.
• Borrione, P., Grasso, L., Quaranta, F., & Parisi, A. (2009). Vegetarian Diet and Athletes. Sport-und Präventivmedizin, 39(1), 20-24.
• Bourdieu, P. (1998). Teorie jednání. Praha: Karolinum.
• Bourdieu, P. (2013). Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste. Routledge.
• Bowie, F. (2008). Antropologie náboženství. Rituál, mytologie, šamanismus, poutnictví. Praha: Portál.
• Cherry, E. R. (2003). " It's Not Just a Diet": Identity, Commitment, and Social Networks in Vegans (Doctoral dissertation, uga).
• Csordas, T. J., & Harwood, A. (Eds.). (1994). Embodiment and Experience: The Existential Ground of Culture and Self (Vol. 2). Cambridge University Press.
• Csordas, T. (1999). Embodiment and Cultural Phenomenology. Perspectives on Embodiment: The Intersections of Nature and Culture, 143, 162.
• Csordas, T. (2002). Body, meaning, healing. Springer.
• Csordas, T. (2011). Cultural Phenomenology: Embodiment: Agency, Sexual Difference, and Illness. A Companion to the Anthropology of the Body and Embodiment, 137-156.
• Douglas, M. (2003). Purity and Danger: An Analysis of Concepts of Pollution and Taboo. Routledge.
• Etický kodex české asociace pro sociální antropologii. (n.d.) Dostupné z: <http://www.casaonline.cz/?page_id=7>
• Fuhrman, J., & Ferreri, D. M. (2010). Fueling the Vegetarian (Vegan) Athlete. Current Sports Medicine Reports, 9(4), 233-241.
• Greenebaum, J. (2012). Veganism, Identity and The Quest for Authenticity. Food, Culture & Society, 15(1), 129-144.
• Hayano, D. M. (1979). Auto-ethnography: Paradigms, Problems, and Prospects. Human Organization, 38(1), 99-104.
• Hertz, R. (2016). The Preeminence of the Right Hand: A Study of Religious Polarity. In Saints, Heroes, Myths, and Rites (pp. 88-108). Routledge.
• Husserl, E. (1980). Edmund Husserl (Vol. 1). Springer Science & Business Media.
• Jurek, S., & Friedman, S. (2012). Eat and Run: My Unlikely Journey to Ultramarathon Greatness. Houghton Mifflin Harcourt.
• Mauss, M. (1973). Techniques of the Body. Economy and society, 2(1), 70-88.
• Merleau-Ponty, M. (1996). Phenomenology of Perception. Motilal Banarsidass Publishers.
• Okely, J. (2013). Anthropological practice: Fieldwork and the ethnographic method. Berg.
• Scheper‐Hughes, N., & Lock, M. M. (1987). The Mindful Body: A Prolegomenon to Future Work in Medical Anthropology. Medical Anthropology Quarterly, 1(1), 6-41.
• Taylor, B. R. (2010). Dark Green Religion: Nature Spirituality and the Planetary Future. University of California Press.
• Twine, R. (2018). Materially Constituting a Sustainable Food Transition: The Case of Vegan Eating Practice. Sociology, 52(1), 166-181.
• Wacquant, L. J. (2004). Body & Soul. Oxford: Oxford University Press.

Preliminary scope of work

Tématem mé práce je vnímání vlastní tělesnosti veganskými sportovci v souvislosti specifického zacházení se svým tělem. Lidské tělo je pro antropology důležitým klasifikačním mechanismem (Bowie 2008, 46; Okely 2020) a symbolickým systémem (Douglas 2003, 123). Naším tělem, například tím, jak vypadá nebo jak jím hýbeme (např. Mauss 1973) či jak ho zdobíme a jak ho používáme (např. Hertz 2016), jsme schopni vyjádřit svou identitu či příslušnost k určité skupině, kultuře, víře, či je nám druhými taková příslušnost připisována. Ve 20. století s tzv. obratem k tělu a tělesnosti antropologové přestali pohlížet na tělo pouze jako na takovýto vnější objekt ve vztahu k dané kultuře, ale začínají na něj pohlížet jako na subjekt, jako na „existenciální základ kultury“ (Csordas & Harwood 1994). Maurice Merleau-Ponty upozorňuje vycházejíc z toho, že „jsme naše tělo“, že je-li nám svět zprostředkováván skrze naše těla, pak i „vnímáme svět naším tělem“ a lidské tělo tedy označuje jako „subjekt vnímání“ (Merleau-Ponty 1996, 206).
