Drápatka vodní (Xenopus laevis) a drápatka tropická (Xenopus tropicalis) představují ideální modelové organismy pro studium regeneračních procesů. U žab je je kompletní regenerace pozorovatelná ve stádiu pulce. V pozdějších stádiích vývoje a po metamorfóze je tato schopnost ztracena. V naší laboratoři vývojové biologie se podařilo ustanovit unikátní linii společných progenitorů Sertoliho a peritubulárních myoidních buněk z varlat Drápatky tropické. Tyto buňky svými vlastnostmi připomínají mesenchymální kmenové buňky, které se v současné době intenzivně studují pro jejich multipotentní charakter a nesporný diferenciační a regenerační potenciál. Cílem diplomové práce bude studium regenerace amputovaného ocasu u různě starých pulců Drápatky tropické. Z publikovaných dat vyplývá, že u pulců do stádia 50 probíhá obnova amputované tkáně víceméně kompletně. Pulci ve stádiu 56 a starší však tuto schopnost postupně ztrácejí. Po mikroinjekci transgenních progenitorů Sertoliho buněk exprimujících červených fluorescenční protein (RFP) do dorzální cévy pulců ve stádiu 47-50 a 56 a starších budeme v prvé řadě pozorovat jejich migraci do oblasti poranění (po amputaci distální třetiny ocasu) pomocí light sheet mikroskopie. Z předběžných dat vyplývá, že buňky jsou schopné dosáhnout tohoto místa za cca 6 hodin po mikroinjekci. Na základě imunohistochemického barvení řezů amputovaných a neamputovaných pulců v regenerativním (47-50) a neregenerativním stádiu (56 a starší) a genově expresní analýzy budeme hodnotit diferenciaci a míru zapojení mikroinjikovaných buněk do regeneračního procesu v místě poranění.
- assigned by the advisor