Práce se zabývá genezí koncepce falibilismu v díle Ch. S. Peirce a jejím ustanovením jakožto součásti vědeckého zkoumání (inquiry) v rámci Peircova pragmatismu. Ptá se po tom, jakým způsobem je tato metoda ukotvena v Peircově sémiotice, založené na dále neredukovatelných kategoriích. Důležitými tématy jsou vztah falibilismu a Peircovy logiky a otázka po objektivitě na falibilním principu založené syntetické inference.