Ve své práci bych se ráda zabývala takovýmto fenomenologickým studiem, zakoušením vlastním tělem a sebepojetím vlastního těla ve spojitosti s tím, jakým praktikám tělo jedinec ve zkoumaném společenství podrobuje, a jak jsou v něm transformovány individuální těla jejích členů. Habity jakožto vžité praktiky a jakožto výsledek internalizace a subjektivizace objektivního, odráží v těle každodenní svět a jeho poznávání jedincem. Specifické stravování mé vybrané zkoumané skupiny patří mezi tyto habity, kterými navíc narušují samozřejmost stravování se jakožto pouhé fyziologické potřeby promítáním do nich svých hodnot. Tyto habity mají vliv na tělesnost jedince a její vlastní vnímání. Somatologická percepce a její interpretace má pak charakter zažívání okolního světa (Husserl 1980, 7).
Svou práci tedy vztáhnu k antropologické diskusi o přístupu k lidskému tělu jako k subjektu či objektu, přičemž naváži na T. Csordase, Merleau-Pontyho a Bourdieho, a budu ve svém výzkumu pracovat s lidským tělem jako se „subjektem vnímání“, který si zvnitřňuje své objektivní vyjadřování se k okolnímu světu. Svou prací se tedy budu vyjadřovat k otázce, jak sportující vegani vnímají svou tělesnost, a jakými habity rozvíjenými v jejich společenství přispívají k formování takové percepce.
Vycházeje z Maussova (1973) pojmu habitus a Bourdieuho rozšíření chápání tohoto pojmu, mě bude zajímat jaké habity jsou ve zkoumaném společenství produkovány – v jídle i sportu. Mauss (1973) ve své definici pojmu habitus zdůrazňuje kulturní vliv na techniky užívání našich těl jako celku, zatímco Bourdieu chápe habitus nejen jako kulturně dané fyzické dovednosti, ale spíše jako v těle sjednocený soubor takovýchto dovedností spolu s návyky, vkusem a preferencemi – jako soubor dispozic, dle kterých člověk distinktivně jedná (Bourdieu 2013), a kterým je člověk učen danou sociální skupinou a internalizuje si je, což dále ovlivňuje i to, jak člověk vnímá okolní sociální svět (Bourdieu 2013, 470). Bourdieho chápání těla, které je dle něj nevědomě formováno vlivem objektivních struktur sociálního života, se tedy liší od chápání Merlaue-Pontyho (1996), který tělo chápe jako prostředek vědomého zažívání okolního světa a ve své teorii usiluje o boření duality mezi subjektem a objektem. Ve své práci budu vycházet z dialektiky těchto dvou autorů, jak ji navrhuje Csordas (2002), tedy propojením jejich chápání teorie embodimentu založené na vnímání a na praktikách. Budou mě zajímat tělesné habity, zásady a postoje zkoumané skupiny, které si její členové osvojují, působí na jejich percepci tělesnosti a vyjadřují jimi své subjektivní vědomí.
Právě v procesu formování percepce vlastní tělesnosti a konstruování své tělesné identity specifickými praktikami zacházení s vlastním tělem předpokládám silný vliv komunity ve vytváření a reprodukování těchto specifických habitů a tlak skupiny na osvojení si těchto habitů svými členy. Důležitost role komunity v takovémto dietním stravování zdůraznila již T. Arppe (2011). Podobně Greenebaum (2012) upozorňuje na roli komunity a interakce s ostatními vegany v samotném procesu utváření osobní veganské identity. Svůj výzkum uskutečním tedy v konkrétní skupině veganských sportovců, kde specifické zacházení se svým tělem je klíčovým pro vymezování této skupiny, i pro utváření osobní identity u jejích členů.
Tyto habity předpokládám budou ve zkoumaném společenství silně ovlivněny morálkou a určitými zásadami ve společenství reprodukovanými a vymáhanými. U „etických veganů“ se morálka promítá do jídelních habitů (např. Arppe et al. 2011). Ve svém výzkumu se tedy budu soustředit i na to, jak (jestli) se v práci s jídlem objevuje snaha dokázat dostatečnost veganské diety, nicméně předpokládám rozšíření morálních principů i na ostatní habity ve zkoumané skupině.
Předmětem zájmu mého výzkumu bude, jak ve společenství veganských sportovců působí habity v ní praktikované na percepci vlastní tělesnosti členů této skupiny, neboť se jedná o skupinu, která se vymezuje vůči „druhým“ svým specifickým zacházením s tělem. Společenství veganských sportovců jsem zvolila pro výzkum percepce vlastní tělesnosti proto, že jejich stravovací habity si ve společnosti musí jakožto „nenormální“ způsob stravování nějakým způsobem neustále obhajovat, k čemuž zvolili své sportovní výkony, které mají dokazovat dostatečnost jejich stravy. Díky dietní stravě a fyzickým aktivitám předpokládám výrazně citlivější percepci vlastní tělesnosti než u lidí, kteří se stravují „normálně“. Způsob, jakým tato skupina zachází se svým tělem je tedy jejím prostředkem vyjadřování se k diskuzi o dostatečnosti veganské stravy, neboť jsou mezi odborníky na výživu a lékaři stále vedeny debaty o prospěšnosti či dostatečnosti této diety.
Ve svých výzkumných otázkách vycházím z vlastní zkušenosti sportujícího vegetariána, kdy se potýkám s častým kritizováním mé stravy jako neúměrné sportovním výkonům. Výzkumný problém také odvíjím z vlastní zkušenosti změny v sebepojetí svého těla při nastolení vegetariánské stravy a paralelnímu praktikování náročných fyzických aktivit, což mělo vliv na poznávání potřeb vlastního těla a jeho hranic.
Zamýšleným záměrem mé práce je tedy proniknout do zkoumaného společenství, hlouběji porozumět vnímání a utváření tělesnosti u veganských sportovců, a poznat habity této skupiny, které tomuto procesu přispívají. Závěry mé práce by měly přispět k chápání současných stravovacích trendů jako právě veganství, vegetariánství či jiných dietních hnutí, k chápání vytváření komunit kolem těchto hnutí, k chápání vytváření a reprodukování habitů a jejich osvojování, k chápání formování vlastní identity tělesnými praktikami a chápání vnímání vlastní tělesnosti.
Ve svém výzkumu budu usilovat o zodpovězení následující výzkumné otázky: Jak vegani zakouší a formují svou tělesnost prostřednictvím specifické diety a sportu? Dále budu hledat odpovědi na následující dílčí otázky: Jak se u veganských sportovců změnilo vnímají vlastní tělesnosti se zahájením takového způsobu života? Jaké habity jsou veganskými sportovci vytvářeny? Jak se veganští sportovci vypořádávají s případným očekáváním (ať už vlastním či ze strany společnosti) slabšího výkonu? Jak (pokud vůbec) se do práce s jídlem promítá snaha dokázat dostatečnost veganské diety? Vzhledem k povaze a metodám mého výzkumu je ovšem možné, že se mé výzkumné otázky v průběhu výzkumu lehce pozmění.

Předpokládané metody zpracování
Svou práci postavím na výzkumu v konkrétní skupině veganských sportovců. Jedná se o skupinu propagující veganskou stravu, ekologický způsob života včetně aktivismu za práva zvířat a aktivní způsob života včetně sportovních výkonů. Skupina organizuje různé sportovní akce i akce za práva zvířat. Ve své práci budu vycházet z etnografického výzkumu, který bude spočívat v zúčastněním se několika těchto akcí počínaje čtyřdenním pobytem na jimi organizovaném kempu určeném pro stmelení a rozšíření skupiny, v jehož rámci se konají sportovní akce i přednášky a workshopy o daném životním stylu. Tento pobyt předpokládám, že bude hlavním zdrojem dat, která budu doplňovat účastí na dalších akcích a hloubkovými polo-strukturovanými rozhovory.
Po dobu pobytu ve skupině zcela přistoupím na životní styl zkoumaného společenství – budu se stravovat tak jako oni a pokusím se jim přiblížit i ve sportovních výkonech. Budu moci pak částečně i na sobě pozorovat změnu v sebepojetí vlastního těla, ovšem tato pozorování budu brát v úvahu jen okrajově, neboť budu ovlivněna prováděním výzkumu a má percepce tělesnosti bude citlivější již jeho zahájením. Nicméně věřím, že takovéto přiblížení se zkoumanému společenství mi pomůže lépe porozumět subjektivnímu vnímání tělesnosti a habitům veganských sportovců.
Jak již uvádím výše, živím se vegetariánskou stravou a sportuji, byť pravděpodobně ne v takové míře, jako členové zkoumaného skupiny. Dalo by se tedy říci, že žiji v jakémsi předstupni životního stylu těchto veganských sportovců. Můj výzkum se tedy bude blížit auto-etnografii, „etnografii mezi vlastními lidmi“ (Hayano 1979, 99) a vlastní účastí na touto skupinou proklamovaném životním stylu budu moci analyzovat i své vlastní zážitky a pozorování.
Díky své blízkosti k životnímu stylu veganských sportovců předpokládám snadné začlenění do skupiny. Z tohoto důvodu musím ale brát v potaz při zvolené výzkumné metodě možný problém přílišné sebeidentifikace mé osoby jakožto výzkumníka se zkoumanou skupinou, která by mi znemožňovala mít dostatečný odstup v nahlížení do zkoumaného problému.
Ve své práci nejprve v úvodu představím téma, kterému se budu věnovat a výzkumné otázky, které budu zodpovídat. Následně představím teoretické zázemí svého tématu a metody výzkumu. Dále se budu věnovat datům získaných etnografickým výzkumem ve zkoumané skupině – jejich popisu, interpretaci a formulaci zjištění, přičemž využiji analytických konceptů těl M. Lock a N. Scheper-Hughes (1987). Práci zakončím shrnutím zásadních poznatků a závěrem.

Etické souvislosti zvažovaného projektu
Jedním z etických problémů mého výzkumu je, že budu provádět etnografii ve skupině zakládající si na sdílení určitých hodnot a životního stylu. Takové hodnoty a životní styl budu plně poznávat až při výzkumu a budu tedy jakýmsi „vetřelcem“, neboť byť věřím, že čas strávený v tomto společenství pro mě osobně bude velmi přínosný, primárním důvodem její návštěvy zůstává tento výzkum. Nicméně svým životním stylem se příliš nevzdaluji tomu, který zkoumaná skupina vyžaduje, což by mělo napomoci mému snadnému začlenění a získávání dat, ovšem to pro mě také znamená nebezpečí přílišné inklinace k hodnotám společenství a ztráty nadhledu ve svém výzkumu.
Je také důležité, abych citlivě nakládala se získanými daty a případná zjištění konzultovala se členy společenství. Ve svém výzkumu budu také postupovat plně v souladu s etickým kodexem CASA (“Etický kodex,” n.d.).