Jedním z možných přístupů k evoluci kultury je teorie kulturních atraktorů. Atrakcionistický pohled nahlíží na kulturu jako na řetězec mentálních a veřejných reprezentací, během nichž dochází k transformaci, zejména vlivem ekologických a psychologických faktorů. Kulturním atraktorem rozumíme stav kulturního fenoménu, ke kterému vedou transformace s větší pravděpodobností než od něj. Teorie kulturních atraktorů tedy, narozdíl od selekcionistického přístupu, nevyžaduje variabilitu a je možné skrze ni vysvětlit jak dlouhodobé předávání kulturních variant (např. mýty), tak rychlé kulturní změny (např. móda). Empirické studie zabývající se kulturními atraktory pracují především s podněty, u kterých lze snadno identifikovat diskrétní varianty (např. kořeny slov), a to tak, že sledují jejich transmisi v laboratorních podmínkách, nebo naopak historický vývoj např. písní. Častou oblastí výzkumu je tedy zejména evoluce jazyka, ale atraktory lze hledat i ve studiích věnovaným např. technickým inovacím, které bývají častěji interpretovány v rámci selekcionistického přístupu. Cílem navrhované práce je shrnutí a kritické zhodnocení atrakcionistického přístupu na základě současných poznatků v porovnání s alternativními teoriemi (např. teorií podvojné dědičnosti). Práce bude provedena formou literární rešerše odborných publikací týkajících se jak teoretických koncepcí kulturních atraktorů, tak především empirických studií testující relevanci těchto koncepcí.
- assigned by the advisor