Ačkoli forminy (FH2 proteiny) jsou dávno známé především jako evolučně konzervované nukleítory aktinu, existuje řada starších i novějších dokladů pro jejich účast v dalších procesech, zejména v organizaci mikrotubulárního cytoskeletu a (endo)membránových systémů. Mechanismy těchto "netradičních" interakcí, které již byly doloženy i u rostlin zčásti i přičiněním naší laboratoře (Deeks et al. J. Cell Sci. 123:1209-1215, 2010), se přitom mezi jednotlivými skupinami forminů (a zřejmě i skupinami organismů) značně různí. Cílem práce bude na základě literatury, a popřípadě i bioinformatických postupů, provést "inventuru" popsaných netradičních funkcí forminů a vytipovat potenciální rostlinné homology proteinových domén, které se u jiných skupin organismů "netradičních" funkcí forminů účastní, a které by pak mohly být předmětem experimentálního studia i v navazující práci diplomové.