Historie sociologie historií vědy: metodologické možnosti zkoumání jazyka teorie

• Thesis title in Czech: Historie sociologie historií vědy: metodologické možnosti zkoumání jazyka teorie
• Thesis title in English: Integrating History of Sociology into History of Science: Language Analysis as a Tool for History of Sociology
• Key words: historie sociologie, historiografie vědy, Ladislav Kvasz, metafora, jazyk, matematika, sociologická teorie
• English key words: history of sociology, historiography of science, Ladislav Kvasz, metaphor, language, sociological theory
• Academic year of topic announcement: 2014/2015
• Thesis type: diploma thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Sociology (23-KS)
• Supervisor: Mgr. Jan Maršálek, Ph.D.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 16.10.2014
• Date of assignment: 16.10.2014
• Date and time of defence: 01.02.2017 09:00
• Venue of defence: Jinonice - U Kříže 8, J2019, Jinonice - místn. č. 2019
• Date of electronic submission: 06.01.2017
• Date of proceeded defence: 01.02.2017
• Opponents: doc. PhDr. Jadwiga Šanderová, CSc.

Guidelines

Předpokládané metody zpracování

Text práce nejdříve představí výstupy z pátrání v historických metodách opřených o jazyk vědy, které kriticky vyhodnotí a zdůvodní jejich výběr pro další krok. Tím bude návrh vlastního metodologického nástroje a obhajoba jeho funkčnosti. Následně bude prověřen na empirickém příkladu.

References

Orientační seznam literatury

BLOOR, David. „Wittgenstein, rules and institutions“.Londýn, 2002.
HORSKÝ, Jan. Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním. Praha, 2009.
GLOMBÍČEK, Petr. Soukromý jazyk, pravidla a Wittgenstein. Praha, 2006.
KVASZ, Ladislav. „O správnosti, korektnosti a pluralitě teorií“ v Organon. roč. 8, 2001.
KVASZ, Ladislav. Patterns of change. Berlin: 2008.
KVASZ, Ladislav. „What Can Social Scinces Learn from the Process of Mathematization in the Natural Sciences“ v DIEKS, GONZALES, HARTMANN, STOELZNER, WEBER (eds.). Probabilities, Laws and Structures. Dodrecht, 2012.
KVASZ, Ladislav. Jazyk a zmena. Praha, 2012.
KVASZ, Ladislav. Zrod vedy ako lingvistická udalosť. Galileo, Descartes a Newton ako tvorcovia jazyka fyziky. Praha, 2013.
PEREGRIN, Jaroslav. SOUSEDÍK, Stanislav (eds.). Co je analytický výrok? Praha, 1995.
VEYNE, Paul. Jak se píšou dějiny. Červený Kostelec, 2010.
WHITE, Hayden. Tropika diskursu. Kulturně kritické eseje. Praha, 2010.
WITTGENSTEIN, Ludwig. Tractatus logico-philosophicus. Praha, 2007.
WITTGENSTEIN, Ludwig. Filosofická zkoumání. Praha, 1998.

Preliminary scope of work

Hlavním zájmem diplomové práce bude prozkoumat možnost historie sociologie, která by se svou metodou zaměřovala na jazyk teorie. Současně nás bude zajímat, do jaké míry by se taková praxe mohla podobat metodám vyvinutých na exaktních vědách. V textu tedy představíme, co považujeme za vhodné kandidáty z metodologických nástrojů a postupů mimo oblast sociologie, a prověříme jejich použitelnost na půdě sociálních věd. Nepředpokládáme přitom, že metody uzpůsobené povaze přírodních věd budou pro naše účely aplikovatelné přímo. Pokusíme se proto navrhnout vhodnou modifikaci, která by si do co největší míry zachovala přísnost těchto metod a zároveň dokázala relevantně vypovídat o dějinách našeho oboru.

Za vhodné východisko našeho zkoumání považujeme dílo Ladislava Kvasze, který navrhl formální aparát pro dějiny fyziky, díky kterému dokázal vyložit její změny jako lingvistické události. Potenciál jeho teorie vidíme především v tom, že zručně vymezuje vztah zkoumání jazyka k ostatním úrovním vědy. Neodhlíží od toho, že změny probíhají i na jiných rovinách (epistemologické, sociologické), jádro proměn však nachází v syntaxi. Výhodou uchopení jazyka teorie jako zkušebního kamene změn je možnost jejího formálního zkoumání, kterou jiné aspekty (např. institucionální vývoj) obvykle nenabízí. Sociologie pochopitelně nedisponuje formálním jazykovým aparátem jako fyzika, stojí ale za prověření, zda jazyk její teorie nemůže poskytnout užitečný terén pro její historii. V každém případě nám Kvasz může posloužit svým rozborem dynamiky mezi různými úrovněmi teorie při změnách ve vědě (a s tím souvisejícím originálním řešením vztahu kontextu objevu a kontextu zdůvodnění).

Těchto závěrů Kvasz dosáhl mimo jiného využitím konceptů (raného) Wittgensteina, které uzpůsobil pro dějinný výklad. Nahlédneme tedy další aplikace Wittgensteina v historických metodách s důrazem na využití jeho počátečních prací, kterým je v sociologických textech obecně věnován menší prostor. Výstupem práce by potom měl být metodologický nástroj, který se bude opírat o výše rozebrané poznatky a umožní zkoumání vývoje v sociologii zaměřené na jazykovou rovinu. Přínos takového přístupu vidíme především v tom, že na rozdíl od jiných běžnějších forem výkladu historie sociologie bude přísněji ukotven v metodě. V historii, která s jeho pomocí vznikne, tak bude role výzkumníka čitelnější a kontrolovatelnější než v případě dějin sociologie blížících se formou vyprávění.

Navržená metoda bude v poslední části podrobena praktické zkoušce. V této fázi úvah nad tématem předpokládáme, že bude vzhledem k rozsahu předkládaného textu jako předmět zvolena teorie jednoho autora a její vývoj.