Vznik sexuální orientace není v současné době příliš vyjasněn. Bylo navrženo několik plausibilních biologických teorií vysvětlujících vznik homosexuality. Značná pozornost byla v posledních letech věnována Neurohormonální teorii, která předpokládá, že sexuální orientaci ovlivňují prenatální hladiny androgenních hormonů. U jedinců vystavených v prvním trimestru vyšším hladinám androgenů se u člověka vyvine gynefilie (přitažlivost k ženám), a pokud k tomuto vystavení nedojde, vyvine se androfilie (přitažlivost k mužům). Většina studií zabývajících se vývojem androfilie se spoléhá na nepřímé metody pomocí biomarkerů, jako je poměr délky ukazováčku a prsteníčku (2D:4D), růst dlouhých kostí, výška postavy či behaviorální charakteristiky, kterými jsou například fyzická agresivita či prostorová kognice. Pomocí této teorie lze také vysvětlit homosexuální chování, potažmo homosexuální orientaci jiných savců (např. myší, krys nebo ovcí). U těchto organismů je možné získat i přímou evidenci měřením hormonálních hladin či provádět experimentální manipulace s hladinami androgenních hormonů. Cílem navrhované bakalářské práce je kritická rešerše odborné literatury zabývající se přímou i nepřímou evidencí ohledně neurohormonální teorie vzniku homosexuální orientace.
- assigned by the advisor