Tato práce má za úkol zaznamenat a interpretovat vzpomínky účastníků posledních dnů druhé světové války a prvních dnů míru, viděných z odstupu sedmdesáti let, oživit vzpomínky lidí, které tato přelomová událost zastihla v dětském věku. Ráda bych na tomto malém vzorku orální historie (tři pamětníci berounští, tři pamětníci plzeňští) zjistila, do jaké míry jsou autentické vzpomínky ovlivněny dodatečnou historiografickou interpretací, uměleckým – tedy literárním či filmovým – ztvárněním daných událostí, vzpomínkami rodinných příslušníků a starších kamarádů a do jaké míry pamětníci sami považují své vzpomínky za „objektivní“, „dobově věrné“ či naopak subjektivní a podmíněné nejrůznějšími okolnostmi.