Všichni (ne)hrajeme divadlo: percepce a diferenciace profesních rolí v divadelním prostředí

• Thesis title in Czech: Všichni (ne)hrajeme divadlo: percepce a diferenciace profesních rolí v divadelním prostředí
• Thesis title in English: The Presentation of Self in Everyday Life: The Perception and Differentiation of Professional and Social Roles in Theatrical Environment
• Key words: herec, divadlo, role, jeviště, zkušenost, percepce, identita
• English key words: actor, theater, role, stage, experience, perception, identity
• Academic year of topic announcement: 2019/2020
• Thesis type: Bachelor's thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Sociology (23-KS)
• Supervisor: Mgr. Martin Tremčinský, Ph.D.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 29.09.2020
• Date of assignment: 29.09.2020
• Date and time of defence: 15.06.2021 09:00
• Venue of defence: Pekařská 16, JPEK212, 212, Malá učebna, 2.patro
• Date of electronic submission: 04.05.2021
• Date of proceeded defence: 15.06.2021
• Opponents: Mgr. Nela Andresová

References

Badiou, A. 2008. RHAPSODY FOR THE THEATRE: A SHORT PHILOSOPHICAL TREATISE. Theatre survey, pp.187-238.

Butler, J. 1990. Gender Trouble.

Butler, J. 1995. Bodies That Matter: On the Discursive Limits of Sex.

Etický kodex české asociace pro sociální antropologii. (n.d.) Dostupné z:
http://www.casaonline.cz/?page_id=7

Goffman, E. 1959. The Presentation of Self in Everyday Life.

Hamera, J. & Madison, D.S. 2006. The SAGE: Handbook of PERFORMANCE STUDIES.

Hogan, B. 2010. The presentation of self in the age of social media: distinguishing performances and exhibitions online. Bulletin of Science, Technology & Society.

Schechner, R. 2013. PERFORMANCE STUDIES: An introduction.


Turner, V. 1986. The Anthropology of Performance.


Scott, S. & Shaw, G.D.B. 2016. Respectability Performance. Transition: You are next, (120), pp.79 - 92.

Preliminary scope of work

V dnešní době je herectví všude kolem nás. Televizi má většina lidí na světě a velmi často ji
zapíná. Herce vnímáme především vzhledem k roli, v jaké ho zrovna vidíme. Utváříme si na
něj názor a myslíme si, že ho vlastně známe. Jaký je však herec v osobním životě nás tolik
nezajímá. Herec je tak předem „zaškatulkovaný“ pro širokou veřejnost, a pokud například
hraje zápornou roli, i veřejnost ho může vnímat negativně.
Předpokládá se, že jsou herci svými rolemi více či méně ovlivněni. Je však těžké zkoumat do
jaké míry. Je to velmi individuální a pro výzkumníka, který nemá s herectvím žádnou
zkušenost i těžko uchopitelné. Já se proto zaměřím na to, jak konkrétně jsou herci ovlivněni a
jaké techniky a praktiky provádí proto, aby toto ovlivnění posílili či oslabili, pokud tedy
vůbec něco takového dělají.
Co se týče takzvaných performance studies, Schechner je toho názoru, že jde o studia
neustále se proměňující ve všech svých ohledech. Jsou dynamická a díky své rozmanitosti
nekonečná. Schechner říká, že cokoliv, co performance studies znamenají teď, je diametrálně
odlišné od toho, co znamenaly dříve nebo co budou znamenat v budoucnu (Schechner, 2013,
str. 9). Já zastávám stejný názor. Každá performance je něčím unikátní a originální, a proto je
můžeme neustále zkoumat z nových a nových perspektiv.

Hogan zastává názor, že každý z nás je svým způsobem herec. Naše životy jsou představení,
ve kterých my hrajeme hlavní role. Během našich životů ukazujeme naše představení před
mnoha diváky. Některé obecenstvo je pro nás důležitější než jiné, proto ho dáváme do
popředí, zatímco ta obecenstva, která pro nás tak důležitá nejsou, dáváme do pozadí. V rámci
každé performance hrajeme odlišnou roli, tak, aby ho to dané obecenstvo ocenilo. Tu určitou
roli, která je pro nás důležitější, hrajeme častěji a dáváme si víc záležet, aby byla důkladně
promyšlena a co nejlépe zahrána (Hogan, 2010, str. 378). Ráda bych proto také zjistila, zda to
mají herci stejně. Nabízí se myšlenka, že pochopitelně mají a já jsem podobného názoru,
proto mě bude zajímat především, jak konkrétně to mají herci rozdělené. Jaké obecenstvo je
pro ně nejdůležitější. Zda je pro ně divadlo jen zaměstnáním a osobní život je důležitější,
nebo zda se to může někdy měnit a divadlo dají do popředí. Případně co konkrétně to
způsobuje.
Co se týče sociologického významu tohoto tématu, je dle mého názoru dosti významný.
Uvědomit si, jak vnímáme vlastní život, je důležité, abychom dokázali vnímat i životy jiných.
Pak totiž dokážeme adekvátně odhadnout určitou situaci a rovněž se adekvátně zachovat.
Herec jako takový to má ale těžší než jiné profese. Jeho vlastní osobní život je totiž pouze
jednou jakousi jeho složkou. Většinu času totiž „žije“ život jedné z jeho rolí. Nabízí se proto
otázka, zda se dokáže herec zcela oprostit od své profese a ve volném čase vnímá svůj osobní
život jako takový, nebo zda je vnitřně, možná i nevědomky, rozpolcen, protože na něj role
mají vliv?
S mírou vlivu herectví a konkrétních rolí rovněž souvisí utváření hercovy povahy. Jedná
herec vždy upřímně nebo si například z nějaké role pamatuje reakci na určitou situaci, kterou
pak sám opakuje? Zaměstnání každého z nás do jisté míry ovlivňuje, zejména pak herce,
jejichž zaměstnáním je hrát životy jiných.
Přínosem mé práce bude především odhalení toho, jak moc je herectví pro herce obtížné. Ne
co se týče pamatování si spousty dlouhých textů, ale co se týče jejich psychiky a utváření si
vlastní identity. Dle mého názoru je toto téma málo v povědomí veřejnosti. Nejsem si jistá,
zda si to člověk neherec vůbec uvědomuje. Mým cílem bude tedy především dostat toto téma
do povědomí těch, kteří se v hereckém prostředí nepohybují.

Předpokládané metody zpracování
Má práce bude založena na několika rozhovorech s různými herci s různými délkami
zkušeností. Rozdílnost zkušeností mi pomůže do problému vniknout ve větší hloubce a já mu
dokážu lépe porozumět. Jelikož sama s herectvím zkušenosti nemám, tento vhled je dle mého
názoru třeba. Zkušenost mám pouze s hereckým prostředím, a proto bych se s herci ráda sešla
vždy na jiném místě než v divadle, ve kterém hrají, aby je prostředí nemohlo během
rozhovoru nijak ovlivnit. Půjde o veřejná místa, například kavárny, ale ne příliš známá, aby
účastníkům nevadilo se rozpovídat a mluvit otevřeně.
Rozhovory budou hloubkové a polo-strukturované. Ráda bych jako respondenty vybrala
herce různých věkových kategorií. Zjistím tak, zda se může hercovo vnímání vlastní povahy
a jejího utváření měnit se získáváním nových zkušeností.

Etické souvislosti zvažovaného projektu
Jedním z etických rizik, která by se mohla v mé práci vyskytnout, je nedostatečné ochránění
osobních údajů účastníků výzkumu. Jelikož by mohlo v některých případech jít o herce, kteří
jsou známí široké veřejnosti, musí být ochrana osobních údajů v tomto případě ještě
propracovanější. Nezazní proto název konkrétního divadla, kde herec vystupuje či
vystupoval, ani název konkrétní role, aby nemohlo v žádném případě dojít k rozkrytí
účastníkovy identity.
Postup ochrany osobních údajů bude rovněž plně v souladu s etickým kodexem CASA
(„Etický kodex,“ n.d.